středa 12. srpna 2020

VÝPRAVA DO DIVOKÉ ŠÁRKY

16.února 2015

Divoká Šárka je krásný kout přírody s bohatou historií na okraji Prahy. Pěkný článek o tomto místě napsal před časem soukmenovec Myslič. Dlouho jsem měl v plánu Divokou Šárku navštívit a tak jsem rád využil příležitosti a zůčastnil se sobotní výpravy do této přírodní rezervace, kterou zorganizoval Slovanský kruh. Lidi z okruhu Zdeňka Ordelta jsem chtěl také už nějaký čas poznat naživo, takže jsem vlastně touto akcí, jak se říká, zabil dvě mouchy jednou ranou.
Z Jižních Čech nás vyrazilo hned pět. Kromě mě se akce zúčastnili ještě Frostík, Fíba, Jakub a Marek, který nás všechny vezl svým autem. Sraz s ostatními jsme měli na parkovišti u McDonalds, protože jak říkají na www.praguecityline.cz je to pro výlet do Šárky nejlepší výchozí bod a dá se zde zaparkovat auto. Možná jsou ale autoři stránek praguecityline nějak s McDonaldem domluveni, protože po skončení akce nás zde za parkování solidně zkasírovali. Značení, že se tu za pakování platí je ale samozřejmě velmi nenápadné a hlavně na místě, kde byste ho nečekali.

Přijeli jsme asi půl hodiny před domluveným termínem srazu a protože byla psí zima došli jsme si do zmíněného podniku koupit horké kafe do kelímku. Mého oblíbeného "turka" samozřejmě neměli a tak jsem bedlivě sledoval Marka, který stál ve frontě přede mnou, co si dá. Dal si něco podobného kafi s mlékem a karamelem. Stálo to 70 Kč, ale prodavačka se spletla řekla "170 korun, prosím." V tu chvíli nás všechny polilo horko a Marek začal prosit prodavačku o slevu, s tím, že jsme přijeli ze vsi a s něčím takovým jsme nepočítali. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli, ale i cena 70 Kč mě jen utvrdila v názoru, že u mekáče dostanete za hodně peněz málo muziky.
Frostík McDonaldy bytostně nesnáší a tak jako jediný z nás zůstal venku. Když jsme se svými horkými nápoji vyšli zpátky na parkoviště zastihli jsme ho zrovna stojícího na zábradlí nad schodištěm. Dělal podivné pozice, nebylo úplně jasné jestli vyvažuje aby nespadl, nebo je to součást nějakého rituálu. Když jsme se ho potom ptali, co to bylo, tak tvrdil, že se snažil ze zvýšené polohy nafotit Divokou Šárku tak, aby na snímku nebyla vidět rozbitá lampa. My jsme ale stejně přesvědčeni, že zde tajně cvičil wydu.




Brzy dorazili i členové Slovanského kruhu a také Lomikel, kterého mnozí z nás znají jako autora sáhodlouhých, těžko pochopitelných internetových komentářů se slovy bez háčků a čárek, ale který je ve skutečnosti fajn člověk a dobrý společník. Přišel také mladý manželský pár s miminkem v kočárku a tak jsme zvolili takovou trasu, abychom to nejdůležitější viděli hned na začátku a miminko s námi nemuselo pak už dále vymrzat. Některé členy Slovanského kruhu zmátla Jakubova černá kombinéza a ptali se jestli to není policista. Řekl jsem jim, že ano protože Pohanský kruh je podezřelý z šíření fašismu a nenávisti, takže na každé akci, kde jsou přítomni jeho členové, je nyní přítomný i policista, který v případě, že zaznamená nějaké extrémistické chování, okamžitě preventivně zmlátí všechny obuchem.

Prvním naším cílem byla Ovčí studánka, kterou mají pod svojí patronací členové České pohanské společnosti a u které stojí Fíbou tesaný menhir s obrazem vodní víly. Místo je to pěkné a nápad s tůňkou u kamene je dobrý, ale Fíba byl zklamaný, že kámen nestojí až u vodní hladiny, jak bylo původně plánováno a dojem z tůňky kazí po stranách vyčnívající fólie. ČPS ale chystá na jaro brigádu, tak snad tyto nedostatky odstraní. Lomikel a někteří členové Slovanského kruhu byli hned ochotni s úpravou místa pomoci.




Dalším naším cílem bylo místo, kde se kdysi rozkládalo slovanské hradiště. I dnes je to nádherná plošina s dalekým výhledem. Fíba tu z krtince vytáhl keramický střep s částí ornamentu, který jsme ovšem nikdo z nás neuměli časově zařadit. Na další cestě jsme ale shodou okolností potkali archeology, kteří tu prováděli plošný průzkum zoraného pole a ti Fíbův nález zařadili do starší doby hradištní, tedy ke Slovanům. Jiný střep, který jsme cestou objevili zařadili odborníci s určitým váháním dokonce až do období eneolitu.





Zastavili jsme se také u šáreckého menhiru, o kterém píše ve své knize Svět posvátných kamenů 2. spisovatel Václav Vokolek. Tento kámen, který stojí na dominatním místě vnitřního předhradí, u cesty, která ho protíná, se výrazně odlišuje od okolních skalek a je jasné, že sem byl někým dovezen nebo dovlečen. Václav Vokolek naznačuje, že by mohl mít nějakou souvislost se zdejším dávnověkým osídlením, ale Lomikel, který bydlí nedaleko a často sem chodí říkal, že si nepamatuje, že by tu ten kámen dříve byl, takže je možné, že ho sem někdo umístil v době zcela nedávné.


Na další cestě jsme se hlavně kochali zdejší přírodou, kterou tvoří především stepi s trsy vřesu a rozeklané křemenné skály. Počasí bylo ale opravdu studené a tak jsme se rádi zašli ohřát horkou medovinou a brokolicovou polévkou do restaurace Dívčí skok. Zde jsme měli konečně čas si i trochu popovídat a navzájem se poznat. Myslím, že to bylo pro všechny příjemné posezení. O činnosti a plánech Slovanského kruhu jsme se sice nedozvěděli nic, probírala se spíše nevážná témata, ale aspoň jsme zjistili, že nám nedělá problém se někde sejít a společně něco zažít, a to není zas tak málo. Někteří lidé si tu vyměnili telefonní čísla, vznikla nějaká FB přátelství a na příští společnou akci se prý pojede k nám na jih.










Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčastěji čtené