Mikyho rozumy

ŽIVÁ TRADICE DRUIDŮ - Emma Restall Orr

Živá tradice druidů je první knihou ,kterou jsem letos přečetl a přesto jsem si už teď jistý ,že bude horkým favoritem při mém soukromém hlasování na knihu roku 2010. Jen s málokterou knihou ,kterou jsem dosud četl jsem tak vnitřně souzněl. Jedním slovem - nádhera!

Emma Restall Orr je jednou z nejznámějších představitelek Britského řádu druidů ,ale pokud bychom v jejím pojetí druidství hledali historickou souvislost s druidy ,které známe ze zpráv starověkých autorů ,byli bychom asi zklamáni. To ,co je nám v knize předkládáno by bylo možná přesnější nazvat "bytostným" ,nebo snad "hlubinným" pohanstvím ,než druidstvím. Se starým keltským druidstvím má praxe ,kterou Emma popisuje společného pravděpodobně pouze několik názvů ,jako např. NEMETON , AWEN apod. Emma Restall Orr ale říká ,že historické druidství zahrnující např.obětování zvířat by jen stěží odpovídalo na potřeby současného člověka a vnímá druidství jako živou ,neustále se vyvíjející a proměňující tradici(od tud také název knihy). Kromě zmíněných názvů je tu ještě jedna věc ,která historické a současné druidství spojuje a tou je oblast ,kde obě tradice vznikly. Může se to zdát málo ,ale možná bychom neměli vliv krajiny na spiritualitu podceňovat. Jinak budou posvátno vnímat lidé žijící v deštném pralese ,jinak lidé žijící v poušti a zase jinak ti ,kteří žijí v zemědělské krajině ,nebo na mořském pobřeží. Přijmeme-li tedy teorii ,že je to právě krajina ,co do značné míry ovlivňuje naší spiritualitu a přičteme-li některé tradiční keltské termíny ,které Restall Orr používá ,snad by se zde přeci jen dalo o druidství hovořit . Spiritualita ,kterou nám Restall Orr v knize představuje je ale skutečně v pravém smyslu hlubinná a jde daleko za vnější formy rituálů ,pojmů a slov až k samému jádru individuality praktikujícího. Individualita ,svoboda , a volba jsou hodnoty ,které patří podle Emmy v druidské tradici k těm nejdůležitějším a úloha druida ,jako kněze spočívá hlavně v pomoci druhým kráčet po jejich vlastní cestě s důvěrou a úctou. Pokud to tak opravdu je ,pak je mi moderní druidství velmi sympatické.

Autorka nás v knize neučí žádným konkrétním rituálům ,dává nám spíše nahlédnout do niterného světa svého vlastního vnímání přírody a v ní obsaženého posvátna. Způsob jakým je kniha napsaná mi silně připomíná styl ,jakým obvykle hovoří šamani a stařešinové přírodních národů. V knize nenarazíte na žádné termíny vycházející ze středověké židokřesťanské magie a nesetkáte se v ní ani s pojmy ,jako je karma ,nebo aura. Když už musí použije Emma nějakého keltského ekvivalentu k těmto termínům ,což působí příjemně autenticky. Všechno o čem Emma píše nás vede přímo k základním zdrojům síly ,kterými jsou skály ,řeky ,slunce ,stromy apod. Autorka se zabývá i silami působícími v lidském nitru ,jakými jsou např. žádostivost , hněv , strach , smích , smutek ,apod. a nazývá je bohy lidské přirozenosti. Jediný bůh ,kterého Emma příliš nezkoumá je Bůh s velkým b ,tedy Stvořitel ,nebo ten kterému my wiccani říkáme Duch ,Síla ,či Jeden a kterého já osobně nazývám Velkým tajemstvím. Druidi jsou důslední polyteisté a Emma Restall Orr to ve své knize vysvětluje tím ,že jedna síla by byla příliš velká na to ,aby pro lidské vědomí znamenala něco víc ,než pouze abstraktní pojem ,a extatický vztah nemůžeme budovat s nějakým abstraktnem. Myslím ,že rozumím tomu o čem zde Restall Orr mluví. Právě to abstraktno je důvodem ,proč tuto Sílu nazývám Velkým Tajemstvím a právě ta neuchopitelnost je také jedním z důvodů proč tuto Sílu ,jako wiccani rozdělujeme na uchopitelnější bohyni a boha. Také druidi samozřejmě vnímají všeprostupující životní energii ,tato energie však nemá v druidské teologii žádný účel ,žádný záměr a žádné vědomí. Vibruje ve vesmíru ,a přesto jej neřídí ani neovládá. Osobně nemám nejmenší ponětí o tom do jaké míry je tato Síla obdařena ,nebo neobdařena vědomím a do jaké míry tento svět řídí či neřídí. Je to pro mne Velké Tajemství a velká písmena na počátcím slov ,kterými Sílu označuji mi nepřekáží. Druidskému pojetí ale dobře rozumím a není mi výrazně proti mysli.

Kniha Živá tradice druidů pro mě byla bezesporu velkým objevem. Je to jedna z těch knih o kterých Lady Rovena vždycky píše ,že je nestačí jednou přečíst ,ale je třeba je pořád studovat. Až do jejího přečtení jsem neměl o moderním druidství valné mínění. Obrázky ze Stonehenge ,kde stojí bíle zahalení starší muži vypadající spíše jako úředníci a suchaři ,než jako čarodějové ve mě moc důvěry nevzbuzovaly. Druidství o kterém ale píše Restall Orr je nádherně divoké ,nespoutané a přírodní ,takže se tímto všem druidům za svoje předsudky hluboce omlouvám.

Článek jsem napsal v roce 2010, kdy jsem se ještě cítil být wiccanem. Tuhle knihu mám pořád hodně rád, ale dnes bych to napsal jinak. 😊