Mikyho rozumy

RAŠOVKA POTŘETÍ

22. září 2014

Když jsem v říjnu před třemi lety poprvé navštívil Frostíkovu chatu na Rašovce, neměl jsem ještě tušení, že se zde rozjíždí akce, která se stane tradici. První rok jsme byli s Frostíkem a Fíbou na Rašovce jen tři. Loni už nás tam bylo pět a letos dokonce osm! Jestli to tak půjde dál, měl by Frostík začít stavět další chatu. Většina lidí dorazila letos už v pátek, jen já a Jakub jsme přijeli až v sobotu ráno. Osazenstvo již stálo na verandě chatky a Frostík zde právě vysvětloval plán prací. Součástí akce je totiž pokaždé i malá brigáda, při které pomáháme Frostíkovi připravit dřevo apod. Letos byla ta "malá" brigáda, docela velká. Když nám Frostík vysvětlil, že budeme nosit kameny k jeho lesní svatyni a od svatyně k chatce zas nařezaná borová polena, okomentoval to Myslič slovy : "Myslím, že jsem to pochopil a vůbec se mi to nelíbí." Nicméně, pustili jsme se do toho. Menší kameny jsme nosili ručně, větší jsme vozili na kolečku, které bylo třeba zepředu táhnout na provazech, zezadu tlačit a z boků zajišťovat proti převrhnutí. Práce to byla hrozná, po každém donesení kamene, jsem nemohl popadnout dech a měl jsem kruhy před očima. V jednu chvíli se mi podařilo uklouznout na rozbahněné půdě ve svahu a balvan se mi skulil z ramene přes bok na zem. Když jsem zjistil, že jsem sice trochu potlučený, ale celý, zvedl jsem kámen z mokřiny a pokračoval jsem dál. Po několika cestách s kameny tam a poleny zpět, jsem byl úplně grogy. Podobně na tom byl asi i Myslič, zato Tomas, jakoby únavu vůbec necítil, dřel jako kůň a předváděl nadlidské výkony. Na facebooku už kolují neověřené zvěsti, že Tomas není člověk ale obr a možná by stálo za úvahu založit pro jeho uctívání nějaký kult.😁

Když byly kameny odnošeny a dřevo přineseno, museli jsme ještě vytlačit kárku s poleny do kopce k autu a dotáhnout poslední balvan od říčky k chatce. Kolečko se ale začalo pod vahou kamene okamžitě deformovat a tak bylo nutné kámen palicí zmenšit a z kolečka odstranit plechovou vanu. Teprve potom to klaplo. Tím byla práce konečně hotová a my se mohli zregenerovat u houbového guláše, který nám Frostík navařil, piva a minerálky atd. Když Frostík viděl, jak své hosty dorasoval, slavnostně přede všemi slíbil, že příští rok žádná brigáda nebude. Tak jsem teda zvědav. 😊

Jestliže jsem řekl, že práce byla hotová, není to tak úplně pravda. Téhož dne odpoledne nás totiž ještě čekalo zvedání střešního kamene na novodobý dolmen. Megalit jsme měli stavět na louce ve svahu hradištní hory, kde má Frostíkův kamarád Jíra svůj pozemek se svatyní. Nebyli jsme už ve stavu, abychom mohli pobíhat po zdejších kopcích jako loni, tak jsme zvolili snadnější a kratší cestu a zanedlouho jsme byli na místě. Kámen vypadal hrozivě, ale bylo nás na to dost a v porovnání s dopolední brigoškou to byla vlastně brnkačka. Jírovi naše intervence, ale výrazně pomohla a tak pro nás rozlil po kalíšcích celý demižon vína a ještě nám na cestu daroval velkou pečenou kachnu.

Sestoupili jsme do údolí a navštívili hospůdku, která se osvědčila už loni. Každý z nás vypil nějaké to pivo a ochutnal něco ze zdejší výborné kuchyně. U stolu se probírali dějiny válek z různých koutů světa a přestože tak byla řádně poučena celá hospoda včetně paní hostinské, nedostal Myslič za svoji přednášku ani zaplaceno. :-D Když jsme se dostatečně nasytili a občerstvili obešla nás paní hospodská s účtenkou a každý zacáloval svůj díl. Poslední v řadě byl Tomas a znáte to, ten kdo je poslední musí často zaplatit i to, co zapomněli zmínit jeho předchůdci. U nás u pohanů je to ale asi obráceně, protože ačkoli Tomas vypil piva 4, zbylo na něj k zaplacení jenom jedno. On si to ale po té dopolední dřině více než zasloužil.

Z hospody jsme vyrazili ještě za světla, abychom byli u chaty včas a mohli za soumraku na Frostíkově svatyni společně oslavit Mabon. Frostíkův rituál je z velké části inspirován keltskou obřadní magií D.J.Conwayové, takže jsem si připadal jako doma, protože jsem její rituální postupy také kdysi používal. Celý obřad jsme zakončili sumbelem, kde každý promluvil ke svým bohům, tak jak je zvyklý.

Posledním bodem programu byl, jako již tradičně tzv. Dotek Valhaly, tedy společné hodování a popíjení. Letos jsme tu Valhalu dovedli takřka k dokonalosti, protože došlo i k nácviku boje, když Tomas vyprovokoval Frostíka k tomu, aby po něm hodil poleno, a Frostík hodil... Možná se ani nechtěl trefit, ale trefil se a rozsekl Tomasovi obočí. Všem nám v tu chvíli zatrnulo, protože kdyby se náš obr zvedl a šel to Frostíkovi vrátit, asi by skončila oslava nevesele. Tomas ale chvilku mlčel a pak pronesl : "Každej vždycky jen kecá, ale nakonec nehodí, tys jsi řekl "hodím" a hodils, ty jedinej jsi pravej druid!" Všichni se tomu zasmáli a atmosféra se pročistila. Druid Frostík pak vstal a vlastnoručně Tomasovo oko zalévající se krví ošetřil. Zábava pokračovala, ale Tomas se pohroužil do mystické atmosféry a nakonec prohlásil, že už skoro nic nevidí a přicházejí na něj vize, jako na Guida von Lista. Zjevil nám i své proroctví, ale bylo tak zásadní, že o něm raději pomlčím..., anebo dobře, řeknu vám to, ale pssst, … prý jsme všichni kreténi! 😉😁

Letošní Rašovka se prostě nesla v duchu všech pohanských tradic. Nejprve těžká chlapská práce, potom obřad a nakonec barbarská zábava a hodování, už teď jsem zvědavý, co přinese další ročník.

P.S. Děkuji svým soukmenovcům Jirkovi a Mysličovi, že mi poskytli některé z uveřejněných fotografií.