Mikyho rozumy

GERMÁNI (dokument)

Díky Dragonovi a jeho komentáři pod mým článkem o Čertově břemeni jsem měl možnost konečně shlédnout čtyřdílnou sérii dokumentů Germáni, kterou jsem v době kdy byla vysílána na ČT 2 propásl.
První díl s názvem Barbaři proti Římu začíná v roce 58 před n.l. ,kdy se Římané poprvé střetli s Germány, konkrétně s kmenem Suebů, vedeným náčelníkem Ariovistem. Římané nejprve Sueby vyzvali, aby odtáhli a bez boje jim vyklidili území. Ariovist se jim samozřejmě vysmál. Prohlásil že Suebové byli v této zemi první a že ji budou bránit. Římané se poté pokoušeli několik dní Sueby vyprovokovat k bitvě na otevřeném poli, kde byli díky své taktice a výcviku ve velké výhodě. Suebové ale vyčkávali, neboť je jejich vědma varovala, že nesmí bojovat dříve, než nastane novoluní. Šestého dne, ale germánští bojovníci odmítli již více římské provokace a výsměšky snášet a vyrazili do boje. Kněžka je již nedokázala zadržet. Následky byly katastrofické, Suebové byli naprosto rozdrceni. Od té chvíle se řeka Rýn stala hranicí mezi územím ovládaným Římem a územím které Římané nazvali Germánie.

Vědma přináší oběť bohyni Nerthus.

Dokumentaristé si dovolili trochu zaspekulovat a vypráví dále příběh zmíněné kněžky, která jako jedna z mála bitvu přežila. Za Rýnem se přidala ke kmeni Cherusků a žila s nimi pokojně bezmála 50 let. Na sklonku jejího života však začali za Rýn opět pronikat Římané. Nejprve je vedl římský válečník Drůsus a později, po jeho smrti Drůsuv bratr, schopný diplomat Tibérius. Strategie "cukr a bič", tedy na jedné straně válečná hrozba a na straně druhé výhody plynoucí z římského spojenectví se nakonec ukázala úspěšnou a čím dál více kmenů končilo pod Římskou nadvládou. Roku 8 před n.l. se Římanům vzdali i Cheruskové. Kníže Cherusků pak musel poslat svého syna Armínia jako rukojmí na převýchovu do Říma k císařskému dvoru a právě tímto okamžikem končí první díl.

Druhý díl Bitva v Teutoburském lese začíná návratem Armínia do vlasti. Dvacet let strávil v Římě, kde dokonale poznal tamější kulturu i vojenskou taktiku. Arminius se dobře osvědčil v římské armádě a tak byl povýšen do stavu římského rytíře, což byla po senátorovi nejvyšší římská hodnost. Po návratu do vlasti Cherusků, ale Arminius spatřuje porobu svého lidu a rozhodne se sjednotit kmeny a Římanům se postavit. Armínius věděl, že v otevřeném poli nemají Germáni proti dobře vycvičenému vojsku šanci a tak lstí vylákal místodržícího Vara a jeho tři legie do Teutoburského lesa. Římský místodržící Varus mladému Arminiovi, jakožto římskému rytíři, důvěřoval a nechal se jím proto vést. Armínius tvrdil, že armádu dovede na místo, kde musí Římané potlačit germánskou vzpouru a zatím zavedl 30 000 římských legionářů do pasti. Pochodující kolona se v lese na úzké cestě musela roztáhnout do délky několika kilometrů, když Germáni zaútočili, nemohli Římané zaujmout svá obvyklá bojová postavení. Germáni římské legie naprosto rozdrtili. V roce 16 po Kristu se Řím z Germánie stáhnul. Armínius se stal uznávaným vůdcem. Nárokoval si ale pozici samovládce a požadoval od ostatních kmenových vůdců absolutní poslušnost, což se podobalo více v římské, než germánské tradici. Touha po moci se Armíniovi nakonec stala osudnou. Germánští kmenoví vůdcové si vážili své nezávislosti a Armínius se jim stal trnem v oku. Ve věku sedmatřiceti let ho nakonec zavraždil jeden jeho blízký příbuzný. Zásluha na vítězství v Teutoburském lese už ale Armíniovi navěky zůstala. Od této drtivé porážky už Římané Germánii nikdy zcela neovládli.

Publius Quinctilius Varus, římský místodžící v Germánii.

Armínius, germánský vůdce z bitvy v Teutoburském lese.

Třetí díl Pax Romana popisuje život v Germánii ve třetím století. Řím vystavěl na hranici s Germánii na kilometry se táhnoucí val se soustavou bran a strážních věží zvaný Limes. Římané rezignovali na další rozšiřování říše, opevnili se za valem a skrze Limes kontrolovali nejen výpady barbarů, ale také pohyb zboží. Germánští kupci mohli po zaplacení cla vstoupit za val a s Římany obchodovat. Germánská šlechta toužila po luxusním zboží z Říma a neváhala za něj platit ani otroky, které tvořili váleční zajatci ze sousedních kmenů. Jedním z takových otroků je i hrdina třetího pokračování, smyšlený germánský válečník Gryfó, jehož osudy v tomto díle sledujeme.

Chlodvíkův pobočník.

Čtvrté pokračování s názvem Ve znamení kříže vypráví o postupné christianizaci původně pohanských germánských kmenů. Zlomovým okamžikem v této záležitosti bylo obrácení krále Franků Chlodvíka, který se přiklonil ke křesťanství roku 496, během bitvy s kmenem Alemanů. Frankové prohrávali a tak se zoufalý Chlodvík obrátil na Krista a slíbil mu věrnost, pokud mu dá vítězství. Frankové nakonec doopravdy zvítězili a Chlodvík se tak stal křesťanem. Král Chlodvík a s ním jeho 3000 bojovníků se pak nechalo hromadně pokřtít v Remeši. Francká říše se pod Chlodvíkovým vedením rozšířila a stala se evropskou velmocí. Tím započala éra christianizace germánských kmenů, kterou dovršil o tři století později další z franckých králů Karel Veliký. Někteří přestoupili na novou víru dobrovolně, jiní byli donuceni mečem. Mnoho posvátných stromů a hájů padlo pod křesťanskými sekyrami a na místech pohanských svatyní vyrůstaly nové svatostánky zasvěcené Kristu a křesťanským svatým. Tvář Evropy byla natrvalo změněna.

Dokument považuji za povedený a každému jeho shlédnutí vřele doporučuji. Z pohledu pohana se mi zdál nejzajímavější hned první díl, který sleduje osud germánské vědmy. Pro českého diváka bude jistě překvapení, že v mnohých tvářích z filmu pozná naše domácí herce.

Germánský pohřeb.