Čtenáři mého blogu určitě ví, že moje pohanské cesta byla dlouhou dobu postavena na principech tzv. eklektické wiccy a wiccanského čarodějnictví. Konec konců, naznačuje to i jeho název "Moje kniha stínů". Čím víc jsem se ale dozvídal o původních evropských pohanských náboženstvích, tím mi bylo zřejmější, že wicca se tomu, v co věřili a co praktikovali naši předkové podobá jen málo. Některé moje přístupy se vlivem těchto nově nabytých znalostí postupně změnily. Přestal jsem provádět rituály v magickém kruhu, neobracím se v nich už na Velkého Otce a Velkou Matku a wiccanské rede, tj. pravidlo, které nám říká, abychom vše dělali tak, aby to bylo pro dobro všech a nikomu to neublížilo, vnímám dnes už jako příliš "sluníčkářské" a v žádné staré pohanské kultuře k němu nenacházím analogii. Přestal jsem se proto považovat za wiccana a dnes se identifikuji více s tím, čemu se někdy říká etnické pohanství.
Nemohu však, a ani nechci popřít, že ve mně něco z toho wiccana přeci jenom ještě zbylo. Dodnes například slavím osm pohanských svátků (což je skutečně vynález moderních druidů a wiccanů) a některé moje obřadní nástroje a postupy z wiccy rovněž vychází. Totéž ostatně vidím i na svém soukmenovci z Pohanského kruhu, Frostíkovi. Je to keltský pohan a stěžejní jsou pro něj solidní ověřené informace z knih archeologů, etnografů a historiků, ale vede-li obřad, nesou jeho postupy vždy zřetelnou wiccanskou stopu.
V zájmu objektivity, musím ještě dodat, že dnešní wicca má mnoho podob a od dob Gardnerovských počátků velmi zpohanštěla. Vedle více universalistických covenů, které se spíše než na lidové čarodějnictví zaměřují na kabalu, astrologii a tzv. vysokou magii a to celé ještě doplňují východními naukami, např. o čakrách, karmě a reinkarnaci, tu za ta desetiletí vývoje vyrostlo mnoho různých wiccanských směrů, covenů i jednotlivců, kteří pracují s některým konkrétním evropským pohanským panteonem a ve své praxi a při oslavách svátků opravdu hodně čerpají z folkloru a lidových tradic našich předků.
V poslední době si proto často kladu otázku, co vlastně dělá wiccu wiccou? Proč se k ní někteří hlásí, ačkoli je jejich praxe už hodně blízká principům tradičního evropského pohanství. A proč se od ní jiní pohané distancují, ačkoli jejich praxe wiccu nápadně připomíná? Obrátil jsem se tedy s těmito otázkami na několik svých pohanských přátel. Wiccanů jsem se ptal, co musí čarodějova praxe nutně obsahovat, aby se to dalo ještě nazývat wiccou a ne-wiccanů, ovšem zřetelně wiccou ovlivněných, jsem se ptal, proč se vlastně nechtějí být wiccany? Na mé dotazy zareagovalo postupně 6 lidí. Tři wiccani a tři ne-wiccani. Pokud se vám chce, můžete si teď přečíst jejich odpovědi.
Začneme tedy wiccany. Nejdříve jsem se se svoji otázkou obrátil na známého českého wiccana Jindřicha Džina Prouska. Nedávno jste ho mohli vidět např. v televizním pořadu Folklorika v díle věnovaném pohanství :
"Džine, co podle tebe nutně musí obsahovat čarodějova teorie a praxe, aby se tomu ještě dalo říkat wicca? Jde mi o to, co podle tebe vlastně dělá wiccu wiccou a odlišuje jí od ostatních čarodějnických nebo pohansko-čarodějnických tradic."
Džin - Eklektický wiccan :
Nejprve bych rád uvedl, že čerpám hodně z vlastních domněnek, soudů a předpokladů. Pakliže tu píši o tom, co si myslím o některých denominacích a větvích wiccy, do jejichž praxe nejsem zasvěcen, berte to prosím jen jako pohled zvenčí. Rád se nechám poučit a opravit a rozhodně nechci urazit ničí cestu. Takže pozvání na pivo všem, kteří vědí více a chtějí se se mnou o něco ze svých znalostí podělit.
Definovat wiccu je poměrně složitý a nevděčný úkol. V prvé řadě si myslím, že by bylo vhodné zmínit rozdíl mezi wiccou tradiční a wiccou, které se z nedostatku lepších výrazů říká wicca eklektická, ačkoli právě eklekticismus jí zcela nedefinuje a ani jí není vyhrazen. Pokud jsem dobře informován, eklekticismus a vývoj se ani tradičním covenům nevyhýbá.
Tedy k prvnímu dělení: tradiční wiccu bych definoval jako tradici, která je předávána od zakladatele wiccy G.B. Gardnera prostřednictvím nepřerušeného řetězce zasvěcování dále. Zde na této cestě se časem vyvinuly rozličné verze a denominace. Některé z nich si mají dnes, myslím, k původní Gardnerově praxi dál, než mnohé coveny označované jako eklektické. Zde mám na mysli zejména spolky přísně jednopohlavní a k druhému pohlaví obezřetné až nepřátelské.
K té eklektické části spektra. Myslím si, že se jedná o nepřesné označení, sám přemýšlím například o označení sekundární, derivovaná nebo nelineární. V podstatě se jedná skupiny a jednotlivce, kterým se nedostalo zasvěcení v tradiční linii, ale využili pouze studium knih a dalších materiálů, které někteří praktikující wiccané vydali. Případně vše doplnili vlastní gnózí a experimenty. Z valné většiny proto, že v rozhodnou dobu neměli (nebo neviděli) možnost se k tradiční skupině připojit a projít zasvěcením. Do této skupiny se s valnou většinou tuzemských wiccanů sám řadím. A musím říci, že je to fungující, naprosto autentická a rovnoprávná cesta, která nenapojením na tradiční linii nijak netrpí.
Tato druhá skupina je snad ještě pestřejší než množina tradičních wiccanů. Najdeme zde coveny, které se velmi přibližují tradičním a praktikují to, co je z tradiční wiccy (polo)veřejně známo a publikováno, až po lidi, kteří používají označení wicca velmi svobodně a často toho ví o její historii a vývoji velmi málo nebo nic.
To bychom měli v nejhrubších rysech nějaké dělení. Pojďme si říct, co nás spojuje. Podle čeho bych tedy asi poznal wiccana. Je to víra v Bohyni a Boha a putování s nimi a za nimi, jejich uctíváni. Jakkoli jim chceme říkat. Ať je to Veliká Matka a Rohatý Bůh, Paní a Pán, Aradia a Cernunnos, Diana a Světlonoš… Jmen a tváří mají mnoho. Dále nás spojuje vnímání cyklů v plynutí času, sdílíme podobné verze legendy, slavíme podobně svátky Kola roku, a snažíme se na sobě pracovat, vyvíjet se a posouvat své obzory. Kdo toto všechno poctivě dělá a chce se nazývat wiccanem, rád jej za wiccana budu považovat.
Praktikování magie je wicce také vlastní a wicca je jedním z průsečíků pohanství a čarodějnictví. Myslím ale, že čarodějnická praxe není to hlavní a zásadní, spíše je přirozeným souputníkem a nástrojem wiccana.
A kdo je podle mne za hranicí "toho, aby se tomu ještě dalo říkat wicca"?
Kromě těch, kteří se nevejdou do výše vymezeného popisu, to budou ještě ti, kteří jej splňují jen formálně, ale nemají wiccu, jako svou upřímnou, vnitřní a pravou cestu. Různí šarlatáni, "děti", které si jen hrají na čarodějnice, borečkové, kteří si snaží vybudovat coven jako jakýsi harém ochotných následovnic a sexuálních hraček a podobným typům. Prostě ti, předstírají, že jdou po této cestě, ale sledují úplně "blbé" cíle, podvodníci, kteří jsou neupřímní k ostatním a často i k sobě. Naštěstí je tu čas, který působí jako bezvadný filtr a nemám pocit, že by se jich v našem prostředí vyskytovaly zástupy.
...
U dalších dotazů už jsem upřesnil, že mi jde především o wiccu eklektickou, která je v našich podmínkách rozhodně rozšířenější. Následuje odpověď Jakuba Zahrady Achrera, autora knihy Wicca - první zasvěcení, člověka, který stál u zrodu mnohých pohanských aktivit u nás.
Zahrada - Alexandijsko-gardnerovský wiccan :
Eklektická wicca by podle mého názoru měla být založena na uctívání Bohů v párech. Jedná se o náboženství, které se zaměřuje na plodnost, to znamená, že obřady by měly být vždy zaměřeny na nějakou Božskou dvojici. Může to být Rohatý Bůh a Velká Bohyně Matka, což je pro wiccu typická a ideální dvojice, ale mohou to být i jiní Bohové s podobným vztahem. V každém případě, toto zaměření je středobodem celé praxe. Dalším typickým rysem je pojetí posvátného prostoru, což je obřadně vytyčovaný magický kruh. Dalším prvkem je přivolávání čtyř živlů a směrů do posvátného prostoru. Nezbytným koncem obřadu pak je požehnání "koláčů a vína", které mohou být samozřejmě dle libosti nahrazeny například chlebem a pivem. Podstatná je spíše symbolika celého obřadu. Obřady by se měly odehrávat pravidelně v rytmu osmi svátků kola roku. Za sebe bych asi řekl, že teorie ve wicce není zase tak moc podstatná. To důležité jsou rituály samotné.
...
Oslovil jsem také kolegyni vlogerku Daraiju, která točí videa pro svůj kanál Čarodějnictví v praxi.
Daraija - Eklektická wiccanka :
Ahoj Miky 
. Tak, když bych se nad tím zamyslela, řekla bych, že jde především o víru v Boha a Bohyni, jakožto dvě nejvyšší síly přírody, které vše řídí a ve své podstatě jsou hodné a milují nás. Wicca nemá panteon, pouze dva bohy, jejichž příběh vidíme kolem sebe v projevech kola roku. To bych řekla, že je základem Wiccy. Někteří wiccané třeba s panteony pracují, ale vždy vnímají Boha a Bohyni jako dvě nejvyšší síly, které jsou nad jakýmkoli panteonem. A druhá věc, která podle mě určuje wiccu, je dodržování Wiccan rede. Nebo alespoň vnímání Wiccan rede jako posvátného pravidla. Jinak řečeno pro wiccany je v magii nepřípustné, co jiným nevadí. (Nebo z toho mají alespoň špatné svědomí ). Především jde o nezasahování do vůle jiné osoby, to je ve wicce vnímáno jako špatně. Takhle to vidím já.
Nyní se podíváme na odpovědi ne-wiccanů. Začneme třeba u známé blogerky Lady Roveny, které jsem se zeptal :
"Dříve tě to evidentně táhlo k wicce, ale pak jsi začala svojí víru a praxi cítit víc jako čarodějnictví nebo "babojagismus", v čem konkrétně cítíš odlišnost své cesty od té wiccanské?"
Lady Rovena - Eklektická čarodějnice :
Ahojky Miky, správně je to "babajagismus" ale to je jen takový detail 
hehe... určitě odpovím, pokud budu umět, protože tyhle věci jsou pro mě víc o tom jak to cítím a vnímám a to se mi vždycky blbě popisuje. Asi jde o to, že ať už wicca nebo jakákoliv víra, křesťanství, severské náboženství apod. má nějaká pravidla nebo zákony řekněme. Aspoň já to tak vnímám...tohle udělej tak a tohle zase jinak apod. No a já jsem taková, řekněme svobodná duše a ráda si beru od každého to co se mi líbí a co se mi nelíbí to nedělám. Řeknu to hodně přeneseně...svatba v kostele by se mi líbila, ale na to aby mohla proběhnout, bych musela být pokřtěná a projít všemi možnými rituály, které jsou nutné a to já nechci...druhá možnost by byla tučný úplatek knězi, který by tyhle legrace obešel. A to taky nechci 
Nic lepšího mě fakt v ten moment nenapadlo, jako přirovnání. Nebo jako vegetariánství...maso moc nemusím, ale postav přede mě tatarák a sežeru to i s talířem Takže ráda si jdu svou cestou, tvořím si svá pravidla a neřeším to. Každopádně wicca mě nasměrovala tam kde jsem teď a kde třeba budu za 100 let takže jako výchozí bod dobrý.
...
Oslovil jsem také Coreyemmah, velmi známou čarodějku, která byla naší první českou pohanskou vlogerkou :
"Označuješ svoji víru a praxi, jako eklektické čarodějnictví. Proč ne eklektická wicca? V čem konkrétně se tvoje cesta od wiccy liší?"
Coreyemmah - Eklektická čarodějnice :
Považuji svoji praxi spíš za eklektické čarodějnictví než eklektickou wiccu, protože ve své praxi sice čerpám i z wiccy, ale i z dalších čarodějnických odvětví, jako jsou hedge witchcraft a seidr šamanismus přesahující do shapeshiftingu, asatru a vanatru plus runy, chaos magie. Oslavuji sice 8 sabatů na wiccanská data, ale nedělám kruh, nepracuji se 4 živly, nevnímám celek jako dualitu Boha a Bohyně, nepostupuji podle runy čarodějů, nepoužívám obvyklé wiccanské pomůcky, neřídím se wiccan rede, moje rituály neprostupuje cyklický mýtus, nedělám koláče a víno, nedávám obětiny, neinvokuji, od bytostí nežádám, nýbrž jim děkuji - časově se můj rituál orientuje jinam než obvyklý wiccanský tok magie.
Jak to tedy dělám namísto wiccanského modelu? Najdu si místo, kde se cítím bezpečně nebo chodím stále na jeden bod v lese. Pracuji obvykle se 2 živly nebo polaritami, ale nevnímám je jako božstvo. Celek je pro mě příroda, ta je zároveň muž i žena, protože spousta živočišných druhů umí být mužem i ženou nebo třeba muž rodí děti atd, plus rostliny jsou příběh samy pro sebe a také je považuji já živé - jedu animismus. Moje rituály mají postup spíš nahodilý, společnými znaky ale bývá meditace, magie, poděkování bohům, věštba - v tomto pořadí. Používám kotlík a tzv. Crane bag (pytlík s různými pomůckami, u mě třeba kameny, jehly, svíčka, křída atd.). Řídím se vlastním svědomím a instinktem. Z mýtů si beru poučení mimo rituály, pro mluvení k bohům pak z mýtů dodám jejich atributy. Nemám náhradu za koláče a víno, prostě to tam není. Místo obětování se dělím, když něco mám tak kousek dám, za obětinu ale považuji částečně svůj styl života, kterým projevuji zodpovědný vděk přírodě. Neinvokuji, nežádám o přítomnost, spíš tak jako posílám bohům zprávy typu koukej co teď dělám, doufám, že se máš taky dobře a díky za všechny ryby. Děkuji, že mi bohové nedávali od minulého sabatu moc kapky, nežádám je, aby mi dali do dalšího sabatu nějaký nadstandard.
Ve zkratce je podstata v tom že nabaluji svou praxi na čarodějnictví nikoli na wiccanský základ. Čarodějnictví je středobodem.
...
Na závěr jsem se obrátil i na svého soukmenovce a dobrého přítele Miroslava Frostíka Mráze :
"V začátcích své praxe jsi byl stejně jako já hodně ovlivněný wiccou, v čem konkrétně jsi se později s wiccou rozešel, co dneska vidíš jinak, než eklektický wiccan?"
Frostík - Keltský pohan :
V naší době hledání a zbavování se nevědomosti byla tato forma pohana přímo ideální. Nesvazovala tě, nutila k objevování vlastní cesty a experimentování. Naučila nás tvorbu rituálu a přístupu k duchovnu. Správný eklektik nelpí na dogmatu a nebojí se začít znovu a jinak na základě předchozích zkušeností a nově zjištěných faktů. Právě pod tlakem nových informací, najednou vidíš kořeny Wicca z jiného úhlu. Vidíš vliv křesťanských esoteriků až po různé mystické společnosti, které vznikaly z odporu proti církvi. To se odráží v různých formách Wicca a pro mě je to dnes nepřijatelné. Třeba to používání samého "žehnání" nebo výrazu "Ve jménu Matky Bohyně a Otce Boha posvěcuji /žehnám…", z kterých už cítím přímé kopírování křesťanství. Po této cestě prostě nepůjdu. Pokud studujete více směrů Wicca, všimnete si, že si zakládá na absolutní dualitě v každém rituálu. Já dnes používám jasně zaměřený rituál pouze na jednu věc. Rovnováha za každou cenu neexistuje. Co mi však vadilo od začátku a s čím jsem se nikdy nesblížil, je stálé zdůrazňování lásky. Pro mě je to moc "přeslazené" a spíš mi přijde, že ten co jí nejvíce hlásá, je jí nejvíc vzdálen. Ale když jsme dospěli na naší duchovní cestě až sem, nemáme kus toho skeptického eklektika stále v sobě?
...
Co říci závěrem? Když člověk čte ty odpovědi, uvědomí si, že každý člověk je individualita a málokdo z nás (pokud vůbec někdo) se vejde do oficiálních škatulek, které jsme si vytvořili, aby to bylo pro nás přeci jen trochu přehlednější.
Pro wiccany je očividně velmi důležitá práce s božskou dvojicí, která bývá v různých tradicích nazývána různými jmény, ale v zásadě vždy představuje jakousi vesmírnou Prasílu, která je tvořena mužským a ženským principem. Dalšími důležitými znaky wiccanského čarodějnictví je pak práce v magickém kruhu, vyvolávání živlů a vnímání a oslavování přírodních proměn během osmi svátků a na kole roku. Wiccanské rede kupodivu uvedla ve své odpovědi pouze Daraija. Když jsem se na toto pravidlo, které známe ze všech wiccanských knížek ptal Džina a Zahrady, oba shodně odpověděli, že ho vnímají pouze jako dobré doporučení, ale nikoli jako neporušitelné dogma.
Obě zpovídané ne-wiccanky si podle všeho nejvíce cení svobody a wiccu vnímají jako jistým způsobem omezující koncept. Frostíkovi navíc, podobně jako mě, vadí skutečnost, že kořeny wiccy sahají spíše ke křesťansko-magickým řádům, než k původní pohanské tradici. Nicméně, všichni dotazovaní ne-wiccani dokáží dodnes na wicce některé její aspekty ocenit a do své vlastní cesty zařadit.
