PLAVUŇ VIDLAČKA - ČARODĚJNÁ MOUKA
PLAVUŇ VIDLAČKA
Latinský název : Lycopodium clavatum
Plavuň je další rostlinou, kterou jsem objevil díky Wolfovi Dieterovi Storlovi. Mám toho chlapa čím dál radši, vypadá jako divý muž a píše se stejným rozhledem a moudrostí jako Gary Snyder, nebo náš Václav Cílek. O rostlině, které Galové říkali Selago a my ji známe jako plavuň vidlačku jsem se dočetl ve Storlově knize Magické rostliny Keltů.
Plavuně se řadí mezi nejstarší rostlinné druhy na naší planetě. Jejich předkové zde žili již před třemi sty miliony lety. Na pohled připomínají nějaký druh mechu, nebo mladé výhonky jehličnanů, mají však blíže ke kapradinám. Stejně jako ony se rozmnožují výtrusy a právě výtrusy jsou u plavuní tou největší zajímavostí. Římský válečník a filosof Gaius Plinius Secundus ve svém slavném díle Historia naturalis popisuje druidský rituál sběru selaga. Sběrač musel být oděn v bílém. Před sběrem nejprve obětoval chléb a víno a potom bosky s čistě umytými nohami přistoupil k rostlině. Trhal ji levou rukou bez použití železa a ukládal ji do čistého bílého šátku. U Bretonců se prý tento rituál udržel až do novověku. I zde smějí plavuň sbírat jen lidé "svatí, dobří a čistí", musí být bosi a musí trhat rostlinu v kleče bez použití nože. Bretonci říkají plavuni "zlaté koření", neboť rostlina tvoří výtrusy v podobě nažloutlého prášku. V léčitelství se tento mastný prášek, známý také pod názvem "čarodějná mouka", užívá jako zásyp při dětských kožních zánětech, svědivých a mokvavých vyrážkách, svrabu a vředech. To, co je ale na čarodějné mouce nejzajímavější, je vysoký obsah aluminia. Vhodíte-li prášek z plavuně do ohně vybuchne oslňujícím zábleskem. Druidové prý tímto způsobem používali "čarodějnou mouku" při svých kouzlech pro zvýšení efektu. Ohnivé záblesky musely přihlížející jistě fascinovat, myslím ale že druidům nešlo v prvé řadě o to, hrát si před ostatními na machry. Ten, kdo někdy čaroval dobře ví, že musí nejdříve nashromáždit potřebnou energii a pak ji v pravý okamžik odeslat. Tuto magickou koncovku často doprovází prudký čarodějův výdech, výkřik, utažení uzlu na provaze apod. Odeslat kouzlo prudkým vhozením prášku do ohně, se mi jeví jako velmi efektivní metoda.
Doba zralosti výtrusů je v červenci až srpnu. Už teď vím, že plavuň je další bylinou po které budu letos pátrat.
Latinský název : Lycopodium clavatum
Plavuň je další rostlinou, kterou jsem objevil díky Wolfovi Dieterovi Storlovi. Mám toho chlapa čím dál radši, vypadá jako divý muž a píše se stejným rozhledem a moudrostí jako Gary Snyder, nebo náš Václav Cílek. O rostlině, které Galové říkali Selago a my ji známe jako plavuň vidlačku jsem se dočetl ve Storlově knize Magické rostliny Keltů.
Plavuně se řadí mezi nejstarší rostlinné druhy na naší planetě. Jejich předkové zde žili již před třemi sty miliony lety. Na pohled připomínají nějaký druh mechu, nebo mladé výhonky jehličnanů, mají však blíže ke kapradinám. Stejně jako ony se rozmnožují výtrusy a právě výtrusy jsou u plavuní tou největší zajímavostí. Římský válečník a filosof Gaius Plinius Secundus ve svém slavném díle Historia naturalis popisuje druidský rituál sběru selaga. Sběrač musel být oděn v bílém. Před sběrem nejprve obětoval chléb a víno a potom bosky s čistě umytými nohami přistoupil k rostlině. Trhal ji levou rukou bez použití železa a ukládal ji do čistého bílého šátku. U Bretonců se prý tento rituál udržel až do novověku. I zde smějí plavuň sbírat jen lidé "svatí, dobří a čistí", musí být bosi a musí trhat rostlinu v kleče bez použití nože. Bretonci říkají plavuni "zlaté koření", neboť rostlina tvoří výtrusy v podobě nažloutlého prášku. V léčitelství se tento mastný prášek, známý také pod názvem "čarodějná mouka", užívá jako zásyp při dětských kožních zánětech, svědivých a mokvavých vyrážkách, svrabu a vředech. To, co je ale na čarodějné mouce nejzajímavější, je vysoký obsah aluminia. Vhodíte-li prášek z plavuně do ohně vybuchne oslňujícím zábleskem. Druidové prý tímto způsobem používali "čarodějnou mouku" při svých kouzlech pro zvýšení efektu. Ohnivé záblesky musely přihlížející jistě fascinovat, myslím ale že druidům nešlo v prvé řadě o to, hrát si před ostatními na machry. Ten, kdo někdy čaroval dobře ví, že musí nejdříve nashromáždit potřebnou energii a pak ji v pravý okamžik odeslat. Tuto magickou koncovku často doprovází prudký čarodějův výdech, výkřik, utažení uzlu na provaze apod. Odeslat kouzlo prudkým vhozením prášku do ohně, se mi jeví jako velmi efektivní metoda.
Doba zralosti výtrusů je v červenci až srpnu. Už teď vím, že plavuň je další bylinou po které budu letos pátrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat