KAŽDÝ MÁME SVOU VLASTNÍ VERZI POHANSTVÍ
2013
Evropské pohanství patří mezi přírodní, nebo chcete-li zemská náboženství, a proto není divu, že je tak rozmanité a pestré. Podobně jako nalezneme v přírodě ne jeden, ale mnoho druhů stromů, máme tu vedle sebe pohanství slovanské, keltské, germánské, řecké, římské atd., atd. Ale skutečnost je ještě barevnější. Pokud bychom zůstali u metafory stromů a přirovnali slovanské náboženství například k lípě, měli bychom zmínit, že existuje nejenom nejznámější lípa srdčitá, ale také lípa velkolistá, lípa řapíkatá, lípa plstnatá a jejich kříženci. Podobně nalezneme rozdíly mezi pohanstvím východních, západních nebo jižních Slovanů a to nemluvím o řadě místních odchylek, které bychom jistě zjistili v každé jednotlivé slovanské vsi. A zůstaneme-li ještě chvilku u přirovnání ke stromům, pak mi každý milovník přírody potvrdí, že co strom, to originál a nenašli bychom dvě lípy, byť téhož druhu, které by byly na chlup stejné. Proto se bude moje víra vždycky trochu lišit od víry Mysliče, Tomase, nebo Lindy Dragonari, přestože všichni věříme v ty samé germánské bohy.
Je dobré si uvědomit, že tato různorodost není zdaleka jen důsledkem násilné christianizace a rozbití starých tradic, ale byla tady vždycky, dávno před nástupem křesťanství. Různorodost je pro pohanská náboženství přirozená a naprosto typická. Nedávno jsem pročítal knihu o kultuře přírodního národa Laponců (Sámů), který žije rozprostřen v severních oblastech Norska, Švédska, Finska a Ruska. Laponců není mnoho, přesné sčítání je nemožné, ale nejoptimističtější odhad mluví o 100 tisících lidech. U takto malého národa bychom možná očekávali kulturní jednotu. Skutečnost je ale taková, že i Laponců nalezneme řadu krajových a místních odlišností a to jak ve způsobu života, tak v oblasti náboženských představ. Ačkoli máme zažitou představu Laponce, jako kočovného pastevce sobů, existují také Laponci rybáři a Laponci lovci. Původní sámské náboženství je animistické a obrací se k duchům zvířat, míst a předků, ale obsahuje i tzv. vyšší mytologii s panteonem atmosférických bohů. Nejvyšším bohem tohoto panteonu je Radien, známý též jako Veraldenrandien nebo Veraldenolmai. Ve východních Lappmarkách mu říkali také Ukko nebo Tiermes. Radien je vládcem světa, ovlivňuje počasí, sedí na bílém oblaku a na zádech má vak plný šípů a blesků. Na jednotlivých místech se však představy o tomto bohu od sebe navzájem více, či méně liší. U některých Laponců se jeho postava a působnost dokonce rozdělila mezi dvě bytosti a máme tu tak vedle sebe boha Veraldenolmaie a Horagallese, přičemž Horagalles je typický hromovládce s kladivem, který se už značně podobá skandinávskému Thorovi. Pak tu máme například boha Bieggolmaie, který je všude uctíván jako vládce větru, ale na pobřeží Finnmarky mu přičítají také vládu nad mořem a rybami. Nebudu sámský panteon dále rozebírat, protože to není důležité. Chtěl jsem pouze na těchto několika příkladech ukázat, že Wódan jak ho znám já, se může v některých aspektech lišit od Wódana, jak ho zná třeba Tomas a přitom se nic zásadního neděje. Snaha o naprostou jednotu a uniformitu, byť v rámci jednoho konkrétního pohanského proudu, by byla mylná a neodpovídala by ani skutečné podobě náboženství našich předků, ani prosté lidské přirozeností. Navíc by byla taková snaha stejně marná. Dokonce i křesťané, kteří by byli tak rádi jednotnými, protože "pravda je přeci jen jedna" nakonec vytvořili desítky a možná i stovky denominací a proudů, které se často nedokážou shodnout ani na základních věcech. Z vlastní zkušenosti pak mohu potvrdit, že i v rámci jediné církve a dokonce jediného kostela, nebo sboru má každý z farníků stejně svou vlastní verzi víry. Oficiálně se to netrpí, ale fakticky to tak prostě je, protože to je přirozené a přirozenost se nedá úplně zadusit.
Jako pohan se cítím svobodně. Necítím vinu, když se moje pojetí pohanství liší od pojetí, které je blízké například Wolosovi, nebo jiným mým pohanským přátelům a nemám tendenci své vlastní pojetí komukoli přizpůsobovat. Vážím si jiných náhledů. Některé jsou mi inspirací, jiné prostě nemohu přijmout, ale v zásadě to vnímám tak, že to, čemu věří druzí a jak svou víru praktikují, není moje starost. Moje starost je být věrný svému svědomí a svým bohům. Necítím úkol někoho misionařit a sám se také nikým zmisionařit nenechám.
Je dobré si uvědomit, že tato různorodost není zdaleka jen důsledkem násilné christianizace a rozbití starých tradic, ale byla tady vždycky, dávno před nástupem křesťanství. Různorodost je pro pohanská náboženství přirozená a naprosto typická. Nedávno jsem pročítal knihu o kultuře přírodního národa Laponců (Sámů), který žije rozprostřen v severních oblastech Norska, Švédska, Finska a Ruska. Laponců není mnoho, přesné sčítání je nemožné, ale nejoptimističtější odhad mluví o 100 tisících lidech. U takto malého národa bychom možná očekávali kulturní jednotu. Skutečnost je ale taková, že i Laponců nalezneme řadu krajových a místních odlišností a to jak ve způsobu života, tak v oblasti náboženských představ. Ačkoli máme zažitou představu Laponce, jako kočovného pastevce sobů, existují také Laponci rybáři a Laponci lovci. Původní sámské náboženství je animistické a obrací se k duchům zvířat, míst a předků, ale obsahuje i tzv. vyšší mytologii s panteonem atmosférických bohů. Nejvyšším bohem tohoto panteonu je Radien, známý též jako Veraldenrandien nebo Veraldenolmai. Ve východních Lappmarkách mu říkali také Ukko nebo Tiermes. Radien je vládcem světa, ovlivňuje počasí, sedí na bílém oblaku a na zádech má vak plný šípů a blesků. Na jednotlivých místech se však představy o tomto bohu od sebe navzájem více, či méně liší. U některých Laponců se jeho postava a působnost dokonce rozdělila mezi dvě bytosti a máme tu tak vedle sebe boha Veraldenolmaie a Horagallese, přičemž Horagalles je typický hromovládce s kladivem, který se už značně podobá skandinávskému Thorovi. Pak tu máme například boha Bieggolmaie, který je všude uctíván jako vládce větru, ale na pobřeží Finnmarky mu přičítají také vládu nad mořem a rybami. Nebudu sámský panteon dále rozebírat, protože to není důležité. Chtěl jsem pouze na těchto několika příkladech ukázat, že Wódan jak ho znám já, se může v některých aspektech lišit od Wódana, jak ho zná třeba Tomas a přitom se nic zásadního neděje. Snaha o naprostou jednotu a uniformitu, byť v rámci jednoho konkrétního pohanského proudu, by byla mylná a neodpovídala by ani skutečné podobě náboženství našich předků, ani prosté lidské přirozeností. Navíc by byla taková snaha stejně marná. Dokonce i křesťané, kteří by byli tak rádi jednotnými, protože "pravda je přeci jen jedna" nakonec vytvořili desítky a možná i stovky denominací a proudů, které se často nedokážou shodnout ani na základních věcech. Z vlastní zkušenosti pak mohu potvrdit, že i v rámci jediné církve a dokonce jediného kostela, nebo sboru má každý z farníků stejně svou vlastní verzi víry. Oficiálně se to netrpí, ale fakticky to tak prostě je, protože to je přirozené a přirozenost se nedá úplně zadusit.
Jako pohan se cítím svobodně. Necítím vinu, když se moje pojetí pohanství liší od pojetí, které je blízké například Wolosovi, nebo jiným mým pohanským přátelům a nemám tendenci své vlastní pojetí komukoli přizpůsobovat. Vážím si jiných náhledů. Některé jsou mi inspirací, jiné prostě nemohu přijmout, ale v zásadě to vnímám tak, že to, čemu věří druzí a jak svou víru praktikují, není moje starost. Moje starost je být věrný svému svědomí a svým bohům. Necítím úkol někoho misionařit a sám se také nikým zmisionařit nenechám.
Žádné komentáře:
Okomentovat