MYSTICA 2012
V sobotu pozdě v noci, nebo spíše už v neděli brzy ráno, jsem se vrátil z dalšího ročníku Mysticy. Festival se po dvou letech přesunul ze Smíchova na jižní okraj Prahy do prostor školy SPMP Modrý klíč a docela mu to prospělo. Oproti podzemnímu Ateliéru na Strakonické ulici, bylo ve školní budově rozhodně více světla a vzduchu. Slabší už to bylo s nabídkou nápojů a jídel. Kvůli jídlu jsem ale na Mysticu nepřijel, takže mě to zas nějak zvlášť nevadilo.
Letos poprvé jsem se nezúčastnil pouze jako divák, ale měl jsem tu také přednášet. Měl jsem trochu obavy, jak se se svým povídáním vejdu do plánovaných pětapadesáti minut, ale nakonec jsem díky změnám v programu dostal hodinu a půl a stihl jsem říct a ukázat takřka všechno, co jsem měl nachystané. V přednáškové místnosti byla kvůli promítání zavřená okna a bylo zatemněno, takže se s postupem času, čím dál hůř dýchalo. Lidé to ale zvládali statečně a snad se jim mé povídání i líbilo. Většina z nich se totiž se v průběhu mé přednášky usmívala a po skončení mě přišlo i několik lidí pochválit.
Během přednášek, které jsem letos navštívil, jsem si tentokrát nedělal žádné poznámky, takže to, co napíšu dále, berte více než kdy jindy spíše jako útržky mých dojmů, než nějakou řádnou reportáž. Potkal jsem tu spoustu známých a přátel a s některými novými lidmi jsem se seznámil. Poprvé jsme se naživo viděli s Elen, která přijela z daleka a jen na chvíli a také s Wolosem, se kterým jsem byl často ve sporu na stránkách Pohanského kruhu. Opět jsem se přesvědčil, že zatímco na internetu vám komunikace s některými lidmi často drhne, v reálu je to úplně jinak. Wolos na mě působil, jako milý, inteligentní a skromný člověk a mrzelo mě, že jsem nemohl zůstat i na neděli a vyslechnout jeho přednášku. Podobný efekt se myslím projevil i v "kauze Kojot". Z nedávné internetové přestřelky na Stezkách pohanství by se dalo odvodit, že setká-li se Kojot s některými pohany tváří v tvář, pak to patrně nepřežije, a vidíte přežil. Lidé, kteří si šli na netu ještě nedávno po krku se tady docela dobře snesli.
Nyní pár postřehů z přednášek. První čeho jsme se s Frostíkem a Elen zúčastnili, byly Čarodejnické a šamanské rituály Latinské Ameriky v podání Sonii Guerrery. Na Soniu jsem se těšil. Viděl jsem jí už loni a její rázná povaha a profesionální čarodějnický um na mě udělali velký dojem. Letošní Soniin seminář byl také velmi dobrý, ale s některými jejími výroky jsem se nedokázal ztotožnit. Sonia například říkala, že léčitel, který si nenechá za své služby zaplatit, si vlastně nevěří a jistí se proti případné reklamaci. Když za ním pak někdo přijde a stěžuje si, že mu procedura nepomohla, může takový léčitel snadno říct : "Nic jsem si od vás nevzal, tak co byste chtěli." Neříkám, že to tak v některých případech nemůže být, ale určitě bych nezevšeobecňoval. Pokud vím tak například vynikající český léčitel pan Paseka na zaplacení netrval a přesto bychom o něm těžko mohli říci, že si nevěřil, nebo, že léčil špatně. Podobně se nám s Frostíkem moc nezdálo, když Sonia říkala, že ohňová magie je výhradně doménou žen. Je to prý tím, že zatímco muži se dříve courali někde na lovu. Ženy doma udržovali oheň a vařili na něm, takže ho mají dokonale zmáknutý. No, nevím. Mám za to, že muži na lovu zase museli dokonale zvládnout techniku rozdělávání ohně a vařili si na něm taky. Frostík, který se živlovou magií dost zabývá, říká že dobré zvládnutí toho či onoho živlu závisí na docela jiných věcech, než na našem pohlaví, a já jsem téhož názoru. Ale dost už kritiky. Sonia je skvělá praktička. Možná nesouhlasím se vším co říká, ale bezezbytku věřím všemu co dělá. Vidět ji v akci je opravdu zážitek.
Letos poprvé jsem se nezúčastnil pouze jako divák, ale měl jsem tu také přednášet. Měl jsem trochu obavy, jak se se svým povídáním vejdu do plánovaných pětapadesáti minut, ale nakonec jsem díky změnám v programu dostal hodinu a půl a stihl jsem říct a ukázat takřka všechno, co jsem měl nachystané. V přednáškové místnosti byla kvůli promítání zavřená okna a bylo zatemněno, takže se s postupem času, čím dál hůř dýchalo. Lidé to ale zvládali statečně a snad se jim mé povídání i líbilo. Většina z nich se totiž se v průběhu mé přednášky usmívala a po skončení mě přišlo i několik lidí pochválit.
Během přednášek, které jsem letos navštívil, jsem si tentokrát nedělal žádné poznámky, takže to, co napíšu dále, berte více než kdy jindy spíše jako útržky mých dojmů, než nějakou řádnou reportáž. Potkal jsem tu spoustu známých a přátel a s některými novými lidmi jsem se seznámil. Poprvé jsme se naživo viděli s Elen, která přijela z daleka a jen na chvíli a také s Wolosem, se kterým jsem byl často ve sporu na stránkách Pohanského kruhu. Opět jsem se přesvědčil, že zatímco na internetu vám komunikace s některými lidmi často drhne, v reálu je to úplně jinak. Wolos na mě působil, jako milý, inteligentní a skromný člověk a mrzelo mě, že jsem nemohl zůstat i na neděli a vyslechnout jeho přednášku. Podobný efekt se myslím projevil i v "kauze Kojot". Z nedávné internetové přestřelky na Stezkách pohanství by se dalo odvodit, že setká-li se Kojot s některými pohany tváří v tvář, pak to patrně nepřežije, a vidíte přežil. Lidé, kteří si šli na netu ještě nedávno po krku se tady docela dobře snesli.
Nyní pár postřehů z přednášek. První čeho jsme se s Frostíkem a Elen zúčastnili, byly Čarodejnické a šamanské rituály Latinské Ameriky v podání Sonii Guerrery. Na Soniu jsem se těšil. Viděl jsem jí už loni a její rázná povaha a profesionální čarodějnický um na mě udělali velký dojem. Letošní Soniin seminář byl také velmi dobrý, ale s některými jejími výroky jsem se nedokázal ztotožnit. Sonia například říkala, že léčitel, který si nenechá za své služby zaplatit, si vlastně nevěří a jistí se proti případné reklamaci. Když za ním pak někdo přijde a stěžuje si, že mu procedura nepomohla, může takový léčitel snadno říct : "Nic jsem si od vás nevzal, tak co byste chtěli." Neříkám, že to tak v některých případech nemůže být, ale určitě bych nezevšeobecňoval. Pokud vím tak například vynikající český léčitel pan Paseka na zaplacení netrval a přesto bychom o něm těžko mohli říci, že si nevěřil, nebo, že léčil špatně. Podobně se nám s Frostíkem moc nezdálo, když Sonia říkala, že ohňová magie je výhradně doménou žen. Je to prý tím, že zatímco muži se dříve courali někde na lovu. Ženy doma udržovali oheň a vařili na něm, takže ho mají dokonale zmáknutý. No, nevím. Mám za to, že muži na lovu zase museli dokonale zvládnout techniku rozdělávání ohně a vařili si na něm taky. Frostík, který se živlovou magií dost zabývá, říká že dobré zvládnutí toho či onoho živlu závisí na docela jiných věcech, než na našem pohlaví, a já jsem téhož názoru. Ale dost už kritiky. Sonia je skvělá praktička. Možná nesouhlasím se vším co říká, ale bezezbytku věřím všemu co dělá. Vidět ji v akci je opravdu zážitek.
Potom jsme se s Frostíkem rozdělili. Zatímco on šamansky putoval za vlkošedou bestií s Brothrjus Wulfe, já jsem poslouchal Mysličovo povídání o Tetování v pojetí starých evropských národů. Přednáška byla fajn. Vždycky se mi líbily Mysličovy články a nyní jsem směl poznat, že Myslič je nejenom dobrý pisatel, ale také vynikající řečník. Přednáška byla svižná, výborně proložená vtipem a pro mě dost zajímavá, protože o tetování nevím takřka nic. Velmi jsem oceňoval, že se Myslič nepouštěl do žádných spekulací. O spoustě symbolů, které jsou mezi dnešními pohany oblíbenými tetovacími motivy, otevřeně prohlásil, že jejich původní význam vlastně nikdo nezná. Když nám například ukazoval severský symbol zvaný Valknut, který známe z mnoha runových kamenů, tak někdo z publika řekl, že význam Valknutu je Devět světů. Myslič to vtipně okomentoval slovy : "Ano, Devět světů, anebo možná taky, Šel jsem na ryby". Přiznám se taky, že jsem byl docela šokován tím, že za vytetovaný symbol tzv. Černého slunce, známého ze starogermánských šperků a keramiky, můžete v Německu dostat šest let vězení. Černé slunce je totiž znakem, který zdobí podlahu na Himmlerově hradě Wewelsburg a proto je počítáno mezi neonacistické symboly. Já teda neonacisty zrovna nemusím, ale nad tímhle mi zůstává rozum stát. Ještě že neměl Himmler na stropě třeba pentagram.
Dalším programem, kterého jsem se zúčastnil bylo povídání o novodobých kmenech s názvem Odkaz psanců, v podání Bratrstva vlků. Bratrstvo vlků (Brothrjus Wulfe) je nejstarším a patrně také nejoriginálnějším pohanským uskupením u nás. Bratrstvo dorazilo na Mysticu i svými československými vlčáky, kteří vypadají jako opravdoví vlci, ale koukají stejně nevinně jako naše "pouliční směska" Ťapina. BW jsou opravdu "jiní", nezapadají do běžných škatulek a ačkoli jim někdy tato jinakost způsobuje problémy, docela si na ní zakládají. Mě je ta parta (kmen), velice sympatická a tak mi nebylo úplně jasné, co z nich vlastně dělá ty psance a čím jsou s běžnou společností v konfliktu. Když ale Adrian vyprávěl o tom, jak jeden jejich člen žije v nějaké chatrči a snaží se žít z toho co dá příroda a domácí zvířectvo, pochopil jsem, že ortodoxně přírodní styl Bratrstva a možná i jejich vzhled může dráždit běžnou společnost podobným způsobem, jako např. komunita bezdomovců. Přednáška byla taková "free", chvilku mluvil ten a chvilku zas onen a mezi nohama posluchačů se přitom stále pohybovalo štěně vlčáka a malá, tak dvouletá holčička, nejmladší z kmene Vlků. Povídání bylo příjemné a oproti minulému roku vzbuzovalo mezi posluchači daleko méně vášní.
Dalším programem, kterého jsem se zúčastnil bylo povídání o novodobých kmenech s názvem Odkaz psanců, v podání Bratrstva vlků. Bratrstvo vlků (Brothrjus Wulfe) je nejstarším a patrně také nejoriginálnějším pohanským uskupením u nás. Bratrstvo dorazilo na Mysticu i svými československými vlčáky, kteří vypadají jako opravdoví vlci, ale koukají stejně nevinně jako naše "pouliční směska" Ťapina. BW jsou opravdu "jiní", nezapadají do běžných škatulek a ačkoli jim někdy tato jinakost způsobuje problémy, docela si na ní zakládají. Mě je ta parta (kmen), velice sympatická a tak mi nebylo úplně jasné, co z nich vlastně dělá ty psance a čím jsou s běžnou společností v konfliktu. Když ale Adrian vyprávěl o tom, jak jeden jejich člen žije v nějaké chatrči a snaží se žít z toho co dá příroda a domácí zvířectvo, pochopil jsem, že ortodoxně přírodní styl Bratrstva a možná i jejich vzhled může dráždit běžnou společnost podobným způsobem, jako např. komunita bezdomovců. Přednáška byla taková "free", chvilku mluvil ten a chvilku zas onen a mezi nohama posluchačů se přitom stále pohybovalo štěně vlčáka a malá, tak dvouletá holčička, nejmladší z kmene Vlků. Povídání bylo příjemné a oproti minulému roku vzbuzovalo mezi posluchači daleko méně vášní.
Potom jsem si dal pauzu. Vyvětral jsem se trochu venku a pokecal si u čaje s několika přáteli. Hodně jsem se těšil na Juana Brauna a jeho přednášku o Haitském vúdú, šamanismu a léčení. Frostík tuhle věc vynechal, protože ho vúdú moc nezajímá, ale myslím, že udělal chybu. Nebyla to totiž nakonec ani tak přednáška, jako spíš vyprávění o Juanově životní cestě za jeho šamanským posláním. Poslouchat Juana Brauna bylo stejné, jako přečíst si pěkný, dobrodružný a mystický životopis. Juan, který vyrostl v Argentině nemluvil úplně dobře česky, ale rozumět mu bylo a cizí přízvuk jeho řeči působil roztomile. Vyprávěl pomalu a celou dobu se u toho usmíval. Juan říkal, že dokáže člověka pomocí magie uzdravit i zabít a že není dobré být jeho nepřítelem, ale působil tak vlídně, že si jen těžko dovedu představit, že nějaké nepřátelé vůbec má. Na závěr svého vyprávění si zájemci dokonce směli vyzkoušet zabubnovat na jeho šamanský buben, pomocí kterého vyvolává duchy, což mě dost překvapilo. Já osobně totiž nesu dost nelibě, když se někdo nepovolaný dotýká mých magických předmětů a vím, že to tak prožívá i spousta dalších praktiků. No, asi holt jiný kraj, jiný mrav.
Posledním bodem programu byl pro nás s Frostíkem Rituál rovnodennosti, který celebrovala Linda Dragonari. Rituál byl velmi působivý. Linda a její dvě kolegyně do sebe povolaly tři Norny, přadleny osudu severské mytologie a pak postupovaly od jednoho účastníka k druhému a předávaly mu jeho osobní věštbu. Urd, nejstarší z Noren, kroužila kolem účastníků ostrým nožem, naznačovala podříznutí hrdla a probodnutí srdce, Verdandi je konejšila, jako matka své děti a Skuld, každému pošeptala do ucha tajné osobní poselství. Poselství, které jsem obdržel já, nebylo příliš optimistické, ale protože byl celý rituál doprovázen bubnováním, využil jsem v jednu chvíli zvuku bubnu k šamanské cestě a poprosil jsem Norny o bližší vysvětlení. Potom jsem byl už klidnější.
Účastníků rituálu bylo asi 60, takže se celá věc protáhla na takřka tři hodiny. Bylo to náročné pro všechny, ale nejnáročnější pro ženy, které představovaly Norny a zůstávaly po celou dobu ponořené v tranzu. Po skončení rituálu byly zralé skoro na kolaps. Obrovský výkon podal také bubeník, který celé tři hodiny vytrvale bubnoval. Organizátoři mohli této vyčerpávající seanci samozřejmě předejít tím, že by předem omezily počet účastníků, nechtěli ale asi nikoho odmítnout a tak jim tímto skládám velkou poklonu a za všechny děkuju.
Na závěr musím říci, že Mystica mě opět nezklamala. Je to vynikající akce a všechny nedostatky jí odpouštím. Mrzelo mě, že nedorazil Cody s Najou a že tu letos chyběl prodejní stánek LuciJe. Nu což, nemůžu mít všechno. Děkuju taky Frostíkovi, že mě vzal na akci autem, protože nebýt jeho, určitě bych přišel o rituál a možná i o Juana Brauna.
Účastníků rituálu bylo asi 60, takže se celá věc protáhla na takřka tři hodiny. Bylo to náročné pro všechny, ale nejnáročnější pro ženy, které představovaly Norny a zůstávaly po celou dobu ponořené v tranzu. Po skončení rituálu byly zralé skoro na kolaps. Obrovský výkon podal také bubeník, který celé tři hodiny vytrvale bubnoval. Organizátoři mohli této vyčerpávající seanci samozřejmě předejít tím, že by předem omezily počet účastníků, nechtěli ale asi nikoho odmítnout a tak jim tímto skládám velkou poklonu a za všechny děkuju.
Na závěr musím říci, že Mystica mě opět nezklamala. Je to vynikající akce a všechny nedostatky jí odpouštím. Mrzelo mě, že nedorazil Cody s Najou a že tu letos chyběl prodejní stánek LuciJe. Nu což, nemůžu mít všechno. Děkuju taky Frostíkovi, že mě vzal na akci autem, protože nebýt jeho, určitě bych přišel o rituál a možná i o Juana Brauna.
Žádné komentáře:
Okomentovat