OREL A JMELÍ
Všechny blogy jsou plné vánoc a vánočních příprav a já si zrovna dneska vzpomněl na orla. Možná za to může vánoční trh ,který jsme dopoledne s Maruškou navštívili a trs jmelí ,který jsme si z trhu odnesli. Moje nejsilnější vzpomínka na orla je totiž se jmelím úzce spojena.
Orel je nádherný majestátní pták a každé setkání s ním je pro člověka hlubokým zážitkem. Mám štěstí ,že žiju na jihu Čech v oblasti velkých rybníků a že jsem se při svých toulkách mohl s orlem už několikrát setkat.
Orla bělohlavého ,posvátného ptáka severoamerických indiánů ,který se stal i symbolem Spojených států zná snad každý. Jen málokdo ,ale ví že i u nás žije jeho velmi blízký příbuzný orel mořský. Oba tyto druhy jsou úzce vázány na vodu a živí se převážně rybami. Orel mořský je skutečný obr a se svým rozpětím křídel až 240cm překonává o dvacet centimetrů i svého známějšího kolegu orla skalního.
Poprvé jsem zahlédl orla mořského v roce 1998 u Novořeckých močálů na Třeboňsku. Byl to jen krátký okamžik ,ale na obrovského dravého ptáka letícího s rybou v pařátech nikdy nezapomenu. Podruhé to bylo v ptačí rezervaci Velký a Malý Tisý. Orel tenkrát letěl vysoko nad našimi hlavami ,ale jeho protáhlá křídla podobná supím a bílá brka ocasu nepřipouštěla o totožnosti letce žádnou pochybnost. Největším zážitkem však bylo pozorování orlího páru přímo na hnízdě u Horusického rybníka v roce 2001.
Toulali jsme se tenkrát s mým kamarádem Radkem kolem sousedního Bošileckého rybníka a pozorovali tu společně zrzohlávky rudozobé ,kormorány velké ,divoké husy a krásné volavky bílé. Výprava to byla opravdu dobrodružná ,neboť nechyběl ani úprk na borovici před stádem divokých prasat. V malebné vesničce Bošilec (známé z lidové písničky) si nás všiml místní usedlík a vida dalekohledy zavěšené na našich krcích nám popsal cestu k orlímu hnízdu. Popis ,nepopis ,hledání nám zabralo více než hodinu. Chodili jsme křížem krážem borovým lesem a mohli si krky vykroutit a nic. Vlastně něco přece - jmelí! Rostlo tu skoro na každém stromě. Nakonec jsme se s Radkem rozdělili a po nějaké době slavil můj kamarád úspěch. V nadšení poskakoval pod hnízdem a volal a pískal ,abych ho našel. Když jsem k němu doběhl a viděl obrovské hnízdo s mláďaty a odlétajícího dospělého orla ,začal jsem výskat a poskakovat i já. Naší radost utnul ornitolog ,který vylezl z blízkého křoví ,kde byl i se svým fotoaparátem zamaskován celtou a pořádně nás za ten povyk vypeskoval. Viděl ,ale naší upřímnou radost a tak brzy změkl a nechal nás udělat pár snímků. Přestože se orel na hnízdo ještě několikrát vrátil ,zachytit ho v letu se mi nepodařilo. Vyfotil jsem pouze hnízdo a vykukující hlavičku mláděte ,ale neva ,ten zážitek už mi nikdo nevezme. Takhle zblízka pozorovat orla ,to se poštěstí jen málokdy.
A tak ,když dnes vidím jmelí ,připomene mi to nejen vánoce a druidy ,ale také orli od Horusického rybníka.
Obrázky v textu jsem si půjčil z www.ittiofauna.org
Poslední obrázek je můj. Najdete na hnízdě orlí hlavičku ?
Žádné komentáře:
Okomentovat