OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 8.díl
Rushwolfovy svatyně
V dalším, v pořadí již osmém pokračování našeho seriálu, se podíváme na obrázky ze tří obětích obětních míst, které využívá následovník vlčího kultu Rushwolf se svojí rodinou. Rushwolfa osobně neznám, ale jeho názory, které jsem zachytil z komentářů na různých pohanských webech jsou mi velmi blízké. Jsem proto rád, že ho prostřednictvím těchto jeho tří posvátných míst mohu ještě trochu více poznat. Rushwolf mi k fotkám poslal pěkný a obsáhlý text, který bych jen těžko dokázal nějak srozumitelně přetlumočit. Rozhodl jsem se proto, že tentokrát nechám mluvit autora snímků samotného :
Začal bych asi naším domácím oltářem, který ač je to možná nezvyklé není umístěn přímo v bytě, ale na zahradě, která je od našeho příbytku vzdálená cca 100 m a svou formou se jedná už spíše o regulérní obětiště. Důvodů proč jsme přestěhovali náš domácí oltář a většinu rituálních úkonů pod širé nebe je několik... prvním a hlavním důvodem je už povaha božstev, nějak mi prostě nesedí přinášení obětí a uctívání divokých vlčích božstev v lidském příbytku mezi čtyřmi stěnami. Dalším důvodem byla příliš velká prašnost a malý byt, který tak nějak znemožňoval udržovat domácí oltář v důstojném stavu. Čili domácí oltář v našem příbytku je spíš symbolický a všechny hlavní i ty každodenní rituály se přesunuli ven a musím říci že to nemá chybu :-) ... každé ráno co ráno musím totiž stejně přes zahradu abych nakrmil zvířectvo než vyrazím do práce a tak velmi uvítám těch pár minut za rozbřesku, které mohu strávit u tohoto obětiště, poděkovat bohům, případně jim předložit nějakou obětinu, na chvilku se zastavit, vychutnat východ slunce a příchod nového dne bez ohledu na počasí a roční dobu, takovou atmosféru bych asi doma sotva zažil a daleko více mi to pomáhá vnímat to jak kolem nás plyne čas a jeho roční cykly. Co se popisu týče, obětiště vzniklo na terénní nerovnosti, kterých bylo na naší polodivoké a bažinaté zahradě několik, jedná se vlastně o mohylku s téměř kruhovým půdorysem, na jejímž vrcholu je umístěno ohniště na zápalné oběti a vztyčený kámen na němž je umístěna jelení lebka - ta v podstatě nahrazuje Vlka, protože vlčí lebky, kožešiny, drápy, zkrátka vše kvůli čemu by vlk musel předčasně zemřít aby se to dostalo na můj oltář je pro mě tabu. No a jelen, je jakožto kořist (kořist symbolická v jídelníčku vlka obecně spíše nepřevládá :-) ) vlčím tělem, takže slouží jako zástupný symbol vlka a také provázanosti lovce s kořistí a v podstatě všeho se s vším když to zjednoduším ;-) Dalším důležitým objektem obětiště je samotný oltář tvořený velkým plochým kamenem pod nímž vzniká přirozený prostor (taková malá jeskyňka) který slouží na deponování vysloužilých sakrálních předmětů, a symbolizuje v podstatě zásvětí. Zbylé části mohylky jsou osázeny bylinkami kvůli estetice a příjemné vůni.
Začal bych asi naším domácím oltářem, který ač je to možná nezvyklé není umístěn přímo v bytě, ale na zahradě, která je od našeho příbytku vzdálená cca 100 m a svou formou se jedná už spíše o regulérní obětiště. Důvodů proč jsme přestěhovali náš domácí oltář a většinu rituálních úkonů pod širé nebe je několik... prvním a hlavním důvodem je už povaha božstev, nějak mi prostě nesedí přinášení obětí a uctívání divokých vlčích božstev v lidském příbytku mezi čtyřmi stěnami. Dalším důvodem byla příliš velká prašnost a malý byt, který tak nějak znemožňoval udržovat domácí oltář v důstojném stavu. Čili domácí oltář v našem příbytku je spíš symbolický a všechny hlavní i ty každodenní rituály se přesunuli ven a musím říci že to nemá chybu :-) ... každé ráno co ráno musím totiž stejně přes zahradu abych nakrmil zvířectvo než vyrazím do práce a tak velmi uvítám těch pár minut za rozbřesku, které mohu strávit u tohoto obětiště, poděkovat bohům, případně jim předložit nějakou obětinu, na chvilku se zastavit, vychutnat východ slunce a příchod nového dne bez ohledu na počasí a roční dobu, takovou atmosféru bych asi doma sotva zažil a daleko více mi to pomáhá vnímat to jak kolem nás plyne čas a jeho roční cykly. Co se popisu týče, obětiště vzniklo na terénní nerovnosti, kterých bylo na naší polodivoké a bažinaté zahradě několik, jedná se vlastně o mohylku s téměř kruhovým půdorysem, na jejímž vrcholu je umístěno ohniště na zápalné oběti a vztyčený kámen na němž je umístěna jelení lebka - ta v podstatě nahrazuje Vlka, protože vlčí lebky, kožešiny, drápy, zkrátka vše kvůli čemu by vlk musel předčasně zemřít aby se to dostalo na můj oltář je pro mě tabu. No a jelen, je jakožto kořist (kořist symbolická v jídelníčku vlka obecně spíše nepřevládá :-) ) vlčím tělem, takže slouží jako zástupný symbol vlka a také provázanosti lovce s kořistí a v podstatě všeho se s vším když to zjednoduším ;-) Dalším důležitým objektem obětiště je samotný oltář tvořený velkým plochým kamenem pod nímž vzniká přirozený prostor (taková malá jeskyňka) který slouží na deponování vysloužilých sakrálních předmětů, a symbolizuje v podstatě zásvětí. Zbylé části mohylky jsou osázeny bylinkami kvůli estetice a příjemné vůni.
Další mé obětiště se nachází cca 1 km od mého bydliště a pojí se s mými pohanskými začátky, jedná se o prostý kruh z kamenů, který jsem vyskládal na palouku který se nachází v křovinatém háji uprostřed polí. Už od mala mě to místo přišlo jako takový ostrov, takový svět sám pro sebe a místo kam sem se i já utíkal abych našel klid pro svá rozjímání, první rituály - ne vždy podařené - a kde jsem si tak nějak stylem pokus omyl vytvářel svou vlastní liturgii a strukturu rituálů... od těch prvních let se místo už dost změnilo, vodní režim, pomalé rozrůstání křovin... to všechno mělo za následek že místo se stávalo čím dál tím hůře dostupné a stísněnější, i já sem se od těch dob dost změnil, přeci
jen byla to doba hledání a formování a tak ani mnozí bohové, které jsem tenkrát na tom místě volal, nejsou titíž kterým obětuji a děkuji dnes a možná i proto ve mě začal převládat pocit, že bych se s tímto místem měl pomalu s díky rozloučit a nechat tento "ostrov" zase svému vlastnímu osudu. Dnes je to tedy místo, které je pro mě stále posvátné, stále ho řadím mezi "svá" obětiště, ale je to zároveň místo kam již nevstupuji a které se pro mě stalo tabu.
jen byla to doba hledání a formování a tak ani mnozí bohové, které jsem tenkrát na tom místě volal, nejsou titíž kterým obětuji a děkuji dnes a možná i proto ve mě začal převládat pocit, že bych se s tímto místem měl pomalu s díky rozloučit a nechat tento "ostrov" zase svému vlastnímu osudu. Dnes je to tedy místo, které je pro mě stále posvátné, stále ho řadím mezi "svá" obětiště, ale je to zároveň místo kam již nevstupuji a které se pro mě stalo tabu.
Třetím místem, které má pro mě velký význam z hlediska rituální praxe je skála s názvem Kokrháč v krušných horách a také ho řadím mezi svatyně a obětiště, tentokrát ale vytvořené čistě rukou přírody bez toho abych ho nějak upravoval či zdobil, je to místo, kde začínám svoje výpravy do přilehlých částí krušných hor a místo kde se vpravdě cítím "hostem" svých vlčích bohů. Je to místo veřejně byť ne zrovna snadno přístupné ale i tak se občas stane že po některých návštěvnících tam zůstane brajgl, který je nutné odnést a uklidit naštěstí i tak místo nic neztrácí na své kráse a důstojnosti... bylo by asi zbytečné psát o tom místě cokoli dalšího, bude-li mít někdo cestu kolem, ať se tam zastaví a na chviličku porozjímá, třeba tam ten "otisk" tlapy Velkého Vlka spatří ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat