O DEVÍTI SVĚTECH
2012
Hned v úvodu chci říct, že dnešní článek je poněkud složitější a ten, kdo se nezajímá o šamanství, šamanské světy a šamanské putování, se u něj bude patrně nudit a nedočte ho. Berte to třeba tak, že jsem se vlivem slunovratu přetransformoval, anebo zbláznil.
O šamanském stromu a třech základních světech slyšel určitě každý, kdo se někdy o šamanismus, byť jen okrajově zajímal. Jednoduše řečeno je šamanský strom osou, která protíná celý vesmír a propojuje tzv. Horní svět bohů se Středním světem zvířat a lidí a Dolním světem duchů mrtvých. Německý šamanský badatel Holger Kalweit popisuje Střední svět jako svět forem a hmoty, Dolní svět jako svět zvláštní substance nazývané Plazma, což je prematrie ze které se hmotné formy rodí a Horní svět, jako říši všejednoty a nejvyššího zákona. Makrokosmos šamanských světů je podle Kalweita v zásadě shodný s mikrokosmem, jež je obsažen v každém z nás. Lidské tělo odpovídá Střednímu světu, naše psychika Dolnímu světu a náš duch Hornímu světu.
Podobné vlastnosti tří světů lze vyčíst i z krásných slovanských názvů, které těmto říším přiřkli autoři tzv. Velesovy knihy. Střední svět je zde nazýván slovem Jav (Jev) a je světem toho, co je zjevné. Slovní kořen jav můžeme nalézt např. ve slovech objev, zjev, jeviště apod. Dolní svět je nazýván slovem Nav a označuje říši mrtvých, tj. Návů. V češtině se kořen nav dochoval snad pouze ve slovech znavený a únava. Horní svět, který je sídlem bohů řádu, je ve Velesově knize nazýván slovem Prav. Tento kořen pak najdeme ve slovech pravda, spravedlnost, právo, pravidla, oprava apod.
Ačkoli je tento popis tří světů v podstatě správný, skutečnost je poněkud složitější. Jednak od sebe nelze tak striktně oddělit duchovní a hmotné, neboť například Střední svět, což je podle Kalweita "hmotný vesmír" a podle Velesovy knihy "svět zjevného", má jakýsi zrcadlový duchovní rozměr do kterého se dá šamansky putovat stejně dobře, jako světa Horního či Dolního a jednak je každý ze tří světů mnohovrstevný a dá se dělit na další světy. Tradice starých seveřanů hovoří například ne o třech, ale o devíti světech. Devět světů Yggdrasilu, dle mojí osobní gnóze, představuje každý z původních tří šamanských světů rozdělený do dalších tří rovin.
První trojici světů, která se na šamanském stromě nachází uprostřed tvoří Mitgard, Jutunheim a Vanaheim. Mitgard, jehož jméno se překládá jako Střední svět (zahrada, dvůr), se je samotným středem osy. O úroveň výš se nachází Vanaheim a úroveň níž Jutunheim. Vanaheim je sídlem bohů rodu Vanů, kteří jsou podle mytologie bytostně svázáni se Zemí, vegetací a zvířaty. Jsou to tedy mocné duchovní bytosti, ale mají přímou vazbu na Zemi a na hmotu. Jutunheim je sídlem obrů. Také obři podle Eddy jsou a zároveň nejsou součástí našeho lidského světa. V představách starých seveřanů byli obrům vyhrazeny k žití nehostinná místa při okrajích Mitgardu. Dobře to vystihuje alternativní název pro zemi obrů Utgard, což se překládá jako Vnější svět (zahrada, dvůr).
Druhou trojici světů tvoří Ljossálfheim, Ásgard a Müspellheim. Tyto říše náleží tzv. Hornímu světu. Úplně na vrcholu stromu se nachází Müspellheim, svět ohně a nevýslovného jasu. Tento svět se společně se svým protipólem Niflheimem podílel na stvoření celého vesmíru. Jen o kousek níž se nachází Ásgard, sídlo nebeských bohů řádu. A ještě o příčku níže, nejblíže mitgardské skupině světů se nachází Ljossálfheim, říše světlých álfů, tj. mocných duchovních bytostí světla, kteří se v mnohém podobají křesťanským andělům.
Poslední trojicí světů je Svártalfheim, Hel a Niflheim. Tato trojice tvoří tzv. Podsvětí. Svártalfheim je domovem temných álfů, bytostí žijících v podzemních prostorách, podobajících se trpaslíkům a skřítkům. O patro níž se nachází Hel, tj. říše mrtvých a ještě níže nalezneme Niflheim, říši věčného ledu a chladu, která se společně s Müspellheimem podílela na stvoření světa.
Ačkoli jsem vám teď popsal devět světů krásně přehledně jako patra v panelovém domě, je třeba mít na paměti, že je tato mapa velmi zjednodušená a cesta do těchto světů vede jen málokdy rovně a přímo. Kořeny a větve šamanského stromu se různě kroutí a proplétají a tak není divu, že např. o Helu se v Eddách dozvídáme, že leží hluboko pod třetím kořenem Yggdrasilu a cesta k němu vede dolu a pak na sever.
O šamanském stromu a třech základních světech slyšel určitě každý, kdo se někdy o šamanismus, byť jen okrajově zajímal. Jednoduše řečeno je šamanský strom osou, která protíná celý vesmír a propojuje tzv. Horní svět bohů se Středním světem zvířat a lidí a Dolním světem duchů mrtvých. Německý šamanský badatel Holger Kalweit popisuje Střední svět jako svět forem a hmoty, Dolní svět jako svět zvláštní substance nazývané Plazma, což je prematrie ze které se hmotné formy rodí a Horní svět, jako říši všejednoty a nejvyššího zákona. Makrokosmos šamanských světů je podle Kalweita v zásadě shodný s mikrokosmem, jež je obsažen v každém z nás. Lidské tělo odpovídá Střednímu světu, naše psychika Dolnímu světu a náš duch Hornímu světu.
Podobné vlastnosti tří světů lze vyčíst i z krásných slovanských názvů, které těmto říším přiřkli autoři tzv. Velesovy knihy. Střední svět je zde nazýván slovem Jav (Jev) a je světem toho, co je zjevné. Slovní kořen jav můžeme nalézt např. ve slovech objev, zjev, jeviště apod. Dolní svět je nazýván slovem Nav a označuje říši mrtvých, tj. Návů. V češtině se kořen nav dochoval snad pouze ve slovech znavený a únava. Horní svět, který je sídlem bohů řádu, je ve Velesově knize nazýván slovem Prav. Tento kořen pak najdeme ve slovech pravda, spravedlnost, právo, pravidla, oprava apod.
Ačkoli je tento popis tří světů v podstatě správný, skutečnost je poněkud složitější. Jednak od sebe nelze tak striktně oddělit duchovní a hmotné, neboť například Střední svět, což je podle Kalweita "hmotný vesmír" a podle Velesovy knihy "svět zjevného", má jakýsi zrcadlový duchovní rozměr do kterého se dá šamansky putovat stejně dobře, jako světa Horního či Dolního a jednak je každý ze tří světů mnohovrstevný a dá se dělit na další světy. Tradice starých seveřanů hovoří například ne o třech, ale o devíti světech. Devět světů Yggdrasilu, dle mojí osobní gnóze, představuje každý z původních tří šamanských světů rozdělený do dalších tří rovin.
První trojici světů, která se na šamanském stromě nachází uprostřed tvoří Mitgard, Jutunheim a Vanaheim. Mitgard, jehož jméno se překládá jako Střední svět (zahrada, dvůr), se je samotným středem osy. O úroveň výš se nachází Vanaheim a úroveň níž Jutunheim. Vanaheim je sídlem bohů rodu Vanů, kteří jsou podle mytologie bytostně svázáni se Zemí, vegetací a zvířaty. Jsou to tedy mocné duchovní bytosti, ale mají přímou vazbu na Zemi a na hmotu. Jutunheim je sídlem obrů. Také obři podle Eddy jsou a zároveň nejsou součástí našeho lidského světa. V představách starých seveřanů byli obrům vyhrazeny k žití nehostinná místa při okrajích Mitgardu. Dobře to vystihuje alternativní název pro zemi obrů Utgard, což se překládá jako Vnější svět (zahrada, dvůr).
Druhou trojici světů tvoří Ljossálfheim, Ásgard a Müspellheim. Tyto říše náleží tzv. Hornímu světu. Úplně na vrcholu stromu se nachází Müspellheim, svět ohně a nevýslovného jasu. Tento svět se společně se svým protipólem Niflheimem podílel na stvoření celého vesmíru. Jen o kousek níž se nachází Ásgard, sídlo nebeských bohů řádu. A ještě o příčku níže, nejblíže mitgardské skupině světů se nachází Ljossálfheim, říše světlých álfů, tj. mocných duchovních bytostí světla, kteří se v mnohém podobají křesťanským andělům.
Poslední trojicí světů je Svártalfheim, Hel a Niflheim. Tato trojice tvoří tzv. Podsvětí. Svártalfheim je domovem temných álfů, bytostí žijících v podzemních prostorách, podobajících se trpaslíkům a skřítkům. O patro níž se nachází Hel, tj. říše mrtvých a ještě níže nalezneme Niflheim, říši věčného ledu a chladu, která se společně s Müspellheimem podílela na stvoření světa.
Ačkoli jsem vám teď popsal devět světů krásně přehledně jako patra v panelovém domě, je třeba mít na paměti, že je tato mapa velmi zjednodušená a cesta do těchto světů vede jen málokdy rovně a přímo. Kořeny a větve šamanského stromu se různě kroutí a proplétají a tak není divu, že např. o Helu se v Eddách dozvídáme, že leží hluboko pod třetím kořenem Yggdrasilu a cesta k němu vede dolu a pak na sever.
Žádné komentáře:
Okomentovat