Mikyho rozumy

SAMHAIN NA HRADIŠŤSKÉM VRCHU

Listopad 2015

Soukmenovec Frostík nás letos pozval na oslavu Samhainu, kterou již několik let po sobě organizuje společně se svým kamarádem Jírou Růžičkou. Akce se koná vždy na Jírově louce, která leží na jihovýchodním svahu Hradišťského vrchu u Kaplice. V posledních letech tu vyrostlo i obřadní místo s menhirem a kamenným stolem, který slouží jako oltář.

Členové a příznivci Pohanského kruhu se s Frostíkem a jeho širší rodinou setkali v sobotu po poledni na Rašovce, která je od obřadiště jen pár kilometrů. Zde jsme si pouze vybalili v chajdě spacáky a pak jsme se všichni auty přesunuli na Jírovu louku. Teda, všichni až na soukmenovce Kreie a Jakuba, kteří jsou ještě mladí silní a nevybouření a tak zvolili pěší přesun delší trasou, aby si dali trochu do těla a pokochali se krásami zdejší podzimní přírody. A kochat se bylo opravdu čím. Počasí nám přálo a slunce, které se opíralo do korun stromů s barevnými listy, vytvářelo úžasné scenérie.

My starší a slabší a vybouření jsme se tedy svezli až na místo konání auty. Také jsme ale nezaháleli a hned po příjezdu jsme začali obřadiště připravovat k večerní slavnosti. Nanosili jsme z lesa k menhiru hromadu kamenů a poskládali je tak, aby šly na jejich horní plochy dobře posazovat svíčky. Hromádka kamenů před menhirem měla totiž pro tento večer představovat jakousi symbolickou mohylu předků. O kus víš nad obřadištěm jsme potom připravili lavičky k ohništi, u kterého jsme plánovali trávit zbytek večera po obřadu.

Když se čas nachýlil, obloha potemněla a na západním obzoru už zůstávala pouze načervenalá záře po právě zapadlém slunci, obestoupili jsme v čase mezi dnem a nocí oltářní stůl. Já jsem pak zapálil svazek pelyňku a očistil jsem jeho dýmem obřadní místo i všechny účastníky. Frostík potom přistoupil k oltáři a smečem a kovovou holí přivolával bohyni a boha smrti a nového zrození. Podle způsobů Pohanského kruhu nenazýval bohy konkrétními jmény, ale nechal na účastnících, aby si k nim v duchu, každý podle své tradice jména přiřadili. Po každém vyvolávání použil náš obřadník kovovou hůl a zazvonil s ní na velký kovový kotel, který stál na oltáři. Když Frostík přivolal i duchy předků obrátil se na Věkoše a vyzval ho, aby zapálil třením dřev posvátný Živý oheň. Věkoš s umem profesionála vytřel oheň snad jen ve dvou nebo ve třech minutách. Frostík přenesl plameny Živého ohně přímo do kotle a my si pak z nich napálili knoty svící, které jsme postupně stavěli předkům na mohylu. Potom koloval velký Kreiův roh s medovinou a každý z nás připíjel těm, kteří nám předali život a přišli se dnes na nás podívat ze zásvětí. Zbytek medoviny Frostík obětoval do plamenů živého ohně a na menhir trčící z mohyly. Tím oficiální část oslavy skončila a všichni se přesunuli k velkému ohništi nad obřadištěm.

Neoficiální část se nesla v duchu dobré zábavy. Popíjelo se pivo, víno a medovina a zpívaly se písně rozličných žánrů od těch klasicky trampských až po Tři sestry. Když Frostík začal hrát Montgomery vzpomněl jsem si na svá trampská léta a po slovech "z Motgomery bijou zvony" jsem vykřikl : "Za nás, za Jižany!" To se zalíbilo Věkošovi a začal to vyřvávat i na jiných místech písně a ještě to doplnil vlastní větičkou : "Jih znovu povstane!", což se zase líbilo mě a dalším účastníkům a tak jsme řvali skoro všichni a smáli jsme se u toho až nám tekli slzy. Další uměleckou vložkou bylo trio Věkoš, Rosťa, Jakub, přičemž Rosťa zpíval písně v nějakém slovanském jazyce či nářečí, Věkoš to překládal do češtiny a Jakub to pantomimicky předváděl pro hluchoněmé. Zjistili jsme, že Jakub má vyloženě herecké nadání, ale ani jeho talent si nedokázal poradit s pantomimickým překladem slova pondělí. No prostě, co vám budu povídat, sranda byla veliká. Někdo by možná řekl, že tyhle žertíky se pro tak sváteční čas jakým je Samhain nehodí, ale já věřím, že jestli nás předkové sledovali, bavili se s námi a kdyby mohli zasednout kol ohně mezi nás popíjeli by a smáli by se jako my, kteří jsme dosud živí. Za celá ta léta, kdy jsem pohanem, jsem vlastně dosud nikdy neslavil Samhain kolektivně. Vždycky to byla komorní soukromá oslava s maximálně jedním účastníkem navíc. Teď když mohu porovnávat, musím říct, že není nad to slavit tyhle větší pohanské záležitosti v kruhu souvěrců. Proto děkuji moc všem, kteří přijeli a zúčastnili se.