Mikyho rozumy

OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 19.díl

Můj přítel a soukmenovec z Pohanského Kruhu - Jižní Čechy, Frostík, přispěl do našeho seriálu o obřadních místech už několikrát. Jeho dnešní příspěvek je však unikátní v tom, že mapuje zbudování jeho posledního obřadního kruhu krok po kroku, tak jak ho stavěl. Připravte se tedy na pořádnou nálož fotografií, které poodkryjí roušku toho, jak dnešní stavitelé megalitů pracují.

Stavění svatyně hromovládce

Na začátku musím nastínit dlouhou osmnáctiletou stavební cestu svých svatyň, která přímo souvisí s touto mou poslední (doufám) stavbou obřadního kruhu.
První můj počin bylo zbudování rádoby keltské svatyně na Třísovském oppidu v říjnu 1995. Ač vlastně pouze předpokládáme, že nález osmy kůlových jam na severní akropoli dokládá nějakou sakrální stavbu, vycházel jsem z tohoto závěru a přizpůsobil mu celý budovatelský plán. Vznikla tak plošina s osmy vyřezávanými sloupy s hlavami bohů a s centrálním oltářem uprostřed. Nezastřešená, otevřená okolní přírodě. Stavbou jsem se napojil na toto místo a stalo se mojí součástí a já jeho.

Uběhlo pět let a pak se z místa kam zavítali jen lidé znalí a zvaní, stala turistická atrakce. Po pár projevech vandalismu a stálého pocitu zneuctění, jsem se rozhodl svatyni zničit. Její kouzlo / energie stále klesalo, až jsem ztratil pocit souznění. Po betainu 2000 jsme obřadně rozlomili desku a sloupy bohů odvezli k známému do lesa. Proběhl tam jeden obřad a pak si dřevo vzal zpátky les. Mé čistě keltské období skončilo.

To je po 11 letech :

Jelikož uctívám prastaré jen v přírodě, nedalo mi to a začal jsem hledat silové místo pro novou svatyni. Prolezl jsem s kyvadlem celé okolí bydliště a výběr padnul na zvláštně tvarovaný vrch, který při pohledu z Kletě vypadá jako sopka. Určil jsem nejsilnější bod a vytyčil kruh. Pro obřady je ideální. Tentokrát jsem ho dělal jako kamenný energetický zářič, bez ohledu na historické předlohy. Menhiry jako jímače a středový oltářní kámen jako akumulátor. V pátek 7.9 2001 jsme natahali traktorem kameny a druhý den je s bratrem a s jeho malýma klukama, postavili. Kyvadlo po dostavbě zaznamenalo nárůst energie na dvojnásobek, takže jsem byl s výsledkem spokojený.

Zvláštní je,co jsem se dozvěděl později, že na tomto místě měli keltové nějaké aktivity. Na vrchu je často větrno a tak kruh patří mocnostem větru.
Prázdné místo po ztrátě Třísova bylo zaplněno a i v osobním životě mi bohové přáli, jakoby mi žehnali za tento čin.
Po získání pozemku na Rašovce, jsem si chtěl vybudovat místo pro rozjímání. Ale nějak se to přičiněním Pichlavého Jíry rozrostlo, až z toho byla opět svatyně. Začalo to: "Mám pro tebe kámen… " Byl větší než jsem čekal… To, ale musím přizpůsobit plochu… Jírovo Jeepem jsme dovezli středový kámen nad budoucí svatyni a při zapijení narození mé dcery, ho 14 zlitých přátel dotáhlo lesem přez bažinu na místo. Bílé křemeny jsem vozil z až 40kmové lokality. Těch zbylích 250m jsme to brali na klečku. Pot a i krev. Desku oltáře jsem podstavěl také křemeny. Rozdílné složení kamenů by mělo podporovat tok energie mezi zemí a nebem.
Osvědčeného tvaru jsem se nevzdal. Prokázal svojí funkčnost a praktičnost.

Kruh je nad říčkou, mezi praneny a potůčky. Kdo chce k němu, musí přez vodu. Takže tenhle náleží mocnostem vody. Ten už budu jen energeticky dolaďovat. Levá vodoteč teče proti kruhovému energetickému víru a tak jí rozředím pár menhirkama. Zaměstnám bratry z PK.
V této fázi života jsem si myslel, že už si budu jenom užívat svých výtvorů. Smrtelník míní, bozi mění. Bohové, hlavně ty keltští, trpí na magickou trojku a tak k tomu došlo. Odstěhoval jsem se a vzdálenost svatyň značně vzrostla. Z důvodů dostupnosti a dopravní obslužnosti jsem jezdil na kruh na Rašovce, po obřadu jsem tam mohl přespat a je jen 200m od chaty. Pro vzdálenost 37km si tam, ale nemůžete zaskočit jak chcete. Takže do třetice se stavět muselo. Na rozhodování jsem měl pět let.
Po staré důlní činnosti je tu za městem plno děr, závrtů, náspů a to vše porostlé vegetací. Moc se mi líbil ďolík ve svahu. Měl rovné dno a jen úvozem byl spojen se starou cestou, co dneska slouží jako lesní stezka. Z místních kamenů jsem postavil kruh, když mi ho potřetí zbořili (byly lehce usazený) a udělali si uprostřed ohniště, pochopil jsem, že toto místo nebude nejvhodnější.

Další krásný místo, ale 40m od cesty. Jako by tam ty buky někdo vysázel. Jen dodat středový kámen.

Napadlo mě si udělat plošinu v koruně dubu, ale jediný vhodný a i svolný dub byl moc na ráně. Přesto jsme spolu do dneška kamarádi a občas si chodím na něj posedět a pokecat.

Na podzim 2011, při prolézání trnkových tunelů se synkem, jsem narazil na dobrý místo. Byla to sice džungle, ale ocel v ruce vytvořila životní prostor.

Zatím co rozsekané dřevo usychalo, pídil jsem se po kamenech. Ani nevím kolik jsem jich zpřevracel a přeměřil kyvadlem. Za rok jsem spálil dřevo a pustil se do kopání. Nejdříve vytyčuji kruh a začnu zarovnávat vodorovný kříž orientovaný podle světových stran.

Pak se propojují jednotlivé čtvrtiny.

Vodorovná plošina je hotová. Někdo to bere jako zásah do Matky Země, ale já to vidím jako propojení s ní. Co je však hlavní, dobře se po tom chodí a můžete se plně soustředit na rituál, bez toho, že by jste padli na držku, v tom nejlepším soustředěním.

Napadl sníh a já čekal až začne mrznout a pole nad kruhem se změní v betonovou vozovku.

Návštěva:

Pak to přišlo, mrzlo a já vytáhnul Obelixe, vzal kámoše z práce a jelo se na kameny. Díky Obelixovi nebyl problém naložit 250kg těžký menhir na káru za autem a přeject s ním teréní nerovnost.
První várka :

OBELIX v akci druhý den :

Poslední je deska na oltář a oltářík hromovládce. Pro ty jsem dojel až do Krumlova. Třetí den :

Přepravní vstup od pole :

…po necelém roce :

Pak nastalo čekání na jaro.
14.dubna jsem vylezl před barák a řekl jsem si: "Dneska by to šlo".

Vždycky, když jsem šel venčit zvířátko, postavil jsem si pár kamenů.

Na doporučení našeho přítele Pavla - kamenologa, jsem oltář pojal jako Taulu. Problém se statikou jsem řešil železobetonem.

Kámen nohy sedí jenom na podkladu.Tak pevnost a vodivost podporuje kus roxoru.

Tedy už mi hezky stojí :

Klabonoska chce hodně blbej aportík. FUJ!!!

Je symbolické, že poslední fáze, usazení desky oltáře se zúčastnili i bráchovi synkové. Taky jí se mnou v Krumlově nakládali. Opět po 12ti letech, už jako přesvědčení pohané. Tentokrát jsem využil jejich sílu bouřlivé puberty. S Fíbou, bráchou a s nima to bylo hned. Nasazování kamenu nikdo nefotil, protože všechny ruce zdvíhali desku.

Deska je opravdu vodorovná, brácha nám ukázal jak to udělat po staru bez vodováhy.

Kruh je z 9ti menhirů, ze tří druhů hornin. Kameny jsou do devítiůhelníku, který je urientován podle kyvadla a každý druh kamenů tvoří prolínající se trojůhelníky v kružnici. Vizi jak má celek vypadat jsem měl 21.12.2012 v 12.10h. Byla už, ale ovlivněna Mikym a Pavlem - kamenologem.. Aniž jsem to zamýšlel, oltář vypadá jako by se otáčel. Prostě to tak vyšlo.

Na SV je v kraji kruhu menší oltář Hromovládce (Taranise - Donara - Peruna) Za něj chci umístit jeho modlu ve slovanském stylu. Přece jenom volání části krve se projevuje. Nedávno se mi poštěstilo sehnat dubový kmen (40x150cm) na jeho vyřezání. Až vyschne pustím se do toho. Nebo to někomu zadám?

Hromovládcovu svatyni jsem zasvětil jemu spřízněnému živlu ohni a jakožto nejsnažší povolatelnou sílu, jsem ho zapojil do oživovacího rituálu.

Sekera jako symbol Hromovládce a na oltáři má krev. Pár kapek, nejsem masochista. V kotli se pálila obětina.

Pár fotek z podzimu 2013.

Bulině svítí posvátný oheň v oku.

Stvořil jsem tři svatyně, pro tři živly, oheň ,vodu, vzduch a každá z nich, má v sobě zhmotňující symbol země, jejíž je nedílnou součástí. Stejně jako jsou spirály živlů v Triskelu v kružnici. Tímto jsem uzavřel a splnil část mé cesty keltského pohana.