Mikyho rozumy

HRADIŠTĚ HRAD U ČIMELIC

Dnešek byl pro mě velkým mezníkem, protože jsem se poprvé setkal se Shamanem, svým jihočeským soukmenovcem z Pohanského Kruhu. Naplánovali jsme si společnou výpravu na staré Halštatsko-Laténské hradiště na vrchu Hrad u Čimelic. Ani jeden z nás tam dosud nebyl a tak jsme zabili dvě mouchy jednou ranou a při poznávání nového místa jsme poznávali i jeden druhého.

Hradištní vrch tyčící se v mlhách na obzoru.

Z obce Boudy jsme vyrazili po žluté turistické značce směrem na sever a brzy jsme se ocitli uprostřed podzimem zbarveného mlhavého lesa. Celou cestu jsme si pořád o něčem povídali, takže jsme zabráni do hovoru minuli odbočku k vrcholu, ale brzy jsme na to přišli a svůj omyl jsme napravili. Hradiště patří k těm menším, neboť se rozkládá se na ploše pouhého 1,5 ha. Tvoří ho dva soustředné oválné valy. Vnější val má délku 420m a výšku místy až 2,5 m. Vnitřní val obepíná vyvýšenou akropoli. Jeho délka je 244 m a výška až 3m. Dodnes není jasné k čemu toto malé hradiště vlastně sloužilo, neboť nebyly nalezeny stopy po jeho stálém osídlení. Možná sloužilo jako útočiště v dobách ohrožení, možná mělo strážní funkci a možná šlo o hradiště kultovní. Obvykle se zdráhám vidět hned v každé pravěké památce svatyni, ale tady bych se k této variantě docela přikláněl. Ty dva téměř kruhové valy s výraznou akropolí mají skutečně silnou atmosféru, kterou dnes dokresluje skupina zvláštně pokroucených stromů, nacházejících se těsně pod nejvyšším bodem hradiště. Oba jsme zde opravdu "něco" cítili.

Cesta k akropoli.

Na vrcholu hradiště.

Rekonstrukce části vnitřního valu.

Když jsme to tu pořádně okoukli, slezli jsme z hradištního kopce do údolí a pak vyšplhali na další vrchol s názvem Velký Kosatín. Opět nás čekal pohled na krásné přírodní scenérie, tvořené zejména zajímavými kamennými sestavami a buky s nádherně oranžovým listím. Naším cílem byl ale viklan pod kopcem, u kterého archeologický průzkum odkryl střepy Halštatských nádob, dřevěné uhlí a zvířecí kosti. Nejbližší okolí tohoto zvláštního a výrazného balvanu bylo tedy s největší pravděpodobností dějištěm starých pohanských rituálů. Také my jsme se zde rozhodli duchy tohoto místa v malém rituálu společně uctít. Stopy po pravěkých obřadech se prý našly pod převislou stranou kamene a tak jsme situovali svůj rituál právě tam. Když jsme si však po obětech prohlédli místo důkladně, došli jsme se Shamanem k závěru, že rituály se odehrávaly spíše na opačné straně balvanu, na kamenných deskách před ním a převis sloužil spíše jako odkladiště pro zbytky starých obětin. Můžeme se samozřejmě mýlit, ale kdybychom zde měli pravidelně obětovat my, určitě bychom to tak dělali.

Informační tabule nedaleko viklanu nám připomněla, že přibližně 100 m jihovýchodním směrem od kamene se rozkládá mohylové pohřebiště. Věřte nebo nevěřte, ale ačkoli 100m není žádná velká vzdálenost a prochodili jsme to tam křížem krážem, nepodařilo se nám ty mohyly najít. Nakonec jsme to vzdali s tím, že si to necháme jako úkol pro příště. I tak jsme toho dnes prožili a viděli víc než dost.
Pokud budu mluvit sám za sebe, tak jsme si se Shamanem hodně sedli a vypadá to na plodnou budoucí spolupráci. Pohanský Kruh Jižní Čechy začíná žít!