Mikyho rozumy

SVATÁ ROZÁLIE

Březen 2012

Z oslavy Ostary na Burkováku jsme se vydali pěšky do Bernartic na autobus, který nás měl dovézt domů. Trochu jsme si cestou zašli, abychom se podívali k zázračnému prameni svaté Rozálie - přímluvkyně proti nakažlivým nemocem. Pramen vyvěrá pod pozemkem starého morového hřbitova. Pohřbívalo se tu v roce 1680, v době kdy v Bernarticích řádil strašlivý mor a tamější hřbitov už nestačil. U pramene, který prý mnoho lidí uzdravil, vyrostla už v roce 1681 malá kaplička. Místo získalo brzy věhlas a tak byla kaple v roce 1719 rozšířena a v roce 1783, tedy 103 let od morové epidemie, přestavěna do nynější podoby.

Představa morové nákazy a spousty mrtvých, kteří zde byli pohřbeni je sice nevábná, ale místo samotné je dnes velice poklidné a krásné. Silný pramen je zastřešen a přímo nad ním je oltář s obrazem Panny Marie. Jak také jinak, prameny přece bývají pod ochranou Bohyně. Vedle oltáře na zdi někdo zavěsil na červenou šňůrku jmelí, jak symbolické. Přímo na pozemku bývalého hřbitova roste několik starých krásných lip. Jedna z nich má v dutině svého kmene květiny a několik svatých obrázků. Jmelí, posvátný strom a pramen - krása! Další důkaz toho, jak je v našich lidech, dokonce i křesťanech, to pohanství hezky zakořeněné. Cítili jsme se tu s Maruškou velmi dobře.

Po krátké přestávce u svaté Rozálie jsme vyrazili na poslední kus cesty. Do Bernartic to už nebylo daleko, ale my se po těch šichtách v práci, co jsme měli za sebou, docela vlekli. Při čekání na autobus jsme si s pobavením všimli, že na nás z jednoho bernartického domu shlíží bůh Merkur.