POHANSKÝ IDEALISMUS VERSUS POHANSKÝ REALISMUS
Setkal jsem se s názorem, že současné pohanství je vlastně touhou po návratu tzv. zlatého věku. Základní motivací dnešního člověka pro to stát se pohanem je prý představa jakýchsi ideálních starých časů, ve kterých lidé žili ve spravedlivé společnosti, blíže přírodě, všichni byli zaměření velmi duchovně a vůbec všechno bylo tak nějak lepší než dnes.
Je asi pravda, že něco z té touhy po zlatém věku v nás na začátcích naší pohanské cesty bývá. U náctiletého zapáleného hledače je zřejmě představa ideálního Kelta či Slovana docela normální. Méně normální už dle mého názoru je, když u této představy zůstáváme třeba i po deseti letech pohanské praxe. Pokud totiž poctivě studujeme historii, dříve nebo později zjistíme, že lidé všech dob jsou v podstatě stejní a mají podobné přednosti či nedostatky, jaké máme my dnes. Liší se pouze ty "kulisy doby". Zjistíme také, že neexistují žádné ideální národy, které by svou morálkou a chováním nějak výrazně převyšovaly ty ostatní. Dozvíme se například, že ti laskaví a mírumilovní Tibeťané, kteří by neublížili ani kuřeti, v době před čínskou okupací běžně brutálně týrali své otroky. Britský občan David MacDonald, který pracoval ve 20. letech XX. století V Tibetu jako obchodní zástupce popisuje tresty, které Tibeťané používali : "...lámání rukou i nohou, vypichování očí, lití horkého oleje nebo vroucí vody do očí, čímž otroka oslepí atd. Pokud to nevolník přežije, zůstane po zbytek života invalidou. Zločinci i podezřelí jsou drženi ve studených, temných a špinavých kobkách až do konce svých dní." (zdroj) Dále například zjistíme, že Siouxové, ti moudří a duchovně vyspělí prérijní indiáni, jejichž kulturu nejvíce obdivujeme, zle zatápěli Iovům a Omahům a v případě Arikarů se zachovali, řečeno bez obalu, jako pěkné svině. "Dalším terčem útoků Lakotů se stali Arikarové, zemědělský kmen podél Missouri nad ústím řeky Big Sioux. V roce 1723 byli přinuceni se posunout podél Missouri více na sever. V roce 1760 se k nově vybudovaným arikarským vesnicím přiblížila celá skupina Oglalů a Bruléů. Byli vyčerpáni náročným putováním a dokonce prosili Arikary o jídlo. Jakmile se však zotavili napadli Arikarské vesnice, což zapříčinilo nepřátelství a urputné boje." (převzato z dnes už zrušených euroindiánských stránek : lakotove.yc.cz)
Pokud prostě studujete fakta a nebojíte se podívat pravdě do očí zjistíte mnohé. Ve světle těchto zjištění pak možná přestanete mít snahu dělat z Keltů mírumilovné a stále meditující objímače stromů a snad snáze přimete fakt, že na zprávách Římanů o lidských obětech keltským bohům přeci jenom něco bude. Možná vám to i pomůže překonat mýtus o pokojných slovanských zemědělcích, kteří podobně jako Mirek Dušín nepili alkohol, nemluvili sprostě a nikdy nikomu neublížili. A pokud dojdete až sem, bude to dobré. Opravdová úcta k předkům je totiž v tom, když je ctíte a přijíme takové, jakými skutečně byli. Předěláváme-li si své předky k takovému obrazu, jakými bychom je chtěli mít, je to naopak z naší strany neúcta. Znamená to, že si jich vlastně nevážíme a proto o nich lžeme, aby pro nás byli přijatelnější.
Naivkové a idealisté se budou asi divit, ale například současná maorská šamanka Wai Turoa-Morgan o svých předcích v klidu říká : "Maorové byli obávaní bojovníci a dopouštěli se strašlivých věcí. Brutálně přepadávali sousední kmeny a v mnoha případech je téměř vyhladili. Neměli slitování ani se ženami, dětmi a starci." (Poselství šamanů, Gesenko von Lüpke / Práh 2009) Možná si řeknete "Proboha! Neměla by se Wai Turoa-Morgan raději poohlédnout po nějakém lepším a vznešenějším etniku a začít dělat třeba Toltéky? Vždyť takoví předkové, to je hanba a je třeba je zavrhnout, sypat si popel na hlavu a nejlépe úplně změnit barvu kůže!" Takhle ale sebevědomé přírodní národy neuvažují, takhle uvažuje nanejvýš nějaký zblblý dnešní městský Evropan, který podlehl sluníčkové propagandě a ztratil úctu k vlastním lidem. Šamanka Wai Turoa-Morgan nenabádá své lidi, aby po vzoru předků vyvražďovali sousedy, ale učí je, aby měl své předky v úctě, napodobovali to dobré, co od nich vzešlo a z jejich chyb se poučili.
Pro mě osobně pohanství už dávno nepředstavuje nějakou touhu po zlatém věku. To, co jsem se ze starých kronik a z prací historiků, archeologů a etnologů dozvěděl o svých předcích mě naučilo nikoli idealismu, ale realismu. Svých předků si dnes ale vážím možná více než dříve, protože se s nimi dokážu daleko snadněji identifikovat. Když čtu třeba islandské ságy nebo Nestorův ruský letopis, tak vidím, že staří pohané dokázali být někdy velmi krutí, uměli se mstít, nenávidět a zabíjet kvůli majetku či uražené ješitnosti, uměli ale také spolupracovat, budovat, bavit se a milovat. Byli to prostě stejní lidé, jako jsou ti, které dnes potkáváme ve škole, v práci, v divadle či na fotbale. Abych si svých předků vážil, nemusím si je představovat jako duchovní a za všech okolností nezištné bytosti. Vážím si jich proto, že jejich život byl mnohdy tvrdý a strastiplný, ale oni v něm nakonec obstáli a předali své znalosti, zkušenosti a geny dál. Jsem hrdý na to, že v mých žilách koluje jejich krev. Vážím si i všech moderních výdobytků, kterých dnes užíváme a které povstaly z jejich krve a potu. Někdy mám pocit, že všechen ten dnešní boj některých jedinců proti očkování, za domácí porody a veganskou stravu, který se tváří hrozně přírodně a tradičně, je do značné míry produktem generace, která je zhýčkaná blahobytem a neví už, co to je když vám umírá žena při porodu a lékař je v nedohlednu, co to je, když mají vaše děti pravé neštovice, obrnu nebo záškrt a co to je mít hlad. Je mnoho míst na světě, kde by vám prostí lidé za správnou vakcínu na nemoc utrhali ruce. My máme díky našim vzdělaným a pracovitým předkům léky a vakcíny na ledacos, tak si toho važme. Naši předkové nám také předali zemi s neuvěřitelně krásnou přírodu. Není zdaleka všechno zničeno a pravé přírodní poklady na nás často čekají jen pár kilometrů od našeho domu. Chraňme naší krajinu a předejme ji v co nejlepším stavu i našim dětem. Předejme jim i písně, pohádky a zvyky, které jsme se naučili od svých rodičů. A především naučme své děti, že předky máme ctít ne proto, že byli vždy ve všem nejlepší, ale proto, že byli a jsou naši.
Žádné komentáře:
Okomentovat