Mikyho rozumy

ZBRUČSKÝ IDOL

2009

Staří Keltové ,Germáni ani Slované nepovažovali za nutné stavět svým bohům velkolepé katedrály ,ale uctívali je většinou pod širým nebem ,na místech která jim připravila sama příroda.

Občas tato místa síly zdůraznili tím ,že kolem nich vystavěli plot ,vyhloubili mělký příkop ,nebo naopak navršili nízký val. Někdy také na těchto místech ,která byla zpravidla v blízkosti posvátného stromu ,či pramene vztyčili sochu božstva. Nejednalo se o dokonale propracovaná umělecká díla jako např. u Řeků a Římanů ,ale pouze o jednoduchý sloup ,jehož vrchol zdobila hlava ,nebo postava znázorňující symbolickou podobu božstva. Slovanští bohové mívali často hlav několik z nichž každá hleděla na jinou stranu. To mělo zřejmě vyjádřit skutečnost ,že boží pozornosti nic neunikne. Někdy byl na sloupu znázorněn i některý ze základních atributů jímž se onen bůh či bohyně vyznačovali ,ale jinak nebylo ,na těchto většinou dřevěných sochách ,skutečně nic složitého a středně zručný kutil by je i dnes jistě snadno vyrobil. Jakmile byl ovšem sloup nějakému bohu zasvěcen stával se automaticky svatým. Od té chvíle mohlo božstvo sochu navštěvovat a přebývat v ní. Sloup se stal nedotknutelným a do jeho těsné blízkosti směli vstupovat pouze kněz ,nebo kněžka. Z historických záznamů víme ,že si na jedné takové soše kdysi udělala hnízdo vlaštovka. I ona se prý stala nedotknutelnou a nikdo jí nesměl ublížit.

Jednou z nejznámějších pohanských soch pocházejících ze slovanského území je tzv. Zbručský idol. Materiálem pro výrobu tohoto sloupu ,který byl v roce 1848 vytažen ze dna řeky Zbruče se stal kámen. Použití kamene bylo spíše vzácné a vyjimečné ,proto se moc starých slovanských idolů nedochovalo a když ,tak ve špatném stavu. Kamenný sloup ze Zbruče ,který je na slovanské poměry i mimořádně detailně proveden nám tak dává vzácnou příležitost udělat si o pohanských představách našich předků jasnější představu.

Sloup je ornamentálně rozdělen na tři patra. Tato skutečnost naznačuje ,že je zde možná znázorněn dolní ,střední a horní svět ,tak jak ho známe z kosmologie Evropského a Asijského šamanismu. A skutečně dolní patro ,které by odpovídalo tajemnému podsvětí je ze tří stran zaplněno podivnými postavami ,které připomínají obry. Nemohu si nevzpomenout na starogermánskou mytologii ,kde jeden z kořenů světového stromu Yggdrasilu vede k obrům do Země jinovatky ,kde obr Mimir střeží pramen moudrosti. Na sloupu ze Zbruče to dokonce vypadá jakoby tito obři podpírali vrstvu ,která je nad nimi.

Prostřední pásmo ,které by podle šamanských představ odpovídalo střednímu světu ,tedy místu ,kde žijí lidé ,je vyplněno figurami dvou mužů a dvou žen a malou postavičkou znázorňující zřejmě dítě.

Na samém vrcholu sloupu ,tedy v horním světě se tyčí postava boha se čtyřmi tvářemi. Ačkoli se dodnes mezi badateli vedou spory ,který že to bůh Zbručskému idolu vévodí ,zůstává nejpravděpodobnější verzí ,že jde o boha Svantovíta. Ze záznamů kronikáře Saxo Grammatica totiž víme ,že Svantovítova socha v Arkoně na Rujaně měla čtyři hlavy u nohou meč a v rukou roh ,který se plnil při obřadech vínem. Zvířetem ,které bylo Svantovítovi zasvěceno byl bílý kůň. Čtyři hlavy ,meč ,roh i kůň ,toto vše se vyskytuje i na soše ze Zbruče.

Pokud by byli předpoklady o třech úrovních sloupu správné ,dokazovalo by to jak úzce byli náboženské představy našich předků svázány z původní přírodní praxí starých šamanů ,kteří v transu putovali mezi světy a přinášeli odtamtud ,léky ,věštby a vize.