OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 12.díl
Po delší době uvádím další díl seriálu o obřadních místech současných českých pohanů. Text i fotografie mi poslal Airis, který si za svou cestu zvolil druidství. Začtěme se společně do jeho slov a pokochejme se krásnými místy z jeho fotografií :
Je posvátná ta naše Česká krajina. A je těžké definovat jen jednu výjimečnost, když člověk okolo sebe vidí tolik krásy.
U nás doma je asi dobré zmínit jako jedno z posvátných míst kamenný kruh. Kdysi dávno ho tu postavil jeden potulný tramp, ale po čase ho krajina přijala a od té doby se stal velice kultovním místem. Leží hluboko v našich lesích v jedné z nejzapadlejších roklí a možná je to právě jí, že má v sobě kruh takovou výjimečnost. Tato rokle je sama o sobě totiž velice magické místo a cesty z ní nevedou jen do tohoto světa.
Kruh slouží jako místo pro setkávání s bohy, nebo duchy podsvětí (zrovna pro podsvětí je daná rokle opravdu velice vhodná) a má i svého strážce, který občas umí být velice nevrlý. Vzpomínám také na jara, kdy jsem ho chodil po zimě opravovat, protože se o některé kameny rádi drbali kanci. Poslední dobou to ale už nedělají, ač je pro ně zrovna tato rokle výborným útočištěm před výletníky. Také se starám o jeho energetickou stránku, takže tam chodím bubnovat, nebo zapalovat vonné směsi.
Jinak já osobně ho využívám hlavně ke svým individuálním rituálům, kdy nechci být rušen a zároveň vím, že je potřeba použít raději kruhovou rituální praxi než jinou.
U nás doma je asi dobré zmínit jako jedno z posvátných míst kamenný kruh. Kdysi dávno ho tu postavil jeden potulný tramp, ale po čase ho krajina přijala a od té doby se stal velice kultovním místem. Leží hluboko v našich lesích v jedné z nejzapadlejších roklí a možná je to právě jí, že má v sobě kruh takovou výjimečnost. Tato rokle je sama o sobě totiž velice magické místo a cesty z ní nevedou jen do tohoto světa.
Kruh slouží jako místo pro setkávání s bohy, nebo duchy podsvětí (zrovna pro podsvětí je daná rokle opravdu velice vhodná) a má i svého strážce, který občas umí být velice nevrlý. Vzpomínám také na jara, kdy jsem ho chodil po zimě opravovat, protože se o některé kameny rádi drbali kanci. Poslední dobou to ale už nedělají, ač je pro ně zrovna tato rokle výborným útočištěm před výletníky. Také se starám o jeho energetickou stránku, takže tam chodím bubnovat, nebo zapalovat vonné směsi.
Jinak já osobně ho využívám hlavně ke svým individuálním rituálům, kdy nechci být rušen a zároveň vím, že je potřeba použít raději kruhovou rituální praxi než jinou.
Na druhou stranu i přes krásu a spiritualitu kamenných kruhů mám rád i jiná místa a to jsou posvátné háje.
Jeden z nich kam chodím, se nalézá pár kilometru od vesnice na vzdáleném kopci, přičemž jeho vzdálenost je právě jedna z jeho výhod. Když člověk totiž kráčí aspoň pár kilometrů a pak ještě musí vyjít kopec, stává se často rozvážnějším a klidnějším v mysli.* Celý háj je zaplněn starými duby, vyzařujícími svou letitou zkušenost, přičemž celému místu ještě dominuje velká skála, která je zase obrostlá překrásnými stoletými buky (bohužel její fotku jsem nestačil udělat). Na ní jsem sedával, když jsem dělal rozhodnutí o svém životě, nebo přemýšlel nad krajem. Tento háj byl také svědkem mých rituálních přísah bohům, cestě druidů a Matce Zemi a leží v něm můj první buben s holí, které mě kdysi doprovázeli na mých cestách. Jeho jedinou nevýhodou je, že se v něm nedá díky množství kořenů a úrodné půdy rozdělat oheň, ale ten by stejně narušil jeho posvátnost, takže náhradní velká vosková svíce, nebo kadidelnice jsou na rituály zde mnohem adekvátnější.
Jeden z nich kam chodím, se nalézá pár kilometru od vesnice na vzdáleném kopci, přičemž jeho vzdálenost je právě jedna z jeho výhod. Když člověk totiž kráčí aspoň pár kilometrů a pak ještě musí vyjít kopec, stává se často rozvážnějším a klidnějším v mysli.* Celý háj je zaplněn starými duby, vyzařujícími svou letitou zkušenost, přičemž celému místu ještě dominuje velká skála, která je zase obrostlá překrásnými stoletými buky (bohužel její fotku jsem nestačil udělat). Na ní jsem sedával, když jsem dělal rozhodnutí o svém životě, nebo přemýšlel nad krajem. Tento háj byl také svědkem mých rituálních přísah bohům, cestě druidů a Matce Zemi a leží v něm můj první buben s holí, které mě kdysi doprovázeli na mých cestách. Jeho jedinou nevýhodou je, že se v něm nedá díky množství kořenů a úrodné půdy rozdělat oheň, ale ten by stejně narušil jeho posvátnost, takže náhradní velká vosková svíce, nebo kadidelnice jsou na rituály zde mnohem adekvátnější.
Ať už ale má člověk rád háje, skály, louky nebo jiné, je důležité nezapomenout, že nejen určité místa, ale celý svět, je velice posvátný a proto naše srdce a naše úcta by se neměly ubírat jen k ohraničení x metry, ale nejlépe k celému kraji a ještě dále… protože není na světě moc krásnějších věcí než život člověka, který souzní se svým domovem.
* Nedalo mi to, abych tu větu nezvýraznil a neopatřil hvězdičkou. Mám totiž s Airisem naprosto shodnou zkušenost. Putování přírodou, zvláště je-li namáhavé, mě dokonale pročišťuje mysl. Již po krátkém čase chůze volnou krajinou zjišťuji, že se mi hlavou přestávají honit všechna knižní moudra a pitomosti a začínám se krásně napojovat na podstatu a vnímat duchy místa.
Žádné komentáře:
Okomentovat