O DUALISMU
Dualismus staví věci proti sobě tím, že vymezuje protiklady. Prohlédněte si napsané slovo "protiklad" a poznáte jeho povahu: klade věci proti - nikoliv pospolu. Dualismus čili protiklady proto tvoří základ pro boj, pro porovnávání se a zároveň pro pýchu a odsudek - pozor, to je důležitá souvislost. Vždycky musí být někdo, na koho svalujeme vinu, vždy je někdo lepší a jiný horší. Lidi často dělíme na přátele a nepřátele, chceme být jako někdo a tím získat a nechceme být jako jiný, protože tím bychom ztráceli. Dělení magie na černou a bílou mohl vymyslit jedině dualismus - přesto se dnes mnozí ptají, zda je tato jejich magie černá či bílá, zda konají dobro či zlo.
/ Zuzana Antares /
Dualistický pohled na svět je naprosto typický pro křesťanství, vím to z vlastní zkušenosti. Na jedné straně tu stojí dobrý Bůh a na straně druhé zlý Ďábel, na jedné straně je svatost a na druhé hřích. Dobrý křesťan žije vlastně už teď v božím království, zatímco běžný bezvěrec nebo jinověrec žije ve světě kterému vládne kníže temnoty. Křesťanský život je neustálý duchovní zápas a snaha nesejít z té úzké cesty, která jediná přivede člověka k Bohu. Jinověrec je stálou hrozbou a proto musí být buď obrácen, nebo zničen. Pokud jste křesťan dobrák, nebudete samozřejmě nikoho ničit, ale budete ho přinejmenším litovat a modlit se za něj.
Ve starých pohanských náboženstvích to bylo jinak. Také zde existovalo povědomí o polaritě sil. Byly zde síly ohně a síly ledu, síly chaosu a síly řádu, síly zrození a síly zmaru. Ačkoli ne všechny síly byly vnímány jako přátelské a člověku nakloněné, všechny měly svoje místo v řádu světa a všechny byly uctívány. Podle svědectví kronikáře Helmolda, Polabští Slované vzývali boha dobrého i boha zlého (Bělboha i Černoboha). Dovedete si představit křesťanskou svatyni zasvěcenou Satanovi a padlým andělům? Mnoho pohanských bohyní a bohů pak v sobě neslo oba aspekty, světlý i temný. Pohané také obvykle neměli nejmenší potřebu kohokoli na svou víru obracet. Ctili bohy svých otců a respektovali bohy svých sousedů. V pohanském vesmíru byl dostatek místa pro bohy všech. Tam, kde se rozdílné kultury setkávaly, nebylo také vzácným jevem přijmout sousedovic boha do domácího panteonu. Podobné to bylo i při setkávání s křesťany. Šamani tradičních kultů dodnes často pověsí na svůj krk vedle jiných amuletů i kříž a snaží se zařadit mezi své pomocné duchy i Ježíše, Marii a svaté. Každá síla navíc se hodí.
My, dnešní novopohané však zdaleka tak imunní proti dualistickému uvažování nejsme. Jedním ze smutných dokladů této skutečnosti je naše pověstná hašteřivost. Zase jsou tu přesné představy o tom, jak má správné pohanství vypadat. Nadáváme si do extrémistů a sluníčkářů a padají tu soudy o tom, kdo je pohanem jen na půl a kdo si na své pohanství jen hraje. Rád bych řekl, že je to vlastně dobré znamení, které ukazuje, že dnešní pohani jsou silné osobnosti s vlastním názorem, obávám se ale, že je to spíše ukázka naší nevyzrálosti a neváhám říci i blbosti.
Ve starých pohanských náboženstvích to bylo jinak. Také zde existovalo povědomí o polaritě sil. Byly zde síly ohně a síly ledu, síly chaosu a síly řádu, síly zrození a síly zmaru. Ačkoli ne všechny síly byly vnímány jako přátelské a člověku nakloněné, všechny měly svoje místo v řádu světa a všechny byly uctívány. Podle svědectví kronikáře Helmolda, Polabští Slované vzývali boha dobrého i boha zlého (Bělboha i Černoboha). Dovedete si představit křesťanskou svatyni zasvěcenou Satanovi a padlým andělům? Mnoho pohanských bohyní a bohů pak v sobě neslo oba aspekty, světlý i temný. Pohané také obvykle neměli nejmenší potřebu kohokoli na svou víru obracet. Ctili bohy svých otců a respektovali bohy svých sousedů. V pohanském vesmíru byl dostatek místa pro bohy všech. Tam, kde se rozdílné kultury setkávaly, nebylo také vzácným jevem přijmout sousedovic boha do domácího panteonu. Podobné to bylo i při setkávání s křesťany. Šamani tradičních kultů dodnes často pověsí na svůj krk vedle jiných amuletů i kříž a snaží se zařadit mezi své pomocné duchy i Ježíše, Marii a svaté. Každá síla navíc se hodí.
My, dnešní novopohané však zdaleka tak imunní proti dualistickému uvažování nejsme. Jedním ze smutných dokladů této skutečnosti je naše pověstná hašteřivost. Zase jsou tu přesné představy o tom, jak má správné pohanství vypadat. Nadáváme si do extrémistů a sluníčkářů a padají tu soudy o tom, kdo je pohanem jen na půl a kdo si na své pohanství jen hraje. Rád bych řekl, že je to vlastně dobré znamení, které ukazuje, že dnešní pohani jsou silné osobnosti s vlastním názorem, obávám se ale, že je to spíše ukázka naší nevyzrálosti a neváhám říci i blbosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat