Mikyho rozumy

PUTOVÁNÍ MEZI RYBNÍKY

13. dubna 2015

Tak tenhle výlet už jsem vážně potřeboval jako koza drbání. Přiznám se, že mě internet, facebook a blog v poslední době nějak lezl na nervy. Virtuální realita je sice občas docela fajn, ale když se delší dobu nedostanu někam ven do toho opravdového světa, a nemyslím tím samozřejmě jen do práce, začínám tak nějak vnitřně chřadnout. A v posledních týdnech to byl opravdu nápor. Práce, marození, běhání po veterinářích s naší Ťapinou, prostě spousta starostí, a venku se zatím pomalu ale jistě rozjíždělo jaro, kterého jsem si ale v tom všem shonu jen sotva stačil všimnout. Včera jsme ale s manželkou zahájili týdenní dovolenou a rozhodli jsme se jí využít naplno. Proto jsme hned první den vyrazili k jedné z nejhezčích rybničních soustav v našem kraji, která je vzdálená cca. 4 km severně od Lomnice nad Lužnicí. Pokud byste se tam ale chtěli někdy podívat, bude nejlepší, když svojí cestu začnete v obci Frahelž, tak jako jsme to udělali i my. Podivný název vesnice je odvozen z německého výrazu Freihalz (svobodné hrdlo), kterým se označovalo právo zbavující místního mlynáře od povinnosti roboty. Ve Frahelži stojí malá železniční zastávka, takže se tam pohodlně dopravíte i vláčkem, a hned pár metrů od stanice vás uvítají už první rybníky. Letecké snímky celé soustavy, která je podle největšího z rybníků nazvána "Nadějská", vám prozradí do jak úžasného prostředí se dostáváte. Rybníky plné ostrůvků, oddělené od sebe úzkými hrázkami s místem jen pro cestu a stromy po obou stranách tvoří přírodní ráj pro řadu druhů vodního ptactva a dalších živočichů. Podivuhodné jsou i názvy rybníků : Naděje, Víra, Láska, Dobrá Vůle, Skutek... a pokud vám tyto názvy znějí podezřele křesťansky, pak vězte, že tu najdete i rybník se jménem naší mýtické hory Blaník a z přírodovědeckého hlediska je tu nejcennější vodní plochou rybník s krásným pohanským názvem Rod!

Dříve než se však ponoříte do světa rybníků, překročíte na začátku celé cesty po mostu řeku Lužnici, která v těchto místech připomíná jen větší potok. V okolí řeky se tady ale nacházejí zachovalé a chráněné partie lužního lesa, ze kterého se neustále ozývá tlukot strakapoudích zobáků. Dříve doprovázely pásy lužního lesa každou řeku a tvořily s ní nedílné, ekologicky provázané celky. Lužní lesy byly řekami pravidelně zaplavovány a nedovolily, aby se voda při povodních rozlévala tak daleko do kraje, jak se to děje dnes. Ve slepých ramenech řek a periodicky zaplavovaných tůních se tu dařívalo řadě dnes už většinou vzácných živočichů. Luhy řekám naopak dodávaly živiny. To vše je už ale na většině míst minulostí. Lidé luhy v minulých desetiletích často odvodňovaly, lesy kácely a půdu využily ke stavebním nebo hospodářským účelům. Nedocházelo jim prostě, o co krajina přichází. Tam, kde nějaký lužní les ještě zbyl, bývá dnes proto obyčejně i přírodní rezervace. Tak tomu je i zde, na území mezi Lužnicí a rybníčky Horák, Fišmistr, Baštýř a Pěšák. V tomto období se tu mezi stromy objevují trávníčky rozkvetlých blatouchů, sasanek a orsejí.

Naše cesta vedla nejdříve po hrázi mezi rybníky Rod a Naděje. Rod byl plný vody a života, ale největší ze všech zdejších rybníků Naděje, byl vypuštěný a vzhledem k tomu, že bylo zpočátku pod mrakem, i trochu pochmurný. Když jsme ale prošli borovým lesem se spoustou jmelí v korunách, a vystoupili na hrázi mezi rybníky Měkkým a Strakatým, mraky se roztrhaly a krajinu zalilo slunce. U Měkkého rybníka jsme narazili na velký bludný balvan, kterému místní lidé říkají Milenec. Podle pověsti na něm kdysi s jedním baštýřem provozovala milostné hrátky žena místního hajného. Paní hajná se předtím dlouho marně pokoušela se svým chotěm o děti, ale nedařilo se. S baštýřem na kameni to šlo naopak jako po másle a brzo v hájovně kolébali. Od té doby se traduje, že žena, která vystoupí na kámen a vysloví své přání, bude jí toto splněno. Moje žena si na něj také stoupla. Tvrdila, že kvůli lepší pozici na focení divokých hus, ale já jí raději z kamene preventivně vyhnal. Jinak těch hus tu bylo všude opravdu požehnaně. Co chvíli jsme nějaké odněkud nechtěně vyplašili a odevšad se ozývalo jejich hlasité volání.

Rybník Láska byl také vypuštěný a tak jsme postupovali dále kolem Skutku a Dobré Vůle až k Blaníku. U Blaníku kvetlo velké množství podbělu a tak se moje žena, která se nás všechny doma neustále snaží (i proti naší vůli) léčit nějakými bylinami, vrhla do sklizně. Doma pak květy zalila 40% vodkou a nový dryják bude brzo na světě!

Zbytek cesty zpátky do Frahelže jsme šli po červené značce, podél rybníků Víra a Naděje. Celková trasa byla asi 8 km dlouhá. Zdejší rybníky si nás naprosto získaly a už teď je jasné, že se sem budeme vracet. Rádi bychom to tu viděli třeba za měsíc, a pak v létě a taky určitě na podzim, a ona ani ta zima nebude k zahození. O rybníku Rod jsme se například dočetli, že je to tradiční místo, kde zimují naši orli mořští. No prostě přírodní ráj to na pohled a zdaleka jsme tu ještě neprošli a neviděli všechno. Příště si také určitě vezmeme dalekohled, protože těch ptačích druhů je tu opravdu spousta a tentokrát nám dost chyběl.