OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 3.díl

/ Článek z února 2012 /

FROSTÍKOVY SVATYNĚ 2.

     Další Frostíkovo obřadní místo se nachází nedaleko Kaplice. Z obrázků je vidět, že zde byly zúročeny všechny předchozí stavební zkušenosti a místo je z mého pohledu dokonalé. Podobá se tomu předchozímu, ale má hezčí oltář. Do krajiny zapadá, jakoby tu stálo odnepaměti.

     A když už mluvíme o oltáři, požádal jsem Frostíka o zaslání nějakých snímků, kde je oltář připraven pro rituál a podívejte se na tu krásu.

     Kruh je moc hezký v zimě, když je zapadán sněhem. Ta druhá sněhová fotka je ze včerejška.

     Posledním obřadním místem, které pro nás Frostík nafotil je nijak neupravovaná přírodní ostrožna nad Vltavou u Krumlova. V okolí jsem se kdysi párkrát toulal jako tramp a vím, že podobných míst s výhledem na meandrující Vltavu je zde více a ačkoli jsem tam nikdy žádný rituál nedělal, dodnes mám ve vzpomínkách mnoho silných prožitků, které jsem zde cítil. Jednou jsem zde například po vydatných deštích několik dlouhých minut ohromeně pozoroval rozbouřenou burácející Vltavu a nad ní úžasné mlžné pruhy, ačkoli jsem pospíchal na vlak.

     Tady je vidět, že nemusíme všichni stavět kamenné kruhy, abychom pocítili sílu přírody. Tohle místo je krásné.

OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 2.díl

/ Článek z února 2012 /

FROSTÍKOVY SVATYNĚ 1.

     V dnešním pokračování našeho seriálu o obřadních místech současných českých pohanů vyberu něco z materiálů, které mi poslal Frostík. A poslal toho opravdu hodně. V e-mailové poště mám obrázky celkem ze čtyř Frostíkových svatyní a tak jsem se rozhodl rozdělit jejich ukázky do dvou samostatných článků.
     Frostíkovi je dnes 40 let. Pohanem byl vlastně od dětství, ale vědomě na tuto cestu nastoupil v roce 1995. U počátků stála kniha Zlatý věk země Bójů od Anny Bauerové a o něco později Keltská magie od D.J.Conwayové. Keltové, jejich kultura a víra se stali pro Frostíka srdeční záležitostí. Je proto logické, že první svatyně, kterou zbudoval, byla zasvěcena keltským bohům a místo, které pro ni vybral leželo na akropoli bývalého keltského oppida u Třísova, nedaleko Zlaté Koruny. Na kamenný oltář v kruhu zde pohlíželo z dřevěných vyřezávaných sloupů osm bohyní a bohů, Lug, Taranis, Epona, Esus, Teutates, Rek (podle plastiky z Mšeckých Žehrovic), Morrigan a Cernunnos. Frostík a jeho přátelé zde prožili krásnou část svého života a několik silných rituálů. Tato svatyně se však stala záhy velmi známá a leckde se o ní psalo. Například zde, nebo zde. Nakonec byla přímo přes svatyni zavedena místní naučná stezka a to byl počátek konce. Frostík o tom píše : "Pak to přišlo, přes svatyni vybudovali naučnou stezku a pak se začali v kruhu objevovat odpadky, rýpance nožem na stélách a nakonec někdo rozbil popisku. Co však bylo horší, energie kruhu naspořená obřady a přinesená znalými, začala mizet. Klesala a klesala. Po Beltine 2001 se deska oltáře obřadně rozlomila a dřevěný bohové odjeli služební dodávkou dožít jinam."

Foto Vladimír Řepík /eldar.cz

Obřad v Třísovské svatyni.

     Zprávy o třísovské svatyni se donesly tenkrát i ke mně. V roce 2003 jsme s Maruškou a Honzíkem v okolí Zlaté Koruny vandrovali a jedním z našich cílů bylo tehdy tuto svatyni najít. Hledali jsme ji marně, netušili jsme, že byla již dávno přestěhována k Trhovým Svinům na pozemek Frostíkova kamaráda. To však byla pro dřevěné bohy ve skutečnosti poslední rána. Kamarád nechal místo zpustnout a dřevěné sloupy pomalu podléhají zkáze.

Takto dnes dožívá bývalá třísovská svatyně nedaleko Trhových Svinů.

     Druhou svatyni pro své rituály vybudoval Frostík v lese nedaleko Českého Krumlova. Obřadní kruh byl tentokrát vytvořen z kamenů a i z obrázků vypadá toto místo velice harmonicky. To, že zde tentokrát chybí podoby bohů, možná souvisí s tím, že Frostík se po wiccansku začal postupně více, než ke konkrétním bohům obracet ke Stvoření (já tomu říkám Velké Tajemství) a jeho mužskému a ženskému aspektu, které nazývá Pánem a Paní. Svatyně u Krumlova existuje a plní svou funkci dodnes.

Kromlech u Českého Krumlova.

ŠAMANSKÉ PUTOVÁNÍ

/ Článek z února 2012 /

To, co šamana charakterizuje nejvíce, je jeho schopnost navozovat si změněný stav vědomí, ve kterém pak putuje duchovními světy, aby se v nich setkal s duchy a nalezl lék, či odpovědi na své otázky. Existuje mnoho způsobů kterými šamani do změněného stavu vědomí vstupují. Mezi ty nejčastější patří požití rostlinné drogy, rytmické bubnování, chřestění, půst, tanec apod. Bubnování a chřestění, které si oblíbili hledači šamanské moudrosti z moderních západních zemí, patří ke způsobům nejsnazším a nejbezpečnějším. Metoda bubnování skutečně funguje a má nesporné výsledky. Poslouchání monotónních úderů bubnu dostane po chvíli vaší mysl do jakéhosi snového stavu, ve kterém se pohybujete zvláštními světy a setkáváte se zde s různými bytostmi.
Řekl jsem, že schopnost putovat duchovními světy je pro šamany charakteristická, to však neznamená, že každý kdo těmito světy putuje je šaman. Skutečný šaman si nevolí svou roli sám, ale je k šamanské službě povolán duchy. Skutečný šaman se ze svého šamanství nemůže vyvázat, neboť odmítnutí této služby by pro něj, nebo jeho blízké mělo fatální důsledky. Skutečný šaman nenavštěvuje duchovní světy jen tak ze zvědavosti, ale svádí v nich často těžké zápasy, které ho mohou stát i život. Skutečné šamanství vyžaduje oběť. Pokud jsme nebyli k šamanství povoláni a pokud jsme se plně nepoddali duchům, nemáme právo se nazývat šamany. Můžeme sice šamansky putovat, ale nikdy neshromáždíme dostatek síly, abychom mohli efektivně sloužit druhým. Naše cesty budou mít význam především pro nás samé. Skutečný šaman je tu však pro ostatní.
Šamanské cestování má ale velký význam i pro toho, kdo nemá ambice nazývat se šamanem. Je to totiž jedinečný prostředek dosahování své osobní gnóze (poznání). Každá cesta, kterou jsem za zvuku bubnu, nebo chřestidla podnikl, mě něčemu naučila. Tyto lekce jsou často naprosto překvapivé. Málokdy se cesta vyvíjí tak, jak bych čekal. Poznatky z šamanských cest totiž nevycházejí z naší běžné logiky, ale přímo od duchů.
Cestování s pomocí bubnu je skutečně překvapivě snadné, existuje však několik zásad, kterých bychom se při něm měli držet. Caitlín Matthewsová jich vyjmenovává osm.
1. Potřeba nebo účel. U každé magické práce je velmi důležité ujasnit si nejprve cíl (záměr) svého konání, rozhodně to platí i šamanského putování. Cesta, kterou podnikáte bez jasného cíle je nesmyslná. Šamanské cestování není turistika za krásami jiných světů, ale duchovní práce, která nás má někam posunout. Mám vyzkoušeno, že bez jasného záměru se cesta stává bezcílným bloumáním a mrháním času, které nám nic dobrého nepřinese. Stanovit si cíl, neznamená naplánovat si výsledek cesty, ten je mnohdy překvapením. Nedávno jsem například cestoval proto, abych se setkal s bohyní Freyou. Před cestou jsem dokonce vytvořil její sigilium, abych svůj záměr ještě posílil. Nakonec jsem se ale k svému údivu nesetkal s ní, ale s jejím dvojčetem a bratrem Freyem.
Jedním z prvních cílů šamanského cestování by mělo být nalezení našeho silového zvířete, nebo jiného průvodce. Během dalších cest se bez pomoci našeho zvířete často neobejdeme.
2. Příprava místa. Příprava místa, která zahrnuje shromáždění potřebných předmětů, zajištění místa před vyrušením a obřadní očistu, je sama o sobě rituálem, který nás jakoby přednaladí pro další činnost. Bez přípravného rituálu se z našeho putování vytrácí úcta a nejsme-li uctiví my, nebude k nám uctivý ani duchovní svět.
3. Čerpání ze zdroje. Tímto termínem označuje Caitlín Matthewsová vylaďování našeho vědomí do změněného stavu. V našich podmínkách se tak nejčastěji děje pomocí bubnování. U laponských šamanů je zvykem, že nebubnuje šaman, ale jeho pomocník. Šaman se tak nerušeně věnuje svému duchovnímu letu. Také my můžeme mít samozřejmě pomocníka, nebo si můžeme pustit nahrávku bubnování z cédéčka. Osobně ale považuji za nejlepší způsob, když se doprovázíme bubnováním sami. Někteří autoři nám radí nejvhodnější rytmy a frekvence. Fried Froemer doporučuje frekvenci 180ti úderů za minutu, Michael Harner mluví dokonce o 205 - 220 úderech za minutu. John Matthews říká, že se mu osvědčily tyto rytmy : Cesta Dolního světa- tři pomalé pravidelné údery; Cesta do Středního světa - pět pravidelných rychlejších úderů; Cesta do Horního světa - sedm rytmických velmi rychlých úderů.
Moje zkušenost je taková, že rychlost bubnování je dobré občas během cesty změnit. Nemyslím náhodně, to by mohlo být rušivé, ale v některých okamžicích (podle toho, co se ve vizi děje) prostě cítím, že je nutné trochu zrychlit, nebo ubrat. S tím nám ovšem pomocník, nebo nahrávka nepomůže, proto upřednostňuji vlastní bubnování.
4. Pozvání duchů. Pozvání duchů a prosba o jejich pomoc při cestě je obvykle součástí přípravy místa. Jakmile se ale ponoříme do vize, měli bychom povolat své průvodce a pomocníky. Na cestách se často vyskytnou překážky, kde si bez pomocného ducha těžko poradíme. Při jedné své cestě do Dolního světa jsem musel například plout po řece mrtvých, jejíž temná voda se mi vůbec nelíbila, nebýt toho, že mě mé strážné zvíře vzalo na hřbet a plul jsem na něm, asi bych si na tento úkol netroufl.
5. Délka Cesty. Doporučuje se stanovit si nejen cíl, ale také délku cesty. Obvykle to bývá 10 - 30 minut. Praktik se může na délce dohodnout se svým pomocným bubeníkem, nebo si vybere CD nahrávku odpovídající délky. I zde vidím daleko výhodnější vlastní bubnování. Těžko totiž předem odhadnout kolik času budeme potřebovat. Někdy se naplní účel mé cesty docela rychle, ale dlouho mi trvá zpáteční cesta. Kdyby mi v tomto okamžiku moji cestu někdo utnul, asi by část mé duše zůstala trčet někde v jiném světě. Když bubnuji sám, vím přesně kdy přestat.
Jinak doporučuji cesty zbytečně neprotahovat. Pokud jste obdrželi odpověď na svou otázku, nebo nalezli to, co jste hledali vraťte se zpět. Možná vás v průběhu cesty napadne ještě další cíl, ke kterému byste se rádi dobrali, nechte ho ale raději na jindy. Jakmile začnete vymýšlet v průběhu putování další cíle, začíná se váš původní záměr rozpadat a vy pak běháte od jednoho k druhému a výsledky bývají zmatené.
6. Návrat. Návrat by měl proběhnout stejnou cestou, ale v opačném sledu. Začala-li vaše cesta v jeskyni, nebo u stromu, měla by zde i skončit.
7. Poděkování duchům a pomocníkům. Pokud si chceme s duchy uchovat dobré vztahy, neměli bychom na poděkování za jejich pomoc nikdy zapomenout.
8. Sdělení nebo použití rady. Jak už bylo řečeno, necestujeme pro zábavu, ale za určitým cílem. Své poznatky z cest je nutné nejprve zapsat a později otestovat jejich platnost. Pokud si průběh cesty nezapíšeme, mohou se nám z hlavy vykouřit důležité detaily, je to podobné jako u snů. Dostalo-li se vám nějaké rady, zkuste jí řídit, proto jste přeci cestovali.

Šamanův pomocník bubnuje, zatímco ležící saamský šaman putuje do Dolního světa. /kresba z roku 1673/

OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 1.díl

MYSLIČŮV KAMENNÝ KRUH V ULLOVĚ HÁJI / Článek z roku 2012 /

     Prvním místem, které bych vám chtěl v tomto novém seriálu představit je Mysličův kamenný kruh. Na tomto kruhu je pozoruhodné to, že je vyskládán ze starých vyvrácených hraničních kamenů, které Myslič posbíral v okolních lesích a pak je na vlastních zádech donesl. Každý kámen je zasvěcen jednomu z germánských bohů. Nejvyšší kámen patří Ódinovi a ty další, čteno zprava do leva, náleží Tyrovi, Ullovi, Heimdallovi, Njördovi, Frejovi a ten poslední bohyni Skadi. Sama bříza, uvnitř které je malý oltář je zasvěcena bohyni Frigg. Letos by měl přibýt ještě kámen pro Völunda a možná i nějaký další. Místo, kterému Myslič říká Ullův háj, a které Mysliče přitahovalo už od dětství, se nachází poblíž jednoho malého města v Posázaví.

     Mysličovi je nyní 35 let, je vyznavačem Ásatrú a pohanství se věnuje již asi 12 let. Poslední dva roky se přesunuje pozvolna k jakémusi "panárijskému" pantheonu. Thora, Peruna, Taranise a další dnes například považuje za jediného Hromovládce, který jde až k chetitskému Tešubovi. Poslední dobou ho hodně zajímá Helénské pohanství, o kterém se píše články na stránkách Pohanského kruhu. Evropské pohanství je pro Mysliče spojeno s národovectvím, což jak říká : " je pro některé "duhové" pohany nepřijatelné, ale já to tak prostě mám." Já bych k tomu dodal, že jsem "duhový pohan" a Mysličův postoj je pro mě přijatelný. Myslič se prostě považuje za "etnického" pohana a moc rád by prý žil v Římském impériu, v časech, než ho zničilo křest'anství.

Obřadní kruh z hraničních kamenů.

Oslava zimního slunovratu 2010.

Ullův háj. Ull je podle severské mytologie nevlastním synem boha Thora. Je to zdatný lovec a lyžař, myslivecký posed v pozadí tedy vlastně docela dobře k tomuto místu sedí.

Včera mi Myslič poslal ještě několik obrázků ze své Imbolkové slavnosti v Ullově háji. Fotky jsou to moc pěkné, tak jsem neodolal a do článku je dodatečně vkládám.

PROČ JSEM SE PŘESUNUL NA JINÝ BLOG

     Ti z vás, kteří mě znají z blogu Moje kniha stínů.blog.cz se budou asi divit, proč najednou měním doménu a přesouvám se blogspot. Důvod je ten, že blog.cz už dlouho není, tím, čím býval. Už mě prostě unavovala lopota s vkládáním obrázků do článků a to, že jsem byl při každém novém otevření správy blogu nucen mazat a blokovat desítky, až stovky spamů v komentářích. Bralo mi to chuť na blog vůbec něco přidávat. 
     O změně domény jsem uvažoval dlouho, a přiznám se, moc se mi do ní nechtělo. Mojí knihu stínů jsem vedl 10 let a za tu dobu je tam obrovské množství článků a fotografií, které jsou vlastně takovou mojí osobní kronikou a tvoří obraz mého pohanského žití za celou jednu dekádu. Je tam například dobře vidět můj posun od eklektické wiccy k pohanství více zaměřenému na konkrétní etnikum a více čerpajícímu z původních předkřesťanských zdrojů. Starý blog je navíc elektronicky archivován Národní knihovnou České republiky. Také jsem si říkal, že články na blog už stejně skoro nepíšu, takže nemá cenu kvůli těm několika příspěvkům za rok vytvářet něco nového. To vše mě od té změny odrazovalo. Ale trpělivost s čím dál obtížnější editací původního blogu mi nakonec přeci jenom došla.
     Nový blog bude mít nakonec i řadu výhod! Kromě snadnější správy obsahu začínám i s novým názvem, kterým své působení na internetu (blog, FB stránky, youtube video kanál a e-mail ) sjednotím pod "jednu značku". Doufám také, že mě nový, zatím prázdný prostor blogu přiměje k tomu, abych začal zase trochu více psát. A kdyby se vám zdálo, že je těch článků přeci jenom málo, nahlédněte do bohatého archivu mého staršího blogu, nebo se podívejte na některé z mých videí. 

     

.