Mikyho rozumy

DUB LETNÍ

Dub letní

Latinský název : Quercus robus

Planetární vládce : Jupiter

"V severních krajích je Hercynský les, s duby obrovské velikosti ,které byly celý čas ponechány nedotknuté a které vznikly na počátku světa. Je skutečně největší a díky svému téměř nesmrtelnému stavu je nejohromějším jevem vůbec. Netřeba zmiňovat fakta ,jež by se zdála nepravdivá ,je však skutečností ,že kořeny dubů se proti sobě velkou silou tlačí ,a tím pozvedají pahorky ,anebo pokud je půda nedoprovází a nepřemístí se spolu s nimi ,pokřiví se kořeny do výšky větví a vytvoří prostor k průchodu jezdeckým eskadrám."

(Gaius Plinius Secundus)

Citát z úvodu svědčí o tom ,jakým úchvatným dojmem působily na římské vojáky staré dubové lesy v keltských a germánských krajích na sever od Alp. Dub ,který se může dožít úctyhodného věku (i 1000 let) ,a který se v čase svého stáří stává skutečným obrem byl odedávna nejuctívanějším stromem v celé Evropě. Blesk prý uhodí ze všech stromů nejčastěji právě do dubu a tak není divu ,že ho všechny starověké národy zasvětili svým bohům hromu a blesku. Římané přinášeli oběti dubům zasvěceným Jupiterovi ,Řekové se u svatého dubu v Dódóně dovolávali proroctví od boha Dia ,pro Germány byl dub stromem Donarovým a Slované u dubů vzývali jednoho ze svých nejctěnějších bohů Peruna. Navzdory romantickým představám našich obrozenců nebyla tedy předním stromem Slovanů lípa ,ale právě dub.

Ze srbské Makedonie se nám dokonce dochoval i popis obřadu ,který se u jednoho takového Perunova stromu konal. Mladé dívky se nejprve ověnčili květinami a pak přednesli Perunovi prosby svého lidu za úrodnost polí. Potom hospodář (dříve jistě kněz) obětoval berana ,nebo býka. Pod obětním stolem leželi "haluzky do nichž Perun bije" a krev oběti stékala do jakéhosi otvoru pod dubem. Nakonec všichni ochutnali koláč ,což bylo pro Slovany tradiční obřadní pečivo.

Samo jméno boha Peruna vychází ze slovního základu "per ,práti" ,ve smyslu bíti ,nebo-li dávat rány. Základním znakem Perunovým byla sekyra ,kterou bůh vrhal z nebes v podobě blesku. Strom ,který pocítil Perunův dotyk (byl zasažen bleskem) se těšil zvláštní úctě.

Germánskou obdobou Peruna byl bůh Donar (Thor) ,který se pohyboval po obloze na voze taženém dvěma kozly a místo sekyry vrhal shora své kouzelné kladivo.

Posvátné háje a v první řadě svaté duby se stávali prvním cílem útoků křesťanských misionářů. Pokácet posvátný strom bylo pro misionáře nejjednodušším důkazem bezmocnosti pohanských bohů. U nás tímto proslul zejména kníže Břetislav I. (1035 - 55) o němž se dočteme že : "Hned na počátku svého knížectví jsa rozlícen velikou horlivostí pro křesťanské náboženství ,vyhnal pryč ze své země čaroděje ,kouzelníky a hadače ,rovněž dal pokácet a spálit i háje a stromy ,které na různých místech lid sprostý ctil…" V sousedním Německu to byl zejména svatý Bonifác ,který v roce 723 porazil nejznámější Donarův dub v hlavní svatyni germánského kmene Chattů.

Pohané tuto "misionářskou" činnost snášeli z velkou nelibostí a tak není divu ,že leckterý křesťanský lovec duší zaplatil svojí horlivost životem ,tak jako například svatý Vojtěch který skončil v jednom z pohanských hájů s kopím v srdci. Jinde např. ve Štětíně prosil lid biskupa ,který se chystal skácet svatý dub "…aby to nedělal ,slibujíc ,že již nikdy víc jej nebude uctívat a že jej potřebuje jen k zpříjemění."

Také u Keltů patřil dub mezi stromy nejvýznamnější. Druidové se prý bez dubového listí neobešli u žádného svého obřadu ,nemluvě o jmelí ,které na dubech rostlo. Irská světice Brigita založila svůj první klášter v Cill - Dara (dnešní Kildare) ,což v překladu znamená dubový kostel. Podle keltské legendy vyjíždí také z posvátného dubu ve Widsorském lese o každém zimním slunovratu parohatý lovec Hern. A tak by se dalo pokračovat dále.

Dub je napříč kulturami považován za symbol síly a mužské plodnosti. Svojí existencí poskytuje podmínky k životu velkému množství dalších tvorů. Jeho dutiny a větve jsou obydlím pro řadu druhů ptáků a hmyzu. Žaludy poskytují potravu lesní zvěři a dříve i člověku. Kůra dubu má léčivé vlastnosti a používá se jako prostředek na kožní nemoci ,hemeroidy a bolest v krku. Kořeny dubů zpevňují hráze rybníků a krášlí jejich zjev. A kdo to zkusil jistě ví ,že posedět v kořenech dubu ,dotknout se jeho kmene a pocítit jeho sílu je zážitek nad jiné vzácnější.