OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 21.díl
OBĚTNÍ KÁMEN U HRADIŠTĚ / Lišák Krušnohorský
Přestože jsem byl typické panelákové dítě, s přírodou jsem se sžil už od mala a to mi zůstalo i v pozdějších letech, kdy jsem jako divoký tramp, po nocích vytím děsící ubohé organizované skauty a po indiánsku jim kradoucí marmeládu z táborové spižírny, řádil uprostřed roklí a skal, přespával v lesních hvozdech, strašil ve zříceninách hradů a pěl divoké písně na březích českých rybníků a řek. Přes tuto odvázanost jsem měl vždy přírodu i historická místa v nejvyšší úctě. Už tehdy jsem pociťoval, že za těmi nejkrásnějšími okamžiky není jen příroda a kamarádi, ale i něco vyššího. Nebylo ale možné navázat na jakoukoliv tradici, ve které by se tyto zážitky mohly odrážet, protože za totáče nás učili slavit vítězný únor, svátek práce, sjezdy KSČ, VŘSR a podobné kraviny. Ani doma se o minulosti a rodinných tradicích nikdy nemluvilo. Jako napůl Němci s kontakty v kapitalistickém západním Německu jsme byli pod dohledem StB a trvalo ještě mnoho let po sametu, než minulost, která stála i lidský život, přestala být v naší rodině tabu. Mezi tím se na mé cestě odehrálo i krátké aktivní křesťanské období, které sice časem vyšumělo do ztracena, ale ještě dlouhou dobu jsem J.C.& his Boys a jejich hodnoty respektoval. To, že jsem měl křesťanství dost dobře našprtaný, se mi ale do budoucna docela hodilo.
Žijeme v úžasné době, kdy lidská technika přináší stále dokonalejší snímky ze stále vzdálenějších koutů vesmíru a stejně tak i moderní archeologie přináší stále dokonalejší obraz života našich dávných předků. Už to nejsou jen střepy a kosti, už jsou to celé příběhy. A právě tehdy mi došlo, že celé křesťanství je jen odnož judaismu uměle napasovaná na zvyky původního obyvatelstva kdekoliv po světě, kam jako politický nástroj té které mocnosti expandovalo v průběhu tisíciletí. Také mi došlo, že před "praotcem Čechem" tu nestála jen osada Havranů, ale že zde žily národy s velice vyspělou kulturou, řemesly, obchodem a zemědělstvím. Svým rozsahem se rozhodně nejednalo o roztroušené tlupy držící se od sebe za hranicí viditelnosti dýmu z táborového ohně. Naopak šlo často o souvislá zemědělská osídlení, která svým rozsahem byla překonána až v raném středověku. Tady vznikla původní evropská kultura, tady jsou její kořeny a já se rozhodl jít cestou jejího pohanství. Už se sice nikdy nedozvím jména, která dali naši předci svým bohům, ani jak vypadaly rituály, které pro ně stvořili. Nic ale nebrání naslouchat krajině, stromům, potokům, kamenům stejně jako oni v dobách kdy pohanství vznikalo a případně oslovovat bohy jmény, která se nám dochovala v mýtech, legendách a historických pramenech. Než jsem si dovolil nazvat se pohanem, rozhodl jsem se, že si nejprve najdu nějaké vhodné obřadní místo, které navštívím na všech osm svátků kola roku, jejichž "idealisticky" sjednocující koncept se mi docela zamlouvá.
Prošel jsem desítky míst v okolí, vrcholky kopců, památné stromy i skutečné historické pohanské svatyně, balvany, skály, stará hradiště i louky, na kterých sbírám léčivé byliny a nakonec zakotvil na starém neolitickém a slovanském hradišti, kde jsem objevil kámen zasazený uprostřed skupinky mladých dubů. Nejspíš to bylo už dávno, co sem kámen někdo postavil, historický ale určitě není. Místo se zdálo opuštěné, nikde ani stopa po tom, že by ho někdo využíval, nebyla tu ani žádná symbolika, kterou by zde neznámý stavitel zanechal a pocitově vycházelo jako "příjemně obyvatelné", takže jsem si ho vypůjčil, alespoň pro své první kolo roku. Nedaleko jsou i dvě mnohem emotivnější místa, kde z jednoho v nedalekém sedle vyzařuje smířlivý klid, jaký můžete pocítit třeba na hřbitově, a z druhého na opačném svahu hory jde naopak docela strach. Přestože je hradiště turisty i místními často navštěvováno, je na straně vrcholové plošiny s kamenem víceméně klid, proto jednu stranu nazývám turistickou a tu "svoji" pohanskou. Navíc v době kdy sem chodím já, už tu většinou nebývá ani noha. Kámen jsem jen trochu narovnal a zpevnil jeho usazení a asi po třetí návštěvě doplnil kamenným stolkem, protože už mě nebavilo neustále nahánět kutálející se obětiny. Místo není zasvěcené žádným konkrétním bohům, sám jsem se pro žádný z tradičních pohanských směrů nerozhodl a zůstávám u jednoduchého přírodního šamanismu, místních duchů a léčivých bylin. Prozatím mi jejich jména nechybí. Nenajdete zde také žádnou trvalou symboliku, protože vše co si přinesu, tak také z lesa odnesu + většinou i pár odpadků z turistické strany, takže případní bordeláři bacha na mě, černý pytel na mrtvoly mám stále s sebou :-). Jediné co zůstává, jsou obětiny, které jsou voleny nejen tematicky k danému svátku, ale i s ohledem na zvířecí konzumenty. A ještě jedna důležitá věc, hradiště je archeologická lokalita, takže zde nepoužívám předměty, které by byly svým původem, nebo materiálem historicky zaměnitelné v případě, že by se mi je tu nedopatřením podařilo ztratit, nebo rozbít.
Přestože mám na hradišti a v jeho okolí prolezlý už snad každý strom a kámen, nepřestává mě toto místo při každé návštěvě překvapovat stále novými pohledy a vjemy, takže z hromady snímků jsem kromě samotného obřadního kamene vybral i několik z blízkého okolí.
Lišák Krušnohorský
Poslední letní západ sluce z vyhlídky na turistické straně, přichází temná polovina roku.
I když je pár týdnů před Samhaimem, na severním předhradí je les stále prozářený podzimním sluncem.
Klenba vzájemně propletených větví stromů nad loučkou před obřadním místem.
A tady je samotný obřadní kámen v den letního slunovratu.
Žádné komentáře:
Okomentovat