Mikyho rozumy

RAŠOVKOVÁNÍ - DEN DRUHÝ

18. října 2012

Po osmé hodině ráno jsme se všichni živí a zdraví probudili. Hned po probuzení jsem se zašel podívat na Frostíkův kruh, který je od chaty jen kousek, a který jsem si nestačil předešlého dne pořádně prohlédnout. Doprovázela mě Frostíkova Aida, která mě během celého toho víkendu opravovala názor na bulteriéry. Aida je neskutečně přátelská a hravá fenka, která se vám pořád plete pod nohy a nabízí vám klacek na hraní, nebo usíná s hlavou ve vašem klíně. Tedy žádný tupý zabiják. Jediné chvíle, kdy na vás zaštěká jsou okamžiky, kdy jí nevěnujete pozornost, například když si prohlížíte a fotíte Frostíkův kruh. ;-) Takže zase nic. Pořádně si s kameny popovídám zřejmě až někdy příště.

Zatímco jsem byl na kruhu, pustil se Frostík do smažení těch hub. Jako hostitel byl náš kamarád nepřekonatelný. Neustále se staral o to, abychom měli co jíst a pít, a aby bylo v chatičce teplo. Po snídani jsme si zabalili věci, naložili je do auta a vyrazili jsme přesně podle plánu na Hradišťský vrch. Pěší stoupání jsme začali na krásné louce, kde se mezi několika břízkami tyčil jeden z kamenů, který kdysi Frostík postavil. Bylo krásně jasno, obloha modrá a celé místo i s kamenem působilo překrásně. Když jsem se menhiru dotkl, cítil jsem v kameni zvláštní chvění i bez kyvadla.

Potom jsme postupovali k vrcholu kopce. Frostík nás ale nevedl přímo, nýbrž cestou, kterou šel kdysi se svými přáteli při samhainovém nočním rituálu. Součástí této stezky byl i průchod skalní puklinou, který symbolizoval přechod do zásvětí. Na vrcholu Hradištního kopce jsme si prohlédli zbytky valů a zajímavé novodobé obětiště. Povídali jsme si přitom o době bronzové, o archeologických nálezech apod.

 Hradištní val.

Naší další zastávkou směrem k Českým Budějovicím, byla obec Doudleby. Tohle místo jsem chtěl vždycky vidět. Také Doudleby jsou bývalým hradištěm a mají naprosto senzační polohu na poloostrově vzniklém v meandru řeky Malše. O hradišti se říká, že je Přemyslovské, na cedulce turistického rozcestníku bylo uvedeno, že je Slavníkovské, ale jmenuje se to tu podle Doudlebů, takže nevím. Každopádně to bylo hradiště slovanské a jeho zakladatelé už asi byli křesťané. Důkazem přežívajícího pohanské myšlení je bezpochyby svatý pramen, který se nachází jen několik desítek metrů od hradištní akropole.

Letecký snímek Doudleb ze stránek http://www.legrestour.com

Poslední naší zastávkou bylo mohylové pohřebiště u Plava. Na prohlídku tohoto místa jsme měli už opravdu málo času, ale přesto jsme tu na chvilku zastavili. Ani ne tak proto, abychom si to zde důkladně prohlédli, jako spíše proto, abychom sem příště trefili. Měli jsme sebou Fíbu, který místo znal a toho se muselo využít. Zběžná prohlídka mě však spíše rozesmutnila, než potěšila. Veliké mohyly z doby bronzové a halštatské jsou ve velmi špatném stavu. Stručně řečeno, jeden výkop vedle druhého. Zbytek svíčky ve skleničce na jednom hrobě však napověděl, že sem chodí i lidé, kteří si místa váží.

Po několika minutách na mohylách jsme nasedli do auta a rozjeli se do Budějovic, kde se naše cesty rozešly. Do vlaku jsem si odnášel Náboženství pravěkých Evropanů, půjčené od Fíby a spoustu nových zážitků a námětů k přemýšlení. Kluci, děkuju.