Samhain na Hradištní hoře 2016
Na tradiční samhainovou oslavu, kterou už několik let organizuje Frostík společně s Jirkou Růžičkou a dalšími přáteli jsem vyrazil z Tábora v sobotu dopoledne. Poprvé jsem využil autobusové dopravy s firmou RegioJet a řádně mě to vyvedlo z míry. Řidič mě po zaplacení jízdného odkázal do rukou stevardky, která mě usadila a zeptala se mě zda budu chtít sluchátka. Chvíli jsem na ní nechápavě civěl a pak jsem si všiml, že je na zadní straně každého sedadla malá obrazovka s internetem a s úsměvem jsem odmítl. Stevardka se nedala a hned na mě : "Dáte si něco k pití nebo třeba kávu?
"Ne"
"Chtěl byste noviny?"
"Ne, děkuji."
Když už se otáčela, rozmyslel jsem si to : "Ty noviny bych si možná vzal."
"Blesk, nebo Mladou Frontu?"
"Radši Mladou Frontu."
Když jsem pak dostal zdarma výtisk novin a stevardka odešla, začal jsem se pomalu dostávat ze šoku, že je něco takového v ČR možné. Otevřel jsem tedy deník a s pobavením jsem se začetl do článku o tom, jak hinduisté milují Donalda Trumpa. V Indii prý zapalují velké obětní ohně a modlí se ke svým bohům, aby byl Trump zvolen, neboť věří, že jen on je spásou světa. Tak snad to má ten Trump dobře pojištěný. :-D
V Českých Budějovicích už mě čekal soukmenovec Frostík. Byl jsem totiž jeho ženou pozván k nim na oběd. Nejdříve jsme ale zajeli k tajné Hromovládcově svatyni, kterou Frostík vybudoval a ji ještě neviděl. Dost jsem se na to těšil, ale skutečnost ještě předčila moje očekávání. Frostík mě vedl nenápadnou lesní pěšinou až k hustému trnkovému křoví a pak mi pokynul, abych do trnek vstoupil sotva znatelným tunelem. Cesta, která se pomalu zatáčela byla tak akorát na šíři těla. Musel jsem jít v mírném předklonu, ale když se pak prostor rozšířil a já zdvihl hlavu zůstal jsem zkoprněle civět na rozlehlý plácek s kamenným kruhem a oltářem, ze všech stran ukrytý v křoví. Keře byly bez listí takže na stranu, kde roští přechází v pole bylo docela dobře vidět. Z opačné strany je ale svatyně dokonale ukryta a v době kdy trnky a šípky zarostou listím, to tu musí být úplně odříznuté od okolního světa.
"Paráda!" vydechl jsem "Už se těším na Hromnice až tu bude ten zasvěcovací obřad"
Frostík totiž vyrábí nový mohutný dřevěný Hromovládcův idol, který tu chce začátkem února postavit a zasvětit. Pak jsme společně připili Hromovládci Kozlem, jak také jinak, když jeho vůz jezdí v mytologiích po obloze s kozím spřežením a vydali jsme se k Frostíkům na oběd. Frostíkova žena Katka nám zatím přichystala českou klasiku vepřo-knedlo-zelo. Najedli jsme se, Frostík zabalil poslední věci a vyjeli jsme konečně k Hradištní hoře, kde se měl konat samhainový obřad. V Kaplici jsme ale ještě museli zastavit, abych si koupil něco k jídlu, neboť jsem zjistil, že jsem nechal potravinové zásoby doma. Jsem to hlava děravá! Vzpomněl jsem si ale na blbce Morleye z Kerouacových Dharmových tuláků, který si na výlet do hor zapomněl přibalit spacák a to mě uklidnilo, tak špatný to se mnou ještě není.
Další mezipřistání jsme měli na Rašovce, kde jsme měli domluvený sraz se soukmenovci Tomasem a Kreiem a jejich drahými polovičkami. Potom jsme konečně nasedli do aut a vyjeli na Jírovu louku na úpatí Hradištní hory, kde se měl obřad konat.
Na louce už byl Jíra a spousta dalších lidí. Všichni čekali jen na nás, abychom společně zasadili do země ke kamennému stolu a menhiru obrovský dřevěný idol rohatého boha. Když jsme to udělali, vyrazili jsme všichni na dřevo. Bylo nás na to hodně, takže dřeva bylo během pár minut dost a já se mohl pustit do stavby svého přístřešku, ve kterém jsem hodlal přečkat noc. K narozeninám, které mám přímo na Dušičky jsem totiž dostal bivakovací plachtu Condor, kterou chválí mnozí čeští bushcrafteři. Za komančů jsme spali normálně pod igelitem a já ho ještě donedávna používal. Pak jsem ale vyrazil pod širák se skauty a když jsem si večer vybudoval svůj igelitový přístřešek chodili se na mě ti mladí skautíci koukat, divně se uchechtávali a vedli řeči o fosilním skautingu. Tehdy jsem pochopil, že igelit, o kterém zpívá ve své písničce i Honza Nedvěd, dnes používají už pouze bezdomovci. Další důvod proč mě bezdomovci serou. Úplně vzali nám starým vandrákům styl! Vždyť se na ně podívejte, maskáče, kanady, skoro jako bych se díval do zrcadla. :-D No, s igelitem už je konec. Bivakovací plachta, která je lehká a skladná se naprosto osvědčila. Po půlnoci totiž začalo pršet, ale já pod ní vydržel v suchu a pohodě krásně až do rána. Ale to trochu předbíhám.
Zatím je tedy sobota večer a my se připravujeme na obřad. Setmělo se, na obloze září Měsíc , Venuše a první hvězdy a všichni se přesouvají k obřadišti. Na kamenném oltářním stole stojí velký kotel a Frostík poruší večerní ticho a hlasitě ho rozezvučí třemi údery kovového žezla. Obřad začíná. Jako již tradičně zapálím svazek pelyňku a všechny účastníky obejdu a očistím jeho kouřem. Potom už má slovo hlavní "druid" Frostík. Svolává postupně bohyni a boha v jejich třech podobách a z davu na Frostíkovo zavolání vždy vystoupí jedna z účastnic nebo z účastníků a položí vedle kotle polínko s příslušným ogamovým znakem. Pak nastupuje Jíra, který vykřeše oheň. Frostík ho převezme a zapálí dřevo v kotli, postupně přihazuje i ogamová dřeva. Každý pak má možnost si z tohoto ohně zapálit svíčku, pochodeň či lucernu a s těmito světly se vydáváme do lesní tmy.
Frostík nás vede po strmé cestě vedoucí na vrchol hory. Naše lampy vydávají jen slabé světlo, které víc oslňuje než svítí na cestu a tak klopýtáme přes kořeny a kamení a jako bludičky těžce stoupáme do stráně. Začíná mi být horko, funím jak lokomotiva, ale snažím se s ostatními držet krok. Konečně se průvod zastavuje. Ocitáme se na malém plácku mezi stromy na vrcholu hory, na akropoli bývalého hradiště z doby bronzové. Naše světla osvěcují malou kamennou mohylu, vedle které je v zemi zasazen kovový rovnoramenný keltský kříž v kruhu. Naše svíčky pomalu zaplňují mohylu. Frostík naplní roh vínem a začíná několik kol přípitků, při nichž vzpomínáme hlavně na naše mrtvé. Při dolévání rohu nastává drobný zádrhel, nikdo z nás totiž nemá po kapsách vývrtku. Frostík, ale pohotově situaci řeší a zarazí korkový špunt do lahve špičatým parohem, který zdobí vrchol jeho nové druidské hole. Potom dochází víno a někdo nabízí svou láhev medoviny. To nejlepší na závěr, pomyslím si. Frostík dolil roh, napil se a místo přípitku vypustil z úst něco, co znělo jako "Yeah!" :-D Zaznívají poslední přípitky, stojíme v kruhu obklopeném stromy a nad hlavami nám září hvězdy. Je jasné, že tohle byla úplně nejlepší část našeho obřadu.
Pak sestupujeme dolu, zpátky na Jírovu louku, zpátky k ohništi, kde se rozproudí klasická zábava. Hraje se na kytaru, popíjí se a všichni plkají takové ty pivní nesmysly a všem je nám dobře. Samhainu na Hradištní hoře jsem se zúčastnil podruhé a už teď vím, že pokud budu moct, příští rok přijedu určitě zase.
Žádné komentáře:
Okomentovat