Mikyho rozumy

MYSTICA 2010

O účast na tomto pohanském festivalu jsem opravdu hodně stál a tak jsem se rozhodl ignorovat únavu a vyrazil jsem hned po tom ,co mi skončila v sobotu ráno noční směna. Myslel jsem ,že se vyspím trochu ve vlaku ,ale sedačka mě tlačila ,ruka mě brněla a vůbec to bylo celé nějak nepohodlné ,takže ze spaní nic nebylo. Asi stárnu. Jako mladej trampík jsem toho po vlacích něco naspal.

Když jsem pak vystoupil v Praze z vlaku nepřipadal jsem si nijak zvlášť ospalý ,ale otupělost a spomalenost se u mě projevovala na každém kroku. Například jsem si špatně označil jízdenku do metra a pak jsem nastoupil do vozu ,který jel přesně na opačnou stranu. Ateliér ,kde se festival konal jsem kupodivu po kratším hledání našel docela dobře. Když jsem dorazil ,program už běžel. Na dveřích ,zpoza kterých se ozývalo šamanské bubnování ,byla cedule s nápisem : "PROBÍHÁ RITUÁL ,NEVSTUPOVAT!" a tak mi nezbylo než vstoupit do velkého sálu ,kde se právě konal Workshop o vyrábění talismanů. Seminář vedli dva mladíci ze společenství ,které nese název Rudá klenba nebeská z nichž jeden vypadal trochu jako indián a druhý tak trochu jako Kurgan z Highlandera. Přišel jsem až ke konci takže těžko hodnotit. Oba přednášející mi byli ale sympatičtí. Při výběru kamenů pro talismany kladli důraz spíše na intuici ,než na nějaké magické korespondence s planetami apod. "Indián" říkal ,že je lepší vyhledat kámen pomocí vnitřního citu ,než si ho koupit podle svého planetárního znamení a pak zjistit ,že si nesedíte. A přesně to si myslím i já. Kluci se věnovali především kamenům ,ale talismany je podle nich možné vyrobit ze všeho ,třeba i z vajglu od cigarety ,když je třeba. "Kurgan" doporučoval dřevo. "Vezměte si třeba starou větev."říkal "Uvědomte si ,že kdysi byla součástí živého organismu ,který po léta budoval její strukturu a vnitřní cesty ,kterými proudila řada látek. Teď jsou už sice ty cesty prázdné ,ale vy je můžete lehce naplnit novou energií a novými informacemi." Přestože bylo z přednášejících cítit spíše mladické nadšení ,než vyzrálá moudrost ,myslím ,že seminář nebyl nezajímavý a svého úkolu se zhostili dobře.

Následující přednáškou ,které jsem dal přednost před Magickými jazyky ,byly Léčivé byliny. V úvodu jsem se trochu lekl ,protože jsem zjistil ,že celý název programu zní Léčivé rostliny - tradice východu. Nic proti východu ,ale mnohem víc mě vždycky zajímaly byliny ,které rostou a jsou používány u nás. Brzy jsem se ale uklidnil protože některé z prezentovaných bylin pocházely z tajgy (a sever mám hodně rád) ,některé jsou vysazovány v našich parcích ,anebo dokonce rostou zplaněle v lesích a všechny se tu dají pěstovat. Přednáška se věnovala tzv.adaptogenům ,neboli biostimulátorům ,tedy rostlinám široce podporujícím odolnost a imunitu organismu. Arborius ,který přednášku vedl na mě hluboce zapůsobil svým klidným ,vyrovnaným projevem a rozsáhlými znalostmi z teorie i praxe. Věci o kterých hovořil měl osobně odzkoušené a tak mělo všechno co říkal skutečnou hodnotu. V jednu chvíli poslal mezi posluchače skleničku s bobulemi Schizandry čínské ,neboli klanoprašky a vyzval nás abychom je ochutnali. Arborius mluvil o posilujících a povzbuzujících účincích této rostliny a mě napadlo ,že to je přesně to ,co zrovna potřebuji. Na rozdíl od ostatních ,kteří si brali jednu ,až dvě bobulky ,jsem si jich do dlaně nasypal asi osm a naráz jsem si je hodil do úst. Hned mi došlo ,že jsem to neměl dělat. Hořkokyselá chuť byla tak příšerná ,že nepůsobit Arborius tak důvěryhodně ,tak jsem byl přesvědčený ,že nás právě všechny otrávil. Nicméně ,asi mi to nakonec pomohlo ,protože jsem se až do konce programu docela držel.

Další přednáškou byla Mystéria III.říše v podání Adriana Dragonariho. Jak už název napovídá přednáška se věnovala okultním a pohanským záležitostem spojených s nacistikou ideologií v Německu ,před a během druhé světové války. Mě osobně se přednáška líbila a dozvěděl jsem se spoustu zajímavého ,ale myslím ,že pro některé jedince ,zvláště ženy ,které se většinou tolik nevyžívají ve filmových dokumentech a literatuře faktu ,to muselo být docela náročné poslouchání.

Rozhodl jsem se nešetřit se a navštívit během toho jediného dne ,který jsem na festival měl ,co se dá. U další přednášky ,kterou jsem absolvoval ,jsem rozhodně nelitoval. Koordinátor Dávného obyčeje. Darken v ní mluvil o Lokiho mystériích. Většina z vás asi ví ,že Loki je jedním z bohů severské mytologie a že bývá někdy chápán jako čiré zlo a obdoba křesťanského ďábla. Spíše než ďáblem je ale Loki jakýmsi šibalem a nepříjemným vtipálkem ,což Darken ilustroval na řadě příběhů z Eddy ,ale i na vlastních zkušenostech s tímto bohem. Darken dokonce upozornil i na některé vysloveně pozitivní Lokiho rysy a dokázal tak ,že hodnotit tohoto boha jako veskrze temnou postavu by byl zásadní omyl. Lokiho osobnost je velice složitá a pro člověka těžko pochopitelná. Myslím ,že jí ale Darken dost vystihl když prohlásil ,že Loki má radost ,kdykoli vás doběhně ,ale ještě větší radost mu činí ,když se doběhnout nenecháte. Přednáška byla skvělá! Darken měl opravdu co říct a dokázal i toto obtížné téma uchopit s vtipem a svižností ,která mě bez problému udržela bdělého.

Dalším bodem na programu byla přednáška o modlitbách pod vedením Dínen. Inspirací k tomuto tématu bylo pro Dínen setkání se skupinkou pohanů ,kteří prohlásili ,že se nemodlí. Ve skutečnosti si lze ale bez modlitby jakoukoli formu pohanské spirituality jen těžko představit a ani z poznatků o historickém pohanství není nic takového známo. Dínen původně přednášku zamýšlela jako workshop s praktickými pokusy o sestavení konkrétních modliteb ,ale vzhledem k velké účasti posluchačů zůstalo pouze u teorie. Mluvilo se o typech a struktuře modlitby. O každodenní modlitební praxi ,o posvátném prostoru k modlitbám a dalších věcech. Nakonec dala Dínen účastníkům přednášky za "domácí úkol" do druhého dne nějakou modlitbu sestavit a slíbila za tu nejpovedenější dárek. Říkala ,že ještě neví co to bude ,ale že to prý bude něco pěknýho.

V 16.00 h. začala další přednáška ,tentokrát na téma Enochiánská magie. Evropská středověká magie ovlivněná křesťanstvím a židovskou kabalou mě moc neříká ,ale Elijah je sympaťák a dokázal mě vcelku zaujmout i tím ,co mě vlastně jinak vůbec nezajímá.

O mnoho víc mě však zaujala diskuse o rituálech nazvaná Noci šelem ,vedená Adrianem Dragonarim. Adrian se podělil se spoustou zajímavých zážitků ze své dvacetileté pohanské praxe a se svými postřehy do programu vstoupilo i několik lidí z řad posluchačů. Příjemný zážitek. Adrian sám je člověk s nesporným charismatem. Působil na mě jako inteligentní ,silný a přesto skromný člověk ,který je stvořen k tomu ,aby vedl druhé.

Následující přednáška o Alchymii se mi zdála jako to nejslabší ,co jsem ten den slyšel. Josip Samvěd je zřejmě dobrý praktik ,ale jako vypravěč se nenarodil. Abych byl ale objektivní ,musím znovu říct ,že středověká magie mě skoro nezajímá a že mojí pozornost už hodně narušovala moje rostoucí únava. každopádně jsem přednášku opustil ještě před koncem a přesunul jsem se raději k malému sálu ,kde se chystal Rituál k uctění vlka Fenriho.

Rituál měl být posledním bodem mého programu před odjezdem a hodně jsem se na něj těšil. Měl jsem dokonce v batohu připravený i plášť pro případ ,že by byl podmínkou účasti. Před malým sálem už postávaly holky z Ohnivého kruhu ,které se zřejmě těšili stejně jako já. Coreyemma na chvíli někam odběhla a vrátila se s dýkou v ruce ,kterou si rychle zasunula do kozačky. Na nechápavé pohledy ostatních omluvně řekla : "No víte ,já se jinak těch rituálů ,o kterých vím ,že nefungujou nebojím..." Všichni jsme se zasmáli. Coreyemma ,ale vlastně vyjádřila to ,co jsme cítili všichni ,tehle rituál fungovat bude. Linda Dragonari ,která měla obřad vést ,je v pohanských kruzích respektována jako velmi schopná čarodějka a málokdo by se odvážil její práci zpochybňovat.

Brzy jsme byli vpuštěni do sálu a nikdo po nás pláště nevyžadoval. Sál se zhusta zaplnil takže lidský kruh podél stěn místnosti byl místy dvouřadý. Linda nejprve varovala všechny přítomné ,že místnost bude během rituálu uzamčena a nikdo nebude v jeho průběhu vpuštěn dovnitř ,ani ven. Rituál bude od účastníků požadovat pití alkoholického nápoje a pojídání syrového masa. Epileptici a astmatici by měli svojí účast zvážit. Po těchto informacích několik lidí místnost opustilo. My zbylí jsme se nechali zavřít uvnitř a rituál začal. Linda pomocí chřestidla vyznačila kruh a v modlitbách se obrátila k dávným bohům. Potom začala vzývat Fenriho ,obludného vlka z germánských bájí ,který představuje síly přirozenosti ,divokosti a chaosu. Chvíli mluvila česky ,chvíli zas v gótštině. Modlitby doprovázel jeden z obřadníků rytmickým bubnováním. Obřad měl gradující tendenci. Čím déle trval ,tím více se účastníků zmocňovalo vzrušení. Někteří dokonce chvílemi vyli jako vlci. Linda požehnala obětinám ,kterými bylo patrně portské víno a hovězí játra. Potom nás obcházela s kalichem do kterého namáčela prsty ,značila nás jimi na čele a pak nám dávala napít. Obcházela nás i s mísou na které ležela syrová játra a každý z nás si z nich trochu ukousl. V průběhu rituálu jsem dvakrát zahlédl vnitřním zrakem v kruhu pohyb. Nejprve při vzývání Fenriho v okamžiku ,kdy byli zmíněni Fenriho sourozenci Hel a Jörmungand a potom během žehnání obětinám. Cosi se prohnalo kruhem dokola a do osmičky. Tvar těla jsem neviděl ,bylo to na mě moc rychlé. Výškou to ale nepřesahovalo postavy účastníků v kruhu.

Po společné účasti na obětinách byl obřad ukončen. Linda otevřela kruh a propustila nás. Říkala ,abychom se nedivili ,kdyby nás ten večer Fenri ještě doprovázel. Odešel jsem do šatny pro svůj batoh a chystal se k odchodu. Než jsem ateliér opustil došel jsem se ještě rozloučit s LuciJí a s Dínen ,které tu měli svůj prodejní stánek. LuciJe se totiž nakonec přeci jen dostavila a tak jsme se mohli po roce internetového kontaktu poznat tváří v tvář. Né ,že bychom si nějak zvlášť pokecali ,program byl dost plný ,mozek mi vzhledem k nevyspání fungoval tak na 60% běžného provozu a také jsem se trochu ostýchal ,ale každopádně jsem viděl tyhle čarodějky rád. Působili na mě velmi sympaticky ,mile a upřímně. Věřím ,že se ještě někdy někde setkáme.

Festival Mystica 2010 byl pro mě rozhodně přínosem. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem ,kdo se podíleli na jeho organizaci a připravili nám ostatním krásné a nevšední zážitky.