MRAZIVÝ IMBOLK U MENHIRU
Někdy bývá Imbolk už skoro jarní ,slunečný a plný ptačího zpěvu ,jindy je ještě hodně zimní. Ten letošní byl přímo mrazivý.
Vyrazil jsem tento svátek oslavit na své oblíbené místo k milevskému menhiru. Původně měla jet i Maruška ,ale dostala bohůmžel službu za nemocnou kolegyni a tak jsem na to zbyl sám. Šlapal jsem zasněženou krajinou s obrovským batohem na zádech ,ve kterém jsem měl snad polovinu všech rituálních předmětů ,které doma mám ,včetně bubnu. Přes všechen ten mráz a sních jsem stejně vnímal ,že jaro už se nezadržitelně blíží. Možná to ještě nepoznáme podle tepla ,ale rozhodně je to vidět na světle a prodlužujícím se dni. Na Hromnice ,o hodinu více! A světlo a pomalu sílící Slunce oslavujeme tímto svátkem především. Proto se pletou Brigitiny kříže ,které v sobě skrývají svastiku ,dávný sluneční symbol. Proto se také zapalují svíce poskládané do kruhu.
Letošní Imbolk jsem po vzoru irských Keltů zasvětil bohyni Brigit ,patronce pramenů ,léčitelství a posvátného ohně. Doma jsem vyrobil figurku Brigit z obilných klasů a v lese ji pak společně se dvěma křížky zavěsil bílozelenou stuhou přímo na menhir. Ten jsem zas obkroužil zapálenými čajovými svíčkami a rituál mohl začít. Chodil jsem kolem menhiru ,bubnoval ,zpíval ,modlil se a meditoval. Použil jsem i slova ,která jsem si včera přečetl v novém čísle časopisu Regenerace : "Zemřelo ,co zemřít mělo , co živé je to zůstává. Světlo ,které se v nás slunovratem zrodilo ,postupně nabírá na síle!"
Když jsem se dostatečně "vyřádil" zrušil jsem kruh ,sklidil věci a vydal se na cestu domů. Penenka i křížky zůstali viset na kameni. Myslím ,že až se sem vrátím příště ,už tu viset nebudou. To nevadí ,nechal jsem je tu vlastně jako dárek. Jsou prokouřené šalvějí a promodlené ,ať si je vezme kdokoli ,přinesou mu štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat