JALOVEC OBECNÝ - KEŘ SKŘÍTKŮ
JALOVEC OBECNÝ
Latinský název : Juniperus communis
Latinský název : Juniperus communis
Vedle pelyňku černobýlu je jalovec v našich krajích druhou nejvýznamnější vykuřovací bylinou. Používání jalovce k rituálním účelům je doloženo už z období lovců mamutů před patnácti tisíci lety. Sibiřští šamani vykuřují jalovcem dodnes a mnoho etnografického materiálu dokazuje, že jalovcové větve a jejich kouř, byly hojně používány jako očistný a ochranný prostředek i u nás v Čechách, a to dokonce ještě v době poměrně nedávné. Dodnes se dochovala lidová rčení jako : JALOVEC A LISTÍ DUBOVÉ, TOHO BOJÍ SE I ĎÁBLOVÉ, nebo PŘED BEZEM SMEKNI, PŘED JALOVCEM KLEKNI. Z knihy Šamanské techniky a rituály jsem se ale dozvěděl, že lidová tradice spojovala jalovec s mocí skřítků, nebo trpaslíků, kteří údajně žijí v jeho kořenech. Přiznám se, že jsem docela nakloněn tomu věřit. Dříve mi všichni ti lidé, kteří tvrdili, že trpaslíky vidí a komunikují s nimi, připadali buď jako pošuci, nebo jako lháři. Divil jsem se, že to občas říkali i hermetici, kteří jinak přistupují k magii takřka vědecky. Během loňského roku jsem měl ale několik zkušeností, které mě o existenci trpaslíků, zemských álfů, malého lidu, nebo jak je vlastně nazvat, přesvědčily. Tyto zkušenosti neměly nic společného s jalovcem a patří oblasti osobní gnóze, tak se o nich nebudu více rozepisovat.
Álfové byli vždy považováni za velmi mocné a potencionálně nebezpečné bytosti. Mohli člověku pomoci, ale mohli mu i ublížit a seslat na něj třeba nějakou nemoc. Mohlo se to stát například tehdy, když nějaké dítě z hlouposti poničilo jalovcový keř. Pokud matka takového dítěte věděla co se stalo, odebrala se k jalovci, položila pod jeho větve vlnu a chléb a pronesla : "Trpaslíci a trpaslice, nachystejte přadena a lžíce. Měli byste příst a jíst a mé dítě nechat být."
Trpaslíci jsou také podle tradice mistry v hledání ztracených věcí. V souvislosti s jalovcem se dochoval popis starého kouzla, které prý donutí zloděje okradenému vrátit jeho věci. Okradený má za ranního šera, před východem slunce dojít k jalovcovému keři, levou rukou má ohnout jednu jeho větev k zemi, zatěžkat jí kamenem a říkat : "Ohýbám a tisknu tebe jalovče, tak dlouho až zloděj mi vrátí ukradenou věc." Po návratu ztracené věci je nutné se k jalovci vrátit, odstranit kámen z větve a nechat u kořenů nějakou oběť pro skřítky.
Jalovce jsou dnes ve volné přírodě vzácné, my máme ale štěstí. V lesích nad řekou Lužnicí mezi Táborem a Bechyní, v těch samých místech, kam chodívám na mohylová pohřebiště, se tu a tam ještě nějaký jalovec najde. Nedaleko Bechyňské Smolče je dokonce malá přírodní rezervace, kde na ploše cca.1,26 ha roste jalovců na 300. V nejbližší době se tam s Maruškou chystáme. Nechceme v rezervaci samozřejmě olamovat větve na vykuřování, ale rádi bychom ten jalovcový hájek alespoň viděli.
Álfové byli vždy považováni za velmi mocné a potencionálně nebezpečné bytosti. Mohli člověku pomoci, ale mohli mu i ublížit a seslat na něj třeba nějakou nemoc. Mohlo se to stát například tehdy, když nějaké dítě z hlouposti poničilo jalovcový keř. Pokud matka takového dítěte věděla co se stalo, odebrala se k jalovci, položila pod jeho větve vlnu a chléb a pronesla : "Trpaslíci a trpaslice, nachystejte přadena a lžíce. Měli byste příst a jíst a mé dítě nechat být."
Trpaslíci jsou také podle tradice mistry v hledání ztracených věcí. V souvislosti s jalovcem se dochoval popis starého kouzla, které prý donutí zloděje okradenému vrátit jeho věci. Okradený má za ranního šera, před východem slunce dojít k jalovcovému keři, levou rukou má ohnout jednu jeho větev k zemi, zatěžkat jí kamenem a říkat : "Ohýbám a tisknu tebe jalovče, tak dlouho až zloděj mi vrátí ukradenou věc." Po návratu ztracené věci je nutné se k jalovci vrátit, odstranit kámen z větve a nechat u kořenů nějakou oběť pro skřítky.
Jalovce jsou dnes ve volné přírodě vzácné, my máme ale štěstí. V lesích nad řekou Lužnicí mezi Táborem a Bechyní, v těch samých místech, kam chodívám na mohylová pohřebiště, se tu a tam ještě nějaký jalovec najde. Nedaleko Bechyňské Smolče je dokonce malá přírodní rezervace, kde na ploše cca.1,26 ha roste jalovců na 300. V nejbližší době se tam s Maruškou chystáme. Nechceme v rezervaci samozřejmě olamovat větve na vykuřování, ale rádi bychom ten jalovcový hájek alespoň viděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat