ZPÍVEJ SVÉ DUŠI NA CESTĚ DOMŮ
Caitlín Matthewsová
Další knihou, kterou bych chtěl v rámci této rubriky představit je Zpívej své duši na cestě domů od Caitlín Matthewsové. Kniha vyšla v nakladatelství Alternativa už v roce 1997 a dnes je bohužel nesehnatelná. Koupil jsem si ji tenkrát za poslední peníze před výplatou a trochu jsem si to vyčítal, dneska jsem rád, že ji mám. Dínen o ní jednou na Fóru Bohyně napsala, že je to asi nejlepší kniha o šamanismu, která v češtině vyšla. Několik knih o šamanismu jsem četl a nevím jestli je tahle úplně ta nejlepší, ale z hlediska člověka, který chce šamanství skutečně praktikovat a nejen se o něm něco dozvědět, patrně ano. Caitlín Matthewsová přistupuje k tématu velice poctivě a než se čtenář propracuje k prvním šamanským cestám, čeká ho cca. 130 stran vysvětlujícího textu a mnoho přípravných cvičení. Další část knihy obsahuje zevrubný popis Středního, Dolního a Horního světa a toho, jak do těchto světů cestovat, získávat v nich spojence a odpovědi na své otázky. Autorka díky své dlouholeté praxi předvídá i rozličné potíže, které mohou při cestování nastat a rovnou čtenářům nabízí možnosti, jak si s nimi popřípadě poradit. S odstupem času a na základě svých osobních zkušeností musím potvrdit, že většina věcí o kterých paní Matthewsová píše, opravdu sedí.
Na této knize oceňuji zejména autorčinu serióznost. Caitlín neslibuje čtenářům, že se po přečtení knihy stanou šamany, nýbrž opakovaně upozorňuje, že žádná kniha ani víkendový seminář z člověka šamana neudělá. Klade také důraz na to, aby každý praktik ukotvil svůj šamanismus ve své domácí tradici. Autorka říká, že na počátku se sice můžeme nechat vést a inspirovat cizokrajnými kulturami ve kterých je šamanismus dosud živý, ale později bychom rozhodně měli objevit svou vlastní kulturu.
"Ti, kdo nemají duchovní tradici, se často zahřívají u jiných ohňů, než pochopí, jak oheň rozdělávat. Nakonec se ale musí stejně vrátit k vlastnímu ohništi a založit oheň v něm." /str.30/
Zakotvení šamanské praxe v konkrétní, nejlépe domácí duchovní tradici pokládám stejně jako Caitlín Matthewsová za věc velmi důležitou. Mnoho knih a šamanských webů sice oprávněně upozorňuje na to, že šamanismus není náboženstvím, ale souborem praktických technik, ale v tradičních kulturách bychom asi těžko hledali šamany ateisty. Nevím jak vy, ale já cítím, že šamanismus, který je redukován na pouhý soubor technik, něco podstatného postrádá. Mám za to, že bez konkrétního kulturního a mytologického kontextu se šamanismus stává jen jakousi podivnou formou psychoterapie. Fandím lidem jako jsou manželé Matthewsovi, kteří zasazují svou šamanskou praxi do keltského kontextu, nebo jako je Raven Kaldera, který je šamanem v rámci severoevropské tradice. Méně už důvěřuji těm, kteří ač Evropané, čerpají z indiánských tradic a takřka žádnou důvěru nemám k těm, kteří nabízejí regrese do minulých životů, reiki, rodinné konstalace, atd. atd. a samozřejmě také šamanské metody (ovšem bez kulturního kontextu) ve výčtu svých mnohých dovedností. Caitlín Matthewsová říká :
"Jak tedy můžete vy všichni, kdo žijete mimo oblasti tradiční kultury, získat šamanský výcvik?
Každá kultura má své kořeny, písně, příběhy a tradiční moudrost, v nichž je zakódováno posvátné dědictví. Nastoupením šamanské cesty vykročíme po stopách našich předků, znovu navážeme spojení s vesmírem, zase budeme mít promyšlený cíl. Každý člověk zdědil po předcích strážce a duchovní učitele připravené ho vést. Jsou to ti, kdo vám pomohou, když se rozhodnete jít šamanskou cestou." /str.31/
V poslední části knihy se dozvíme také několik užitečných informací o šamanských způsobech léčení a věštění, ale i zde nás Caitlín Mathewsová upozorňuje, že chceme-li šamanismus používat k pomáhání druhým, měli bychom si být nejdříve opravdu jistí v kramflecích a projít nejlépe nějakým výcvikem u osobního učitele.
Kniha Zpívej své duši na cestě domů poskytne tedy zájemcům o šamanismus nejen mnoho praktických návodů, ale také lekci etiky a solidní a vyvážený teoretický základ.
Na této knize oceňuji zejména autorčinu serióznost. Caitlín neslibuje čtenářům, že se po přečtení knihy stanou šamany, nýbrž opakovaně upozorňuje, že žádná kniha ani víkendový seminář z člověka šamana neudělá. Klade také důraz na to, aby každý praktik ukotvil svůj šamanismus ve své domácí tradici. Autorka říká, že na počátku se sice můžeme nechat vést a inspirovat cizokrajnými kulturami ve kterých je šamanismus dosud živý, ale později bychom rozhodně měli objevit svou vlastní kulturu.
"Ti, kdo nemají duchovní tradici, se často zahřívají u jiných ohňů, než pochopí, jak oheň rozdělávat. Nakonec se ale musí stejně vrátit k vlastnímu ohništi a založit oheň v něm." /str.30/
Zakotvení šamanské praxe v konkrétní, nejlépe domácí duchovní tradici pokládám stejně jako Caitlín Matthewsová za věc velmi důležitou. Mnoho knih a šamanských webů sice oprávněně upozorňuje na to, že šamanismus není náboženstvím, ale souborem praktických technik, ale v tradičních kulturách bychom asi těžko hledali šamany ateisty. Nevím jak vy, ale já cítím, že šamanismus, který je redukován na pouhý soubor technik, něco podstatného postrádá. Mám za to, že bez konkrétního kulturního a mytologického kontextu se šamanismus stává jen jakousi podivnou formou psychoterapie. Fandím lidem jako jsou manželé Matthewsovi, kteří zasazují svou šamanskou praxi do keltského kontextu, nebo jako je Raven Kaldera, který je šamanem v rámci severoevropské tradice. Méně už důvěřuji těm, kteří ač Evropané, čerpají z indiánských tradic a takřka žádnou důvěru nemám k těm, kteří nabízejí regrese do minulých životů, reiki, rodinné konstalace, atd. atd. a samozřejmě také šamanské metody (ovšem bez kulturního kontextu) ve výčtu svých mnohých dovedností. Caitlín Matthewsová říká :
"Jak tedy můžete vy všichni, kdo žijete mimo oblasti tradiční kultury, získat šamanský výcvik?
Každá kultura má své kořeny, písně, příběhy a tradiční moudrost, v nichž je zakódováno posvátné dědictví. Nastoupením šamanské cesty vykročíme po stopách našich předků, znovu navážeme spojení s vesmírem, zase budeme mít promyšlený cíl. Každý člověk zdědil po předcích strážce a duchovní učitele připravené ho vést. Jsou to ti, kdo vám pomohou, když se rozhodnete jít šamanskou cestou." /str.31/
V poslední části knihy se dozvíme také několik užitečných informací o šamanských způsobech léčení a věštění, ale i zde nás Caitlín Mathewsová upozorňuje, že chceme-li šamanismus používat k pomáhání druhým, měli bychom si být nejdříve opravdu jistí v kramflecích a projít nejlépe nějakým výcvikem u osobního učitele.
Kniha Zpívej své duši na cestě domů poskytne tedy zájemcům o šamanismus nejen mnoho praktických návodů, ale také lekci etiky a solidní a vyvážený teoretický základ.
Žádné komentáře:
Okomentovat