BARBARSKÉ ZVYKY HERULŮ?
Toto je slíbený článek pro Catalessi, který je ovšem o kmeni Herulů pouze zdánlivě :
Germánskému kmeni Herulů je občas přisuzován vynález runového písma. Pro nás je to zajímavé hlavně z toho důvodu, že Herulové svého času sídlili i na našem území. Například honosný pohřeb z mohyly Žuráň, nacházející se nedaleko Brna by podle některých badatelů mohl patřit právě jednomu z herulských vládců. Ne všechno, co nám historické záznamy o tomto kmeni říkají nás ale musí nutně potěšit. Zaposlouchejme se například do zprávy, kterou nám o Herulech zanechal ve svém díle Válka s Góty, Prokopius s Kaisarerie :
"Jací lidé jsou Herulové… Věřili v množství bohů a pokládali za zbožné usmiřovat je lidskými obětmi. V mnohých zvycích se odlišovali od ostatních lidí. Jejich starci a nemocní neměli totiž právo na život : jakmile někdo z nich zestárl nebo onemocněl, byl nucen poprosit příbuzné, aby ho co nejrychleji odstranili ze společnosti lidí. Ti nasbírali hodně dříví, postavili vysokou hranici a posadili ho na vrchol; potom poslali k němu jednoho z Herulů, který nepatřil k rodině, s dýkou. Nebylo totiž dovoleno, aby ho zabil příbuzný. Když se ten, kdo zabil jejich příbuzného, k nim vrátil, rychle zapalovali všechno dříví, počínajíce od rohů. Když zhasl oheň, sbírali kosti a rychle je zakopali…"
Jste touto, poměrně detailní zprávou o praktikách Herulů zhrozeni? Říkáte si, co to bylo za lidi, když se takto chovali ke svým seniorům a nemocným? Pak tedy vězte, že podobné zvyklosti nebyly v archaických společnostech zase tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát. Velice podobně jednali se starými a těžce nemocnými lidmi ještě donedávna například Grónští Inuité. Zmiňuje se o tom třeba Fridtjof Nansen v knize Život Eskymáků :
"Pohanští Eskymáci zabíjejí nejen zmrzačené děti, ale také děti nemocné, o nichž nevěří, že budou moci zůstat na živu, a takové, jejichž matka při porodu zemřela a nikdo je nemůže kojit. Takové děti většinou odkládají na zem nebo je házejí do moře. Našim uším to zní strašlivě, ale přesto se to dělá ze soucitu. Za těžkých životních podmínek, v nichž Gronlanďané žijí, nemohou vychovávat dítě, které by nikdy nebylo k užitku a jen by společnost vyjídalo. Z podobného důvodu také starci, kteří již nemohou konat užitečnou práci, nepožívají velké vážnosti, a ostatní vidí nejraději když staří lidé zmizí. Na východním pobřeží se prý stávalo, že starci, o nichž se věřilo, že brzy zemřou, byli utopeni, nebo se také utopili sami. Něco podobného se stávalo dříve i na západním pobřeží."
Možná vám to přesto stále zní strašně, ale vězte, že i v naší moderní společnosti se mnozí těžce nemocní lidé, nebo lidé staří, kteří si připadají zbyteční, pokoušejí o sebevraždu. Děje se tak dokonce navzdory tomu, že naše společnost je vybavena mnoha specializovanými pracovišti, které jsou připraveny poskytnout těmto lidem veškerou potřebnou péči. Oč hůře se asi cítili zestárlí a nemocní Herulové, kteří věděli, že se jejich konec blíží a že ujídají ze společných zásob svým dětem. Jsem přesvědčen, že pokud mladší Herulové měli sprovodit ze světa svého staršího soukmenovce, nebyla v tom sadistická krutost, ale spíše soucit a smysl pro povinnost. Dobře to vysvětluje další odstavec z knihy Život Eskymáků :
"Pojem dobrého a správného jednání je zde na světě velmi rozdílný. Jen pro příklad mohu jmenovat jedno eskymácké děvče, které řeklo Nielsi Egedovi, když s ním mluvil o lásce k Bohu a bližnímu : ….Já jsem už podala důkaz o lásce k bližnímu. Jedna nemocná stařena, která nemohla zemřít, mě totiž prosila, abych ji za peníze dovedla k příkré skále, s níž se vždycky vrhají ti, které už omrzel život. Já jsem ji tam však dovedla a shodila dolů zadarmo, protože jsem vždycky milovala své bližní." Edge mínil, že to byl ošklivý čin a řekl jí, že svou bližní zabila. "Dívka však odporovala; udělala to prý, poněvadž s ní měla soucit, a když stařena dopadla dolů, plakala nad ní." Má se tohle nazývat dobrým nebo špatným činem?"
Co říci na závěr ? Mrzelo by mě, kdyby tento článek někdo pochopil jako nabádání k tomu, abychom se snad tímto způsobem zbavovali svých nemocných a starých. Osobně v této oblasti dávám přednost hospicovému přístupu, tedy pomoci umírajícím odejít pokud možno přirozeným a zároveň důstojným způsobem. Staré Heruly a grónské Inuity vzhledem k jejich podmínkám ale dobře chápu a nad jejich zvyky se nepohoršuji. Viděl jsem ostatně už několik lidí opravdu dlouho a bolestně umírat a tak rozumím našim předkům, že se v dobách, kdy ještě nebyly k dispozici silné tišící léky, rozhodli toto utrpení svým blízkým zkrátit.
Ilustrační obrázek z TV dokumentu Germáni.
Žádné komentáře:
Okomentovat