úterý 21. července 2020

OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 9.díl

GABRETA



Dnešní díl našeho seriálu o obřadních místech bude množstvím fotografií i textu zatím zcela bezkonkurenční. Fíba nám v něm představí krásný kamenný kruh, který je obřadním místem skupiny českých vyznavačů germánského pohanství. Každý kámen v tomto kruhu má svoji zvláštní úlohu a symboliku a já proto udělám nejlépe, když nechám mluvit Fíbu samotného :

Kruh se nejčastěji nazývá "Gabreta" případně "Na Gabretě", někdy také "Na Zlatce" (podle nedaleké Zlaté Koruny). Je tvořen středovým kamenem-oltářem s vytesaným symbolem Slunce, hvězdné oblohy a vlastně i cyklu jako takového. Tento symbol ornamentální svastiky je vytvořen pomocí čtyř spirál. Spirála sama o sobě může odkazovat k životu, případně k nesmrtelnosti, pokud jí budeme vnímat jako "slunečního hada omlazujícího se svlékáním kůže" (viz znak litevské Romuvy). Čtyři spirály takto provedené mohou odkazovat na sluneční svátky v roce, čtyři roční období a také na už zmíněnou hvězdnou oblohu, která se zdánlivě otáčí kolem hvězdy Polárky.


Tato symbolika (nejen) čtyřramenného kroužení je doložena i v lidovém kruhovém tanci. Jeden takovýto tanec z naší země popsal i Otomar Dvořák, kdy čtyři muži tanči do kruhu s holí a při každém třetím kroku pokleknou na koleno a udeří holí do středu kruhu. I ten Otomar Dvořák uznal, že tento tanec připomíná při pohledu z nadhledu točící se svastiku. Podobné dívčí kruhové tance se dodnes praktikují v Litvě a Lotyšsku a možná i jinde.





Kolem tohoto oltáře je 24 malých kamenů, na každém z těchto kamenů je vytesána jedna runa staršího Futharku. Runový kruh začíná na jihu (podle Nigela Pennicka), byly ale použity runy podle Bernarda Kinga z jeho knihy Runy.





Následuje další, druhý kruh tvořený osmi většími kameny (tak do půl pasu). Osm kamenů může odkazovat na kolo roku a jeho osm svátků v roce. Má ale také vztah k světovým stranám a slunečním svátkům. Podle Nigela Pennicka je každá světová strana symbolicky zasvěcena nějakému božstvu, existuje mužská i ženská část tohoto kruhu. Zde byl vytvořen kompromis mezi mužskou i ženskou částí, takže sever patří Wotanovi (Ódin), jih Donarovi (Thor), na východě je Frija (Frigg) a na západě Fraujo (Freyja).

Sever - Wotan.

Jih - Donar.

Východ - Frija.

A ještě jednou Frija.

Západ - Fraujo.

Mezi těmito kameny jsou další čtyři a to na severovýchodě Fruma sidus (starogermánsky "Dávný obyčej"), na jihovýchodě Thule (dle Pennicka ve významu zásvětí, případně někdy ve významu země na severu), na jihozápadě Germania (zeměpisný historický pojem) a na severozápadě Asatru Boiohaemum (Asatru, germánské pohanství. Boiohaemum, starý název země). Vzhledem k členitosti krajiny nelze přesně pozorovat sluneční svátky, dá se ale říci, že v době jarní a podzimní rovnodennosti vychází slunce na východě a západě, v době letního slunovratu se východ a západ posouvá směrem k severu, tedy ke kamenům Fruma Sidus a Asatru Boiohaemum. V době zimního slunovratu se východ a západ slunce posouvá směrem k jihu, tedy ke kamenům Thule a Germania. Dalo by se i říci, že do jisté míry významově kameny s božstvy vyjadřují mužské vlastnosti vztahující se k svrchovanosti a obecně Dumézilovu "bílému stavu brahmánů" - Wotan. Dále pak vztahující se k bojovníkům "rudý stav kšatrijů" - Donar. V ženské části bych mezi "bílou svrchovanost" zařadil Friju, coby partnerku Wotana a tedy nebeskou královnu a patronku rodiny. Naopak Fraujo, Freyja by spadala jako bohyně Vanů pod plodnost a tedy "modrý, černý, zelený stav - vaišjové". Atributy bohů na kamenech: Wotan: Dva havrani, dva vlci, valknut. Donar: Kladivo. Frija (Frigg) čáp - odtud české pohádky o tom, že čáp nosí děti. Čáp u této bohyně v její mateřské podobě symbolizuje ochránce dětské duše (nenosí je ale jak v té pohádce Dařbuján a Pandrhola!) Fraujo (Freyja): náhrdelník Brísingamen.


Severovýchod - Fruma sidus.

Jihovýchod - Thule.

Jihozápad - Germania.

Severozápad - Asatru Boiohaemum.


Jenom bych ještě doplnil, že třeba indoevropské souvislosti v duchu Dumézila nám v době vytváření kruhu nebyly ještě zcela známé, stejně jako souvislosti mezi obětním středovým kamenem a nebeskou oblohou. Těší mne ale, že lecos "sedí", tak jak se zvyšuje poznání.
Poslední třetí kruh je vytvořen zakopanými kameny poskládanými hned vedle sebe a má význam hlavně vymezující a ohraničující prostor pro úklid a údržbu místa.
Co lze v okolí najít: Na jaře dole u Vltavy petrklíče, později konvalinky na stráních nad Vltavou, jahody, na borovicích jmelí. Lesní pannu, což je ne moc známé jméno pro vemeník. Mateřídoušku. Z hub zde lze najít hřiba pravého, někdy i přímo v kruhu, křemenáče, kozáky, syrověnky, suchohřiby, bedly a kotrče. Roste zde hloh, kruh je mezi duby, z jedné strany je pole z druhé lesní stráň k Vltavě. V okolí převažuje borovice a buk, jsou zde ale také břízy. Na zoraném poli směrem ke Štěkři lze občas najít střep černé tuhové keramiky - ještě keltské a nebo pozdější? Tuhová keramika se prý vyráběla i později - nemám to ale ověřeno.
Na kruhu se občas pořádají setkání, dnes už sporadicky a v malém množství zúčastněných, dříve zde probíhala setkání "v době největší slávy Asatru" o dvaceti i více lidech (méně než třicet). To bývalo vždy v době dožínek (lughnasad) o víkendu na začátku srpna. Konaly se zde rituály vztahující se k tomuto období, tedy hrál se pomocí zúčastněných "herců" příběh z Eddy, kdy Freyjovo posel Skírni jede pro Gerdu. Na středovém kameni se potom ukládaly obětiny, což se děje i dnes, už ale ne v takovém množství. Večer probíhal Sumbel - pohanské kruhové připíjení z rohu s medovinou.

Vývoj kruhu: kruh začal vznikat na podzim v roce 1998. Nejdříve vůbec nebyl záměr stavět kruh, ale jenom postavit nějaký kamen. Později se postavily dva kameny naproti sobě. Potom čtyři kameny a ty se následně vyplnily menšími kameny do kruhu. Potom došlo k vyměnění menších kamenů tak aby souhlasil počet 24 a začalo první tesání run. Potom došlo k oddělení středového kruhu s runami od ostatních větších čtyř kamenů, byly přidány další čtyři kameny, takže vzniknul druhý kruh. Začalo tesání osmi kamenů, původně byly vytesány v severském stylu, později byly některé přetesány do domácího starogermánského stylu, ty kameny které byly vyměněny jsou v současnosti postaveny v okolí (ještě poinformuji). Doprostřed byl dovalen obětní kamen a vytesán výše popsaný symbol, do té doby byl uprostřed jenom malý vydlážděný prostor na úrovni země. Prostřední placák měl vytesaný kříž v kruhu. Tento placák byl později u ohně pod kruhem a někdo ho nakonec odnesl. První kameny byly dopravovány značně složitě a namáhavě převalováním. Později se už přesouvaly po kládách, jde to podstatně lépe. Nejdelší přesouvaný kamen zde byl asi ze vzdálenosti 100-150 metrů (dle mého odhadu). Jeden kamen zde ale není původní a to kamen s Donarem. Ten mi přivezli kolegové z práce ze Šumavy z míst u Volar. Líbil se mi, tak ho naložili na káru a protože to bylo na konci zimy a přilehlé pole bylo posekané, nezorané a sjízdné, dal se ten kamen dopravit až skoro do kruhu. Předposlední práce na kruhu bylo vytvoření třetího kruhu, toho vymezujícího a poslední práce byla oprava prvního runového kruhu, kdy jsem většinu kamenů vyměnil za trochu větší, runy jsem vytesal do větší hloubky a zároveň u starších vyměněných kamenů jsem ty staré runy odtesal, aby v okolí nepůsobily rušivě. V současnosti toto místo prochází pouhou údržbou.
K majetku: Původně jsme to neřešili, ale později nám to začalo vrtat v hlavě. Takže jsme si zjistili majitele pozemku a chtěli jsme si to užívání místa domluvit. Nakonec nás ale majitelka předběhla a přišla se na nás jednou o slunovratu (menší setkání mimo ty hlavní v srpnu) podívat. Přes počáteční nedůvěru se nakonec domluvilo, že tam můžeme zůstat, nejsme ale na svém - což je jistě chyba a pokud by zde z mého přičinění mělo vznikat nějaké další podobné místo, asi první co bych udělal by byla záležitost pozemku.

A na závěr Gabreta v různých ročních obdobích :







Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčastěji čtené