středa 12. srpna 2020

JARNÍ CESTA NA JARNÍK A VELKÝ MEHELNÍK

23.dubna 2014



Tuhle akci jsme se Shamanem naplánovali vlastně už v listopadu 2012. Byli jsme tehdy spolu u viklanu pod Velkým Kosatínem, který sloužil našim dávným předkům jako obřadní místo a mluvili jsme o tom, že bychom měli navštívit i další kámen na Písecku, u kterého byly objeveny zbytky pohanských nádob, a to Loupežnický stůl na Velkém Mehelníku. Než jsme tento plán uskutečnili, trvalo nám to sice skoro rok a půl, ale zato jsme tentokrát nevyráželi sami. Kromě dalšího člena Pohanského Kruhu, Frostíka, s námi byli ještě dva moji trampští kamarádi z Tábora, jeden pohan od Lipna a dvě děti. I když Vítka bych výrazem "dítě" nechtěl urazit. Právě dnes slaví dvanácté narozeniny a přiznejme si to, byl to hlavní tahoun naší výpravy. Tak dobrou fyzičku, jako měl on, nikdo z nás starých pardů neukázal.



Celá akce začala občerstvením v Shamanově chalupě. Hostitel nám navařil kávu a bohatě prostřel stůl a všichni účastníci se shodli, že to je velmi pěkný začátek. Když jsme vyluxovali obloženou mísu, pustili jsme se i do talířku s želé bonbóny ve tvaru dinosaurů a vášnivě jsme debatovali o tom, jestli chutná líp brontosaurus nebo stegosaurus. Slunce, které krásně svítilo za okny, nám připomnělo, že bychom měli asi přeci jenom vstát od stolu a vyrazit.
Prvním naším cílem bylo mohylové pohřebiště nedaleko obce Údraž. Paďoursky jsme se dovezli auty až ke stavení U Honzíčka, odkud to bylo k mohylám už jen pár kroků. Dříve, než jsme však na pohřebiště vstoupili, provedli jsme obřad, ve kterém jsme požádali místní duchy o svolení. Očistili jsme se kouřem pelyňku, nabídli jsme duchům obětní dary a Frostík jim zazpíval píseň, kterou pro ně složil. Obřad jsem vedl já a z počátku jsem byl dost nervózní a klepali se mi ruce. Jsem pohan samotář a pro tolik lidí jsem nikdy nic podobného nedělal. Dokonce jsem se přeříkával i u obřadních formulí, které jinak ovládám snad i pozpátku. Spolubratři a duchové byli ale tolerantní a myslím, že jsme rituálem nakonec prošli dobře.






Mohyly u Údraže pocházejí z doby bronzové, halštatské a hradištní. Mezi prvními a posledními pohřby v této lokalitě je tedy rozpětí bezmála dvou tisíců let a lid, který zde ukládal své mrtvé k odpočinku pocházel v průběhu času z několika odlišných kultur. Některé zdejší mohyly mají mělký obvodový příkop, nebo vnitřní kamenný věnec. Násypy jsou až 1,5m vysoké a ty největší mají v průměru až 12 metrů. Tak, jako na jiných pohřebištích, setkali jsme se i zde s tím, že většina mohyl je poničena dřívějšími výkopy. Mnoho z nich by působilo ještě impozantněji, kdyby jim nechyběly jejich vrcholy a nehyzdily je krátery po hledačích pokladů. Tahle neúcta k místu odpočinku našich předchůdců je k pláči, ale náš stát nemá, žel bohům, dost vůle a sil tomu zabránit. Kouzelné ovšem na tomto místě bylo, že jsme tu všude na zemi nacházeli kousky spadaného zlatého jmelí.











Když jsme si místo dostatečně pochodili, přesunuli jsme se auty k místu zvanému U hromové jedle a odtud jsme se pěšky vypravili k Loupežnickému stolu. Po cestě nás zaujal výrazný kámen za kterým rostl bezový keř. Šli jsme si ho prohlédnout z blízka a zjistili jsme, že za bezovým keřem je Mehelnická studánka. Pramen, kámen a bezový keř, tedy jedno z těch posvátných míst, které stvořila sama příroda.





Potom následovalo ještě krátké stoupání do svahu a ocitli jsme se přímo na vrcholu Velkého Mehelníku u sestavy velkých kamenů, které jsou známé, jako Pimonova sluj, tedy místo, kde sídlí ochranný duch Píseckých hor trpaslík Pimon. Kousek od sluje se nacházel i druhý cíl naší cesty, Loupežnický stůl. Jedná se o velký balvan s mělkými prohlubněmi, které podle místní pověsti sloužili jako talíře pro hostiny zdejších loupežníků. Na podporu této pověsti do balvanu zdejší kameník kdysi vytesal tři strašidelné lebky. Nálezy halštatských střepů přímo u kamene naznačují, že to mohlo být kdysi i obětní místo zdejších obyvatel z doby železné.







S Frostíkem jsme se ale shodli na tom, že mnohem posvátněji na nás působí Pimonova sluj, na kterou je od Loupežníkova stolu dobře vidět. Slůj má ideální polohu ve vrcholové partii kopce a něco z ní opravdu vyzařuje. Kdybych si měl tipnout, tak tím opravdu důležitým místem pro staré Halštaty byla právě Pimonova sluj. V barvách vidím, jak se zde tehdejší lidé shromáždili u kamenného stolu, který posloužil knězi jako oltář, ale všichni společně upírali svůj zrak k sestavě balvanů na vrcholu, protože bytost, nebo bytosti které přišli uctít, sídlili právě tam.






Dnes je toto místo silně frekventované a jen během naší krátké návštěvy se tu objevilo několik dalších turistů. K obřadům se tedy už nehodí a ani my jsme zde nic takového nevykonali. Připevnili jsme tedy, alespoň na jeden zdejší buk informační tabulku pro další návštěvníky.





Posledním cílem naší výpravy byla rozhledna na kopci Jarník. Trasa k ní byla krásná, ale perná. Kráčeli jsme cestou necestou, přes kaliště divokých prasat a kořeny stromů ve svazích a poslední kilometry už mnozí z nás na svých tělech docela cítili.











Nejvíc jsem obdivoval malého Shamanova synka Filipa, který byl viditelně unavený, ale nechtěl se vzdát a opravdu až k rozhledně došel. Při stoupání do schodů rozhledny se už o moje stehna pokoušely křeče, ale výhled z vrcholu byl fascinující. Nádherné zalesněné kopce v okolí a všude stromy porostlé jmelím, tmavé mraky hrozící deštěm a pocit nekonečnosti prostoru. Nádhera!












Kousek pod vrcholem Jarníku jsme se mohli dokonce občerstvit, pivem nebo limonádou v místní restauraci, a přiznejme, že jsme to už všichni potřebovali. Pak už nás čekalo jen několik kilometrů bloudění zpátky k autům. Trochu mi to připomínalo stoupání na vrchol Hradištní hory z loňské Rašovky, ale tentokrát jsme zvolili směr, kde nic neprosvítalo, a světe div se, auta jsme našli. Za sebe mohu říct, že se mi to naše putování moc líbilo. Doufám, že má Pohanský Kruh - Jižní Čechy ještě řadu podobných akcí před sebou.

VÝPRAVA DO DIVOKÉ ŠÁRKY

16.února 2015

Divoká Šárka je krásný kout přírody s bohatou historií na okraji Prahy. Pěkný článek o tomto místě napsal před časem soukmenovec Myslič. Dlouho jsem měl v plánu Divokou Šárku navštívit a tak jsem rád využil příležitosti a zůčastnil se sobotní výpravy do této přírodní rezervace, kterou zorganizoval Slovanský kruh. Lidi z okruhu Zdeňka Ordelta jsem chtěl také už nějaký čas poznat naživo, takže jsem vlastně touto akcí, jak se říká, zabil dvě mouchy jednou ranou.
Z Jižních Čech nás vyrazilo hned pět. Kromě mě se akce zúčastnili ještě Frostík, Fíba, Jakub a Marek, který nás všechny vezl svým autem. Sraz s ostatními jsme měli na parkovišti u McDonalds, protože jak říkají na www.praguecityline.cz je to pro výlet do Šárky nejlepší výchozí bod a dá se zde zaparkovat auto. Možná jsou ale autoři stránek praguecityline nějak s McDonaldem domluveni, protože po skončení akce nás zde za parkování solidně zkasírovali. Značení, že se tu za pakování platí je ale samozřejmě velmi nenápadné a hlavně na místě, kde byste ho nečekali.

Přijeli jsme asi půl hodiny před domluveným termínem srazu a protože byla psí zima došli jsme si do zmíněného podniku koupit horké kafe do kelímku. Mého oblíbeného "turka" samozřejmě neměli a tak jsem bedlivě sledoval Marka, který stál ve frontě přede mnou, co si dá. Dal si něco podobného kafi s mlékem a karamelem. Stálo to 70 Kč, ale prodavačka se spletla řekla "170 korun, prosím." V tu chvíli nás všechny polilo horko a Marek začal prosit prodavačku o slevu, s tím, že jsme přijeli ze vsi a s něčím takovým jsme nepočítali. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli, ale i cena 70 Kč mě jen utvrdila v názoru, že u mekáče dostanete za hodně peněz málo muziky.
Frostík McDonaldy bytostně nesnáší a tak jako jediný z nás zůstal venku. Když jsme se svými horkými nápoji vyšli zpátky na parkoviště zastihli jsme ho zrovna stojícího na zábradlí nad schodištěm. Dělal podivné pozice, nebylo úplně jasné jestli vyvažuje aby nespadl, nebo je to součást nějakého rituálu. Když jsme se ho potom ptali, co to bylo, tak tvrdil, že se snažil ze zvýšené polohy nafotit Divokou Šárku tak, aby na snímku nebyla vidět rozbitá lampa. My jsme ale stejně přesvědčeni, že zde tajně cvičil wydu.




Brzy dorazili i členové Slovanského kruhu a také Lomikel, kterého mnozí z nás znají jako autora sáhodlouhých, těžko pochopitelných internetových komentářů se slovy bez háčků a čárek, ale který je ve skutečnosti fajn člověk a dobrý společník. Přišel také mladý manželský pár s miminkem v kočárku a tak jsme zvolili takovou trasu, abychom to nejdůležitější viděli hned na začátku a miminko s námi nemuselo pak už dále vymrzat. Některé členy Slovanského kruhu zmátla Jakubova černá kombinéza a ptali se jestli to není policista. Řekl jsem jim, že ano protože Pohanský kruh je podezřelý z šíření fašismu a nenávisti, takže na každé akci, kde jsou přítomni jeho členové, je nyní přítomný i policista, který v případě, že zaznamená nějaké extrémistické chování, okamžitě preventivně zmlátí všechny obuchem.

Prvním naším cílem byla Ovčí studánka, kterou mají pod svojí patronací členové České pohanské společnosti a u které stojí Fíbou tesaný menhir s obrazem vodní víly. Místo je to pěkné a nápad s tůňkou u kamene je dobrý, ale Fíba byl zklamaný, že kámen nestojí až u vodní hladiny, jak bylo původně plánováno a dojem z tůňky kazí po stranách vyčnívající fólie. ČPS ale chystá na jaro brigádu, tak snad tyto nedostatky odstraní. Lomikel a někteří členové Slovanského kruhu byli hned ochotni s úpravou místa pomoci.




Dalším naším cílem bylo místo, kde se kdysi rozkládalo slovanské hradiště. I dnes je to nádherná plošina s dalekým výhledem. Fíba tu z krtince vytáhl keramický střep s částí ornamentu, který jsme ovšem nikdo z nás neuměli časově zařadit. Na další cestě jsme ale shodou okolností potkali archeology, kteří tu prováděli plošný průzkum zoraného pole a ti Fíbův nález zařadili do starší doby hradištní, tedy ke Slovanům. Jiný střep, který jsme cestou objevili zařadili odborníci s určitým váháním dokonce až do období eneolitu.





Zastavili jsme se také u šáreckého menhiru, o kterém píše ve své knize Svět posvátných kamenů 2. spisovatel Václav Vokolek. Tento kámen, který stojí na dominatním místě vnitřního předhradí, u cesty, která ho protíná, se výrazně odlišuje od okolních skalek a je jasné, že sem byl někým dovezen nebo dovlečen. Václav Vokolek naznačuje, že by mohl mít nějakou souvislost se zdejším dávnověkým osídlením, ale Lomikel, který bydlí nedaleko a často sem chodí říkal, že si nepamatuje, že by tu ten kámen dříve byl, takže je možné, že ho sem někdo umístil v době zcela nedávné.


Na další cestě jsme se hlavně kochali zdejší přírodou, kterou tvoří především stepi s trsy vřesu a rozeklané křemenné skály. Počasí bylo ale opravdu studené a tak jsme se rádi zašli ohřát horkou medovinou a brokolicovou polévkou do restaurace Dívčí skok. Zde jsme měli konečně čas si i trochu popovídat a navzájem se poznat. Myslím, že to bylo pro všechny příjemné posezení. O činnosti a plánech Slovanského kruhu jsme se sice nedozvěděli nic, probírala se spíše nevážná témata, ale aspoň jsme zjistili, že nám nedělá problém se někde sejít a společně něco zažít, a to není zas tak málo. Někteří lidé si tu vyměnili telefonní čísla, vznikla nějaká FB přátelství a na příští společnou akci se prý pojede k nám na jih.










NA PŘEDNÁŠCE O RUNÁCH

17.listopadu 2013

Bylo to vlastně poprvé v mém životě, kdy jsem do Prahy nevyrážel brzy ráno, ale až 14.07 po dobrém obědě. Přednáška o germánských runách, pořádaná Českou pohanskou společností, se konala až od 17.00 hodin, takže jsem si to mohl dovolit.
Když jsem do Prahy dorazil, bylo mým prvořadým úkolem najít čajovnu Šamanka, kde se akce konala. Úkol to byl ovšem natolik snadný, že jsem se na místě zjevil už více než hodinu před začátkem přednášky. Nebyl tu ještě ani soukmenovec Tomas, ani Myslič, a tak jsem se uvelebil v proutěném křesle a objednal jsem si svůj oblíbený čaj Pu-erh. Srkal jsem tedy horký čaj, prohlížel si knihy ve velkém regálu, který jsem měl po levici a kochal se příjemným prostředím čajovny.




Mezitím se začali scházet první účastníci akce, a tak jsem se i s Pu-erhem přemístil do přednáškové místnosti. Brzy se dostavil i Myslič a Šroub, ale Tomas si dával na čas. Bylo jasné, že do začátku přednášky už nedorazí.
Po krátkém Zahradově úvodu se chopila slova Šárka Catalessi Sedláková a runové povídání začalo. Šárka se věnuje magii už 20 let a vedle Thelémy jsou dlouhodobě jejím oborem právě runy. Již několik let je také členkou mezinárodní runové gildy, takže je jasné, že my posluchači, jsme měli před sebou odbornici na slovo vzatou.



První část přednášky věnovala Catalessi runové historii. Začala tím, jak se runy vyvinuly a jak se pak společně s přesuny germánských kmenů šířily po světě a skončila u současných mistrů runové tradice, jakými jsou např. Edred Thorsson, Freya Aswinn, nebo Nigel Pennick. Nevyhnula se ani zmínce o tom, jak v polovině 20.století využívali runy němečtí nacisté, ale připomněla zároveň, že vedle Hitlerových pohůnků pracovali v Německu s runami i jejich protivníci, jako např. Friedrich Marby, kterého Himmler neváhal poslat do koncentračního tábora v Dachau. První blok byl zakončen 15ti minutovou přestávkou, během které dorazil Tomas.





Po přestávce se Šárka věnovala runám a jejich použití v magii. Myslič Catalessi během přednášky neustále přerušoval a doplňoval. Tomas se na mě otočil a sykl : "Myslič zase narušuje." Já na to : "To už od začátku." Tomas se zašklebil a řekl : "Tak to tady budeme do půlnoci." A opravdu to tak vypadalo. Myslič to ale asi zaslechl, protože slíbil, že už "trollit" nebude a vážně své poznámky omezil na minimum.



Catalessi nás tedy v druhé části přednášky provedla všemi známými runovými magickými technikami, jako je např. zpívání galdrů, runové stadhy, nebo runová sigilizace. Představila nám nejrozšířenější runové magické formule jako je ALU, LAUKAZ, nebo AUJA a seznámila nás se severským pojetím mnohočetné duše a s devíti světy vikinské kosmologie. Posluchači ji na závěr odměnili bouřlivým potleskem. Nutno říct, že Šárka čas určený k přednášce opravdu využila a zahltila nás obrovským množstvím informací. U mnohých témat bychom se určitě, my posluchači, rádi zastavili déle, ale to holt časové parametry akce neumožňovaly. Dobrou zprávou, tedy alespoň pro brňáky je, že Šárka pro moravskou metropoli připravuje cosi, jako několikadílný runový kurz. My ostatní ale samozřejmě můžeme studovat sami. Máme přece k dispozici Eddy, severské ságy a knihy mnoha současných autorů. Navíc jsou tu staří bohové a runoví duchové, kteří jsou připraveni nám na naší cestě pomoc.





Poslední snímek jsem si bez dovolení dovolil vypůjčit z galerie od pořadatelů, abyste viděli, že jsem na akci opravdu byl. 😃

Děkuji pořadatelům i Šárce, za hezky prožitý večer.

Nejčastěji čtené