PERUN A ZMEJ
Mockrát už jsem hořekoval nad tím, že se nám nedochovala slovanská mytologie. To, že jsou příběhy o našich bozích zřejmě navždy ztraceny, mě opravdu moc mrzí. Přiznám se, že je pro mě dost obtížné komunikovat s bohy, o kterých nic nevím. Některým lidem to možná až tolik nevadí, ale pro mě je prostě znalost těch příběhů důležitá, znát pouze jména mi nestačí. I to je asi jeden z důvodů proč se obracím spíše k bohům germánským, o nichž toho víme přeci jen o něco více. Skvělé, nedávno mnou přečtené knihy, Mýty kmene Čechů od Dušana Třeštíka a Perun - bůh hromovládce od Michala Téry, povzbudili mou naději, že lze některé slovanské mýty přeci jen alespoň částečně rekonstruovat. Mnoho lze odvodit například z příběhů některých křesťanských světců, kteří v raně christianizovaném slovanském prostředí převzali úlohu pohanských bohů. Na mnohých místech slovanského světa se v různých obměnách vypráví příběh, ve kterém hromovládce pronásleduje blesky svého nepřítele, který se před ním schovává na různá místa a nakonec nalezne útočiště v hlubinách vod. Hromovládce je v příběhu nazýván Pjarunem, ale častěji spíše Bohem, Hromem nebo svatým prorokem Iljou. Následující varianta příběhu pochází z Běloruska.
Hádal se Bůh s Nečistým :
Zabiju tě !
Jak mě zabiješ? Schovám se.
Kam?
Pod člověka!
Zabiju člověka, hříchy odpustím - a tebe zabiju.
Schovám se pod koně.
Tehdy zabiju koně, člověku to namístě nahradím - a tebe zabiju.
Ale já se schovám pod krávu.
Zabiju i krávu, hospodáři to namístě nahradím - a tebe zabiju.
Schovám se pod dům.
Dům spálím, člověku to namístě nahradím - a tebe zabiju.
Ale já se schovám pod strom, tam mě nezabiješ.
Strom rozbiju a tebe zabiju.
Ale já se schovám pod kámen.
Rozbiju i kámen - a tebe zabiju.
Tehdy já se schovám do vody, pod kmen, pod kládu.
Tam je tvoje místo, tam zůstaň.
Tak kde hrom udeří, tam Bůh bije nečistého.
Také slovanská lidová tradice dokládá, že bouře byla vnímána jako zápas hromovládce s démony. V Srbsku se při bouřkách říkávalo, že Ilja pronásleduje čerty. Nečisté síly se mohly schovat do stromu, domu nebo do člověka a proto hrozilo, že do těchto cílů Ilja bleskem udeří. Podle Bělorusů si hromovládce nejprve posvítí bleskem aby čerta viděl pak po něm udeří hromem. Hromovou zbraní, kterou Perun na démony vrhal, byla sekyra, kladivo nebo palice. Na Litvě lidé Perkunasovi pomáhali při bouři tak, že vyhazovali do vzduchu své sekyry. Věřili, že tak zároveň chrání svoje domy a pole před démonickým krupobitím.
Na mnoha místech Evropy, včetně České kotliny, se věřilo, že kamenné a pazourkové sekyry pocházející z neolitu, jsou nalezenými střelami hromovládce. Říkalo se jim hromové klíny, hromové střely nebo hromové kameny. Těmto kamenným nástrojům byla připisována velká magická moc. Dědily se z generace na generaci a věřilo se, že se jich nečisté síly bojí. Mohly ochránit dům před bleskem, neboť Perun neměl důvod udeřit tam, kam se zlý duch neodvážil a používaly se i při léčitelských rituálech, protože mohly vyhnat zlého ducha z těla. Podobnou moc jako hromové kameny měly v lidovém podání všechny předměty, například dřevo stromů, zasažených bleskem.
Hádal se Bůh s Nečistým :
Zabiju tě !
Jak mě zabiješ? Schovám se.
Kam?
Pod člověka!
Zabiju člověka, hříchy odpustím - a tebe zabiju.
Schovám se pod koně.
Tehdy zabiju koně, člověku to namístě nahradím - a tebe zabiju.
Ale já se schovám pod krávu.
Zabiju i krávu, hospodáři to namístě nahradím - a tebe zabiju.
Schovám se pod dům.
Dům spálím, člověku to namístě nahradím - a tebe zabiju.
Ale já se schovám pod strom, tam mě nezabiješ.
Strom rozbiju a tebe zabiju.
Ale já se schovám pod kámen.
Rozbiju i kámen - a tebe zabiju.
Tehdy já se schovám do vody, pod kmen, pod kládu.
Tam je tvoje místo, tam zůstaň.
Tak kde hrom udeří, tam Bůh bije nečistého.
Také slovanská lidová tradice dokládá, že bouře byla vnímána jako zápas hromovládce s démony. V Srbsku se při bouřkách říkávalo, že Ilja pronásleduje čerty. Nečisté síly se mohly schovat do stromu, domu nebo do člověka a proto hrozilo, že do těchto cílů Ilja bleskem udeří. Podle Bělorusů si hromovládce nejprve posvítí bleskem aby čerta viděl pak po něm udeří hromem. Hromovou zbraní, kterou Perun na démony vrhal, byla sekyra, kladivo nebo palice. Na Litvě lidé Perkunasovi pomáhali při bouři tak, že vyhazovali do vzduchu své sekyry. Věřili, že tak zároveň chrání svoje domy a pole před démonickým krupobitím.
Na mnoha místech Evropy, včetně České kotliny, se věřilo, že kamenné a pazourkové sekyry pocházející z neolitu, jsou nalezenými střelami hromovládce. Říkalo se jim hromové klíny, hromové střely nebo hromové kameny. Těmto kamenným nástrojům byla připisována velká magická moc. Dědily se z generace na generaci a věřilo se, že se jich nečisté síly bojí. Mohly ochránit dům před bleskem, neboť Perun neměl důvod udeřit tam, kam se zlý duch neodvážil a používaly se i při léčitelských rituálech, protože mohly vyhnat zlého ducha z těla. Podobnou moc jako hromové kameny měly v lidovém podání všechny předměty, například dřevo stromů, zasažených bleskem.
Hromový kámen z Třebíčska z knihy Narození a smrt v české lidové kultuře/ A. Navrátilová.
Perunův protivník se v různých verzích zmiňovaného příběhu jmenoval různě : čert, ďábel, drak, zmej, zmiuljan-car, zmej Gorynyč apod. Hadí nebo dračí podoba protivníka je častá. Podobně jako proti severskému hromovládci Thorovi, stoji i tedy proti slovanskému Perunovi jako hlavní protivník mýtický drak - had. Je pozoruhodné, že náš jediný jedovatý had si dodnes uchoval jméno Perunova protivníka Zmej, Zmiuljan - Zmije! Stejně jako Jörmungand, nalézá slovanský Zmej před hromovládným bohem své útočiště v hlubokých vodách. Aby však nebyla situace dnešních badatelů tak jednoduchá, setkáváme se na některých místech Srbska, či Makedonie s tím, že se jméno Zmej připisuje samotnému hromovládci.
Volně čerpáno z knihy Perun - bůh hromovládce/Michal Téra.
Žádné komentáře:
Okomentovat