Mikyho rozumy

MŮJ VZTAH K ISLÁMU 2.

/článek z ledna 2016/

Rád bych dnes navázal na článek Můj vztah k Islámu, který jsem zde na blogu publikoval zhruba před půl rokem. Když jsem tehdy psal o tom, jak postoj k uprchlické krizi, potažmo k islámu a muslimům rozděluje naší společnost, netušil jsem ještě jak moc. Za ten půlrok jsem ale zažil řadu situací, kdy kvůli tomuto tématu došlo k rozepři i mezi dobrými přáteli, či přímo v rodině. Otázkou je, proč to vlastně všichni tak hrotí? Proč se pře matka se synem, nebo přítel s přítelem? Odpověď je ovšem nasnadě. Protože lidé obou táborů cítí, že se jedná otázku zcela zásadní, nad kterou prostě nejde jen tak mávnout rukou. Zastánci uprchlíků se bojí netolerance a fašizace společnosti, jejich odpůrci mají zase obavy z rostoucího množství, dnes už i evropských radikálních islamistů. Obě strany si pak přejí klidný a bezpečný život v zemi, kde se narodili a vyrostli.

Asi víte, že já patřím k těm odpůrcům islámu, nikdy to pro mě ale neznamenalo, že bych si na facebooku z přátel mazal ty, kteří mají jiný názor než já. Mám mezi přáteli par těch, kterým se dnes módně říká "sluníčkáři" a nevadí mi to. Většinou jsou to dobří lidé, se kterými se sice v některých otázkách neshodnu, ale kterých si zas vážím pro jiné věci. Mě už si naopak několik lidí z přátel odebralo, protože se prý nechtějí přátelit s někým, komu se líbí stránky organizace Islám v České republice nechceme. Od lidí, kteří se ohání tolerancí a demokracií mě to sice překvapuje, ale nemůžu s tím nic dělat. Jeden z prvních, kdo mě takhle z přátel vyškrtl byl pohan a zároveň gay. Kroutil jsem nad tím nechápavě hlavou a v duchu jsem si říkal : "Kamaráde, mě jde přece i o tebe, co si asi myslíš, že by zrovna s tebou ti islamisté udělali?"

A ono je těch paradoxů víc. Setkal jsem se s tím, že ti tzv. sluníčkáři a vítači přirovnávají odpůrce masové imigrace a radikálního islámu k nacistům, kteří se prý tak jako dnes my k muslimům, chovali před válkou k židům. Těmto "humanistům" ovšem asi uniká, že jsou to právě židé, kteří se dnes po mnoha desetiletích opět necítí v zemích jako je Francie, Belgie a Německo bezpečně a znovu se hromadně stěhují z Evropy do Izraele. Do Izraele!!! Do země, která z hlediska běžného Evropana nepatří zrovna k těm nejpokojnějším. Přesto se tam dnes židé cítí s jarmulkou na hlavě bezpečněji, než např. v ulicích Paříže. A bojí se evropští židé toho "nahnědlého davu", o kterém tak rádi hovoří sdělovací prostředky? Nikoli, bojí se narůstajícího počtu muslimů, kteří je v západoevropských městech stále častěji napadají.

Víte, já ty "sluníčkáře" (omlouvám se jim za ten výraz, je vlastně hrozně blbej a je to podobná nálepka jako "xenofob", ale nevím, jak jinak je nazvat) svým způsobem chápu. Oni prostě nechtějí nikomu křivdit a jsou přesvědčeni, že se má pomáhat těm, kteří jsou v nouzi. To jsou dobré zásady, já je mám také. Žel bohům mám ale pocit, že podlehli jakémusi pomatení smyslů a nějak reálně nevidí, kdo že je tady v ohrožení a komu se dějí křivdy. A přitom je to nad slunce jasné. Nikdo asi nezpochybní, že žena není v islámu rovna muži, že jinověrec není v islámu roven muslimovi a že odpadlík nebo bezvěrec je podle islámského zákona šaria hoden smrti. Každá jiná organizace, která by vyznávala tyto zásady by byla v civilizovaném světě postavena mimo zákon, islám je ale náboženství a my máme zaručenou svobodu vyznání, co teď s tím? Sluníčkář si namlouvá, že islám ve své podstatě špatný není, protože přece existují i mírumilovní muslimové a doufá v reformu těch radikálů, kteří zřejmě pochopili islámské učení špatně. Jenže pravý opak je pravdou. Umírnění muslimové samozřejmě existují, ale nejsou to ti, kteří pochopili islám lépe, ale právě ti, kteří islám tak trochu flákají a neberou své muslimské povinnosti vážně. Benjamín Kuras říká :"Umírněnost existuje jen v jejich myslích, ale ne v jejich svatých textech, proto ve všech argumentech s islamisty prohrávají." Další fakt je, že pro každého muslima má být největším životním vzorem prorok Mohamed. Sáhnete-li muslimům na Mohameda, je zle! Stačí, když nakreslíte jeho karikaturu a i toho nejumírněnějšího muslima to urazí, zatímco radikál vám rovnou s chutí uřízne hlavu. Problém je, že prorok, který je tím nedotknutelným vzorem, byl právě ten radikál, který likvidoval jinověrce a vůbec dělal spoustu věcí, které se do slušné společnosti nehodí. Je známým faktem, že jednu ze svých žen (dokonce prý tu nejoblíbenější) si Mohamed vzal za manželku v jejích šesti letech a když jí bylo devět, měl s ní první sex. Já neříkám, že bude každý muslim v tomhle proroka hned napodobovat, i mnohým muslimům bude jistě pedofilie proti srsti, jsou to přeci lidé jako my, ale říkám, že muslim, který rád przní malé holčičky může kdykoli argumentovat tím, že prorok to dělal taky a žádný z těch umírněných dobráků si nedovolí říct, že to je prasárna, protože prorok prostě prasárny nedělá! Nechápu, jak by chtěl toto někdo reformovat. Oddanost Mohamedovi je v islámu věcí naprosto zásadní a to, čeho se prorok dopouštěl už nezreformujeme.

O co tedy nám "nahnědlým xenofobům" jde? Jde nám o to, aby nikdo nezpochybňoval, že žena má stejná práva jako muž, aby nikdo netvrdil, že souložit s devítiletými holčičkami je normální, aby nikdo nestavěl zásady svého náboženství nad zákony našich zemí. Jde nám o to, aby se bezvěrci, pohané, židé i křesťané mohli u nás cítit bezpečně. Tady bychom mohli snad najít shodu i s těmi sluníčkáři.

Ano, máme obavy z ohromného množství migrantů, kteří dnes do Evropy přicházejí, zvláště pak z těch z nich, kteří se domnívají, že mají na všechno právo, ale při jakékoli zmínce o tom, že mají i své povinnosti a že pravidla určujeme my domácí, jednají agresivně. Naše obavy pramení i z toho, že evropští politici, zvláště ti západní, kteří mají největší vliv, tuto migraci naprosto nezvládají a mnohá jejich rozhodnutí a okázalá gesta krizi naopak prohlubují. Nevěřím tomu, že ty tisícihlavé davy, které se shromažďují v Drážďanech na demonstracích Pegidy jsou nějací neonacisté. Pár jich v tom davu jistě bude, tak jako u nás se občas na demonstraci vyskytne nějaký blb se šibenicí, ale většina účastníků jsou obyčejní lidé, kteří mají podobné názory a podobné obavy jako já. Ti lidé potřebují uklidnit, potřebují vidět, že jejich vlády situaci zvládají, že jsou přísné kontroly na hranicích (zejména na Schengenské), a že jsou přijímáni pouze ti migranti, kteří projevují ochotu respektovat místní zákony, kteří se chtějí učit místní jazyk a pracovat zde. Ti, kteří házejí na policisty kamení, kopají do potravinových balíčků apod. by měli být štandopéde posíláni zpátky. Od vrcholných politiků by mělo zaznít k imigrantům i jasné poselství o tom, že Evropa není nafukovací a nezvládne pomoci všem. Jsem přesvědčen, že kdyby např. Německo vyslalo k uprchlíkům jasný signál, že ne každého uvitá s otevřenou náručí a že u nich bude trvat na jisté disciplíně, byl by náš problém s migranty mnohem menší. Leckdo z nich by si nakonec uvědomil, že mu možná není zas tak špatně a zůstal by doma.

Pokud se ale naše elity budou stále chovat tak, jako doposud, mám strach, že za další půlrok bude ten rozkol ve společnosti ještě hlubší a začnou prudce sbírat body i takové politické mrtvoly, jako je Miroslav Sládek.